| |||
Akashka, všichni cestou, všichni na ošetřovně "Nemohu mluvit za léčitele, ale alespoň za zeptání budou jistě rádi," pronesu s lehkým pokývnutím hlavy. Své lehké postranní úmysly si mohu nechat pro sebe. Žaludek se mi ale trochu stáhne, protože nevím, co mám čekat. Když je připravena, otočím se opět na patě a vyrazíme opět po schodišti do přízemí. Po vstupu do haly může zahlédnout dívku u nástěnky a dvojici v zničených dveřích. Za hlavními dveřmi to vypadá poněkud jako po lítém boji. Zatočíme však do dlouhé chodby směrem k ošetřovně. Když obcházíme povážlivou louži již jen teplé krve, opět ve mne poněkud hrkne. Sklopím tak pohled ke svým špičkám bot a semknu více rty. Opřu se do lítaček ošetřovny a nahlédnu dovnitř. Je tady dost živo. Výrazně se ale uleví když vidím jeho na nohou. Vypadá, že už je v pořádku. "Můžete se zeptat některého z léčitelů," pronesu k dívce a ukáži ji napřed na jednoho a poté na druhého. Ve zmatku však zaslechnu Butlerova slova. "Nebo se můžeme zajít podívat do sklepení, vypadá to, že jsou tam také zranění," otočím se čelem k ní, zatímco jí držím dveře. |
| |||
Márnice - kamkoliv dojde především Eric Pootevřu jedno oko, když pronese, že to bude bolet mne, potom co jsem oči pevně zavřel. Začne se natřásat a mne dělá problém udržet myšlenku pohromadě. Strachem i bolestí. Pleskání a rozklad je ale mnohem rychlejší i než bych čekal já. Takhle fakt umře! Zpanikařím a pootevřu svou mysl, abych se s ním dokázal spojit. Teď je jen jedna věc, co ho může zachránit. "VODA!" Vypadne ze mne ostře přímo do jeho mysli. Jak jsem se ale obával, i když se snažím udržet všechno na uzdě, (12%) přes to jedno slovo se na něj převalí všechna bolest, která mne sužuje i s neskutečným strachem o životy kolem mne. |
| |||
Kuchyně - Tělocvična Z kuchyně to pěkně voní i do jídelny. Tak je jasný že tam určitě bude nějaká mňamka. A taky že je. Teda něco málo co tu zbylo. Zabalený placky s čímsi uvnitř a to druhé…sendviče. Všechno je to fakt moc pěkný ale já měla na mysli něco masitějšího. Než se pustím do toho co tu je připravený ještě to tu prolezu jestli se mi nepoštěstí najít maso. Během mýho rabování zase otravuje zvonění ale na to teď prdim. Mám přece jinou práci. Co najdu si zabavím pro sebe. Bude asi divný když v kuchyni nic nebude, z čeho tu pak chtěj kuchtit? A mě je to vlastně fuk. Stejně se nakonec pustím do toho co tu je. Studený to není úplně ono. To mi dojde mi hnedka po prvním kousku z tácu. Trochu si to tak zlehka ofouknu plamenem než pokračuju. Pak ten zbytek naflákám na jeden tác a i s tím vyrazím na hodinu. I když tu sem o pár minut pozdě tělocvična je pořád tvoruprázdná. No tak to nebudu jediná kdo bude pozdě. Zatím si kecnu na lavičku pár metrů od dveří a počkám si jestli se někdo ukáže (AX57). |
doba vygenerování stránky: 1.3378829956055 sekund