| |||
Akashka, Gwen, Merlin, všichni ostatní cestou Opatrně odlepím pohled od země, když promluví tak... Mile. To jsem tady asi již ani nečekala. "To je v pořádku," špitnu sotva slyšitelně. Kývnu hlavou na souhlas na její žádost. "Prosím následujte mne," vyzvu jí o něco slyšitelněji a vybídnu ji ke dveřím od portálu. Projdeme hibernační jednotkou a jednou velmi podobnou. Od dveří kousek více doleva táhnou závany tepla a chladu. Projdeme lékařskou laboratoří, v níž je nyní velký závěs roztažený. V samotné laboratoři to vypadá trochu jak po boji. Krvavé fleky po podlaze a chirurgickém stolu, hluboké rýhy v podlaze i samotném stole. Občas se mírně ohlédnu, zda jde stále se mnou. Vystoupáme po schodišti až do druhého patra. Zde projdeme dveřmi do společenské místnosti. Vypadá ještě poměrně chudě, jak tady není všechno vybavení. U velkého křídla zrovna stojí dvojice studentů. Dveřmi vlevo se dostaneme na dívčí kolej, kde hned za dveřmi zamíříme do úzké chodby vpravo. Mineme sedmero dveří, než zastavím přede dveřmi, kde do volného místa vložím cedulku s jejím jménem. Ukročím jí z cesty a s mírnou úklonou ji pobídnu ke dveřím číslo 27. Kdyby chtěla svůj pokoj zamykat, klíč je zevnitř dveří. |
| |||
Trochu mi zatrne, když přijde zpráva z Nemocnice. Nicméně Butler není k dispozici, aby to mohl vyřídit a tak mi nic jiného nezbyde. A tak vykročím rychlým krátkým krokem z kabinetu, abych zamířila do sklepení. Pohled mám upřený na podlahu před sebe a zastavím se jen, pokud mne někdo osloví. I tak se to ale pokusím vyřídit rychle, abych je nezdržovala. Ve sklepení se děje něco zvláštního, ale momentálně nemám čas to řešit a tak vkročím do hibernace, abych skupinku uvítala. |
| |||
Tělocvična Kelly, Hillaris, Tatiana, Salazar, Alyssa Náš malý rozhovor znenadání přeruší k tělocvičně se blížící skupinka. A tak dřív než se Kelly vůbec stačí dostat ke slovu, budeme ho muset trochu posunout. Otráveně si povzdechnu a povolím sevření. Chci si promluvit v klidu a soukromí, tak to budeme muset přesunout. Když se otevřou dveře, právě vlčici utěšuji něžným pohlazením. Ocas ke stále kolem ní, ovšem v takovém spíše ochranitelském než agresivním způsobu. Rozhodně jí nijak zvlášť nebrání v pohybu, tedy mimo to že nemůže odejít. “Není ti nic?” Zeptám se ještě abych měla opravdovou jistotu. Rozhodně to nevypadá jako by tu chtěl někdo někoho zabít…i když oni si to tak v těch svých palicích zřejmě vykládají, alespoň podle jejich reakce. Teprve potom se obrátím k bandě ve dveřích. Další vlčice, nějaký kluka a holka chtějí vědět co se tu stalo. A pravda je že sama vlastně nevím. A pravdu jim taky řeknu. “Nevím, začala tu zuřit nějaká magie…tak jsem ji zaštítila.” obrátím se zase na Kelly, kterou přitom úplně uvolním. “A ten odpadl nejspíš vyčerpáním z toho co se dělo předtím. Tak tam jen nestůjte a vezměte ho na ošetřovnu” ukážu na oranžového. Ten leží pohodlně uvelebený na lavičce. Sice v bezvědomí, ale jinak nezraněný. Když se vyptávají tak ať se teď taky starají. Neuvěřitelný že se jim to musí říkat. Místo dalšího zbytečného vyptávání by ho tam měli vzít co nejdřív. Protože jestli to bylo něco jiného než jen prosté vyčerpání, nejspíš bude potřebovat pomoc co nejdřív. O to já už se ale starat nebudu. “Chtěla jsi se ujistit jak je na tom Butler” připomenu Kelly že se sama chtěla jít podívat na ošetřovnu a já ji mile ráda doprovodím. |
doba vygenerování stránky: 1.4386839866638 sekund