| |||
Areál K - Před budovouVšichni přítomní, hlavně , Kelly Ulgge a Aryania Podívám se na mladíka, který k nám přišel. Když mne Kelly představí, tak zareaguji: “Ahoj, těší mne,” zvednu přes něj pohled na příchozí studenty, “zrůdy? Ne, tak velkolepou podívanou jsem ještě neviděla. Samé zajímavé bytosti a tvorové.” Dorazí i rusovlasý mladík a zeptá se, kde to je. Zahledím se mu do očí a pronesu: “No, sama nejsem zdejší a moc informací nemám, ale vím, že jsme na planetě jménem Scale. Jak řekla Kelly, více informací se dozvíte od Tarneyho. Jak ale vidíte, ten je teď zaneprázdněn, takže doufám, že vám pomůže aspoň tohle,” zlehka pokrčím rameny, ale vřele se na ně usměji. Nic dalšího nedodávám a raději se vrátím ke sledování portálu a okolí Tarneyho. |
| |||
Areál K - za portálem Projdu skrze portál a překvapeně se zahledím na našeho bývalého dočasného ředitele. Co tady dělá? Nicméně mne odešle do péče dívky v modrém, takže ji následuji do velkého stanu. S každým krokem cítím, jak mé tělo opouští kousek energie. Překvapeně se zastavím a snažím se přijít, proč a odkud. Nakonec zjišťuji, že můj velký krystalický náramek přestává fungovat. Okamžitě přejdu do panického stavu. Chytím se za ruku a hypnotizuju náramek. Ne, ne, ne, ne - prosím. Prudce se otočím k portálu, jak doufám, že jím zrovna Chrys projde. Překvapeně sebou cuknu, protože z portálu se valí černý kouř a cítím jak se sem snaží prodrat něco mocného. To si pro nás ředitel dojde i sem, aby nás povraždil? Nicméně v následujícím okamžiku magie z náramku vyprchá úplně a má lidská podoba zmizí jako shořelý papír. Cítím, jak se po každičké části mého těla opět sápe kletba. Má postava se stává statnější, vlasy opadají a zmizí než dopadnou na zem. Zůstane mi tak jen krátká čupřina. Brnění se upravuje a stahuje na mou novou podobu. A potom se v prohlubni v brnění rozsvítí jasně žluto-zelený kámen. Magická síla je ode mne nyní cítit silnější. Podívám se na dívku, co mne vedla do stanu a nemohu si nevšimnout jejího minimálně znepokojeného, ne-li znechuceného výrazu. Povytáhnu jedno obočí v tázavém výrazu, jestli to bude i komentovat. Nicméně jen mne dovede do stanu aby mi ošetřila popáleniny. Posadím se na lůžko, které mi určí a povolím brnění v místech popálení. Snažím se moc nepřemýšlet nad zvuky zvenčí ani nad tím, že takhle možná zůstanu do konce svého života. |
| |||
Areál K - Před budovouVšichni přítomní, hlavně Shatyra, Ulgge a Aryania Se zapraskáním se z portálu vynoří první postava. Vypadá vyčerpaně a je celá obalená prachem. Když k ní Tarney přistoupí, v jejích očích si všimnu poznání a úlevy. Zajímalo by mě, kolik vlastně Tarneymu je. Je to tolik let a stejně se dle všeho znají… Po chvíli se z portálu začnou vynořovat další a další postavy různých ras. Ze všech je cítit magie, což dává smysl, vzhledem k tomu, že jsou z magické školy, že jo… Hledím na příchozí s hvězdičkami v očích. Když si však všimnu, jak jsou všichni zranění, starostlivě vše sleduji. Kéž bych tak mohla pomoci… To už ale vidím, jak k nám přichází jeden ze studentů. Sjedu ho pohledem od hlavy až k patě a když vidím, že není nijak zraněný a ještě k tomu vypadá trochu znuděně, usměji se na něj. "Ahoj," pozdravím vesele. "Proč zrůd? Vypadají jako úchvatné bytosti" a při tom se rozhlédnu po okolí. "Mimochodem, já jsem Kelly a tohle je Shatyra," na kterou ukážu a podívám se mu do očí, čekajíc na odpověď. Má je krásně modré, připomínají mi jezero u nás doma. Po chvilce se k nám připojí rusovlasý mladík. "Nejsem si jistá, jestli jsem ta správná osoba, která by vás o tom měla informovat. Pro spoustu z vás to bude nejspíš trochu šok…Tarney nebo někdo jiný z profesorů vám pak určitě vše sdělí." |
