| |||
U mostu Diagh, Tortun, Yqueuas Ještě víc jsem se zachumlala do pláště, protože chlad byl citelný. Vítr mi cuchal polodlouhé rusé vlasy a já každou chvíli cukla hlavou za zvuky ve svém okolí. Smysly jsem měla napnuté jak struny k prasknutí, blížící se nebezpečí jsem cítila v konečcích prstů, ale nebyla jsem schopná odhadnout, odkud udeří jako první. A najednou rána a most byl roztrhán. Jednotlivé kusy letěly i naším směrem. Ještě před pár dny by mě to rozmázlo jak nedobytný hmyz. Nyní i díky Tortunovi a díky mým zaostřeným smyslům jsem se včas s pomocí křídel přesunula o kousek dál a vyvázla bez zranění. (92 %+ 10 %) Opět jsem si přitáhla plášť blíž k tělu a rozhlédla se rychle kolem sebe, jak jsou na tom ostatní. Diagh vypadal, že kámen "chytil", ale bylo to nad jeho síly. "Vše v pořádku?" snesla jsem se k němu. Kousek od nás ležela kentaurka v podobě, jakou jsem u ní neznala. "Yqueuas, jsi celá?" zavolala jsem směrem k ní. Všichni takové štěstí neměli. Já se ale nebyla schopná podívat tím směrem, kde obrovský kámen zavalil draka. Jenže nebyl čas. Jezerní nestvůra se očividně rozbitím mostu neuspokojila a za námi se ozývalo li vlci čím dál blíž. Nemůžeme bojovat na obou stranách. Paralyzována obavami jsem dál dřepěla u Diagh. A pak školu pohltily plameny. "Profesore," hlesla jsem jen s pohledem na kamennou budovu, která mizela v plamenech. Mohl uniknout? Unikl? A stejně jako pred chvílí pár dalších spolužáků upnula jsem pozornost na Tortuna. "Musíme jít!" zvolala jsem. Nechtěla jsem odcházet bez Chryse. Ale také nebylo možné, abychom se tu dlouho ubránili. |
| |||
U bývalého mostu Nechám se podrbat a spokojeně u toho zafuním. Stále jsem byla ve vší obezřetnosti, ale přeci jen jsem po očku zvědavě sledovala nově příchozí. Většinu z nich vidím poprvé a ani pachy některých z nich mi nic neříkají. Pozvednu křídlo, abych se jím podrbala na hlavě, když se ozve výbuch vycházející z věže školy. Přestanu se drbat a natáhnu dlouhý krk do výšky, abych měla přehled o všem, co se kolem nás děje. O šupiny se mi brzy začne otírat studený vítr a odkudsi z povzdálí začnou výt vlci. Tím se nikterak nezabývám. Proč by draka měli zajímat nějací vlci. Co mě však přiměje k pozoru je hlasité, až nepřirozené šplouchání vody a mohutný náraz. Se svou velikostí mi otřes ostrova nedělá takový problém, jako nejspíš ostatním. Vzápětí na to z vody vystřelí obrovská, oslizlá chapadla a rozmetají most na kusy. Vše proběhlo tak rychle, že jsem pořádně nestihla zareagovat. Se svými dvaadvaceti metry jsem ani neměla šanci se letícím balvanům pořádně vyhnout. Ať bych se jakkoli přikrčila nebo uhnula, dračí podoba mě tentokrát dostala do nevýhody. Zpevním tělo a přeskládám šupiny, abych se připravila na tvrdý náraz, když se kolem mě objeví fialové zajiskření, jak zasáhla divoká. (36%) Kusy zdiva se na poslední chvíli rozletí na malinké kousíčky, které mi už nemohou nijak ublížit. Tak přece jenom na mě dohlížíš. Nijak se tim dál ale víc nezabývám, protože kousek od nás kohosi rozmáčkne letící šutr. Do nosu mě okamžitě uhodí pach krve a vyteklých vnitřností. Instinktivně přemístím pozornost k Tortunovi a schovám ho pod mohutné křídlo, které momentálně plní funkci ochranné střechy. Vycením špičaté zuby a přes pozemky se roznese dunivé, hrdelní zavrčení. Všechny mé dračí instinkty v tuto chvíli bijí na poplach. |
doba vygenerování stránky: 1.3745620250702 sekund