| |||
Na nových pozemcích Proletím portálem a naskytne se mi pohled na budovu která se nachází před námi. Muž před portálem přebírá zraněné studenty a posílá je k velkému zdravotníckému stanu kde se jim poskytne potřebná pomoc. Dobře tak jsem na druhé straně, ale kde to vlastně jsem? Jsem odeslaná k tomu velkému stanu kde se léčí studenti kteří měli o něco méně štěstí než já abych tam počkala než z portálu vystoupí i další studenti. Přeletím tedy k tomu velkému zdrvotnickému stanu a tam se chvílí posadím než si všimnu že mně sleduje dvojice dívek která vypadá poněkud zaraženě a nějakému klukovi který stojí poblíž. Vydám se tedy přímo k ním a oslovím oslovím obě dívky: "Ahoj nevíte kde to vlastně jsme?" |
| |||
Na nových pozemcích Projdu portálem a ocitnu se proti muži který mně předá zdravotníkům neboť se cítím jako vařený krab. Jsem promočená, opařená, samý puchýř a spalenina. Ale jsem na druhé straně ... Pohled mi padne na místo kde se právě nacházíme a vydám se k velkému stanu kde se položím na jedno z lehátek. Přemýšlím nad tím co jsem vlastně zažila a kde to vlastně jsem. Nejdříve se musím uzdravit vše ostatní se dozvím později. |
| |||
Areál K Zuřivě jsem máchala ocasem ve snaze zabodnout ostré trny do Rudého. A nakonec se povedlo. Cítila jsem, jak trny pronikly skrz pevné šupiny až do masa a v tu chvíli jsem očekávala, že mě alespoň na moment pustí. Nestalo se tak. Stále zůstával zahryznutý v mé zadnici a nevypadal, že by si svého zranění vůbec všímal. Šupiny měl zvláštně potemnělé a v očích šílenství. Opět se ukázalo, že jít fyzickou silou proti Rudému je jen ztráta času. Po šupinkách se mi začaly sbírat fialové jiskřičky, jak jsem se chystala kouzlit. V ten samý moment jsem se ale ocitla nohama ve vzduchu. Připadala jsem si tak lehká, jak se jen dvaadvacetimetrový drak může cítit. A pak puf. Žuchnu na bolavý zadek někam do trávy. Rychle vyskočím na nohy a bolestně přimhouřím oči. Otočím hlavu k zakrvácené zadnici. Nejen, že rána se mi začala díky Tortunově magii zacelovat, ale Raxan už nikde nebyl. Ostražitě se rozhlédnu kolem sebe, jestli se někde neschovává, ale jediný drak široko daleko, který byl cítit, byl ten modrý kousek ode mě. Akorát nepříjemně páchl rybinou. Takže tam zůstal? Probleskne mi hlavou, když se dívám za sebe na portál a v duchu se škodolibě ušklíbnu. Ha! Dobře mu tak! Jen ať tam shnije! Otočím se zpět k Tortunovi a vděčně se o něj čumákem otřu. Znovu mi zachránil zadek. Doslova. Netuším, kam nás to portál vyplivl, ale asi jsme tam, kde jsme měli být. Zůstávám na místě, kam jsem dopadla, nikam se nepřesouvám. Jen bedlivě sleduji své okolí a veškeré ty malé, titěrné postavičky, které se míhaly okolo. Jsou jako mravenci. |
doba vygenerování stránky: 1.3831050395966 sekund