| |||
Před školou především Mayli Vyletíme ze školy, do scény jak vystřižené z apokalypsy. Tedy... Ona to asi apokalypsa je. Držím se Mayli za ocasem a hlídám, aby nás nikdo nenapadl. Rychle se vzpamatujeme a míříme dál k portálu. Když zakňučí povzbudivě štěknu. Jak se kameny rozletí, vidím, že jeden míří přímo k nám. Mayli zalehne na zem, takže naberu trochu širší zatáčku. Hřbet mi zahoří plameny, jak se odrazím od země a srazím kámen stranou. Na Mayli tak nedopadne ani maličký odštěpek. Kámen byl přeci jen veliký, takže mám namožené půl těla a hlasitě oddychuji s jazykem až na vestě. Jak stojím napůl vyčerpaný vedle kamenu, plameny na mne opět uhasnou. V tom se začne rozpadat země. Pryč! Štěknu na Mayli. To už je ale pozdě a část vroucí vody ji zkropí hřbet. Zavrčím nevraživě na průrvu a přeběhnu k Mayli, abych ji bokem podepřel. Mne horká voda nevadí, ale i přesto se mi vyhnula (92%). Jakmile se rozběhne, následuji ji, i když asi z posledních sil. Proletíme portálem kousíček od sebe, ignorujíc fakt, že jsem měl počkat až projde. |
| |||
Vnitřní skleník všichni tam a pak venku před budovou Sedím si bez zájmu na lavičce ve skleníku, když se škola otřese. Chvilku na to, se mi v hlavě ozve hlas s pokyny k evakuaci. “Hm, asi bysme měli vypadnout,” sdělím skupince, která tam možná a je a možná není, nějak to nezkoumám a rozejdu se volným krokem ven ze skleníku. Cestou z budovy se začnou prostory zmenšovat a rozpadat. Trochu zrychlím krok, ale nijak jinak mě to nerozhodí. Vyjdu ven z budovy zrovna v momentě, kdy se na vchod řítí kus mostu. Stojím a bez zájmu se na něj dívám, dokud na mě nedopadne (14%). |
| |||
Tam kde byl kdysi most - skrz portál S vyceněnými zuby dál zabodávám zrak do chapadel, které se tyčyly do vzduchu, ale záhy zmizí, jak promluví Tortun mně neznámým jazykem. Otočím se na druhého profesora na kterého můj čaroděj volal. Zdá se, že už se čeká jen na něj. Prokličuje mezi balvany a objeví se u portálu, kterým s ještě krátkým poučením projde. Mlčky se dívám, jak z ničehonic zmizí. To se ale ostrov znovu několikrát zatřese a tentokrát tak silně, že i já se svými pár tunami mám co dělat, abych otřesy ustála. Nestačím ani srovnat balanc na všech čtyřech a půda pod nohama začne praskat. Zem se otevře a z puklin vyšlehne pára doprovázená výtrysky horké vody. Tentokrát mě puklina i tryskající voda mine, ačkoliv by mi stejnak nemohla ublížit. Křídlo mám i nadále natažené nad Tortunem, takže snad veškeré cákance zachytím za něj. Situace na pozemcích byla každou vteřinou vyhrocenější a když portálem začali procházet první tvorové, usoudila jsem, že je možná nejvyšší čas zmizet také. Ale neodejdu bez Tortuna. Trvalo několik století, než jsem ho zase našla a za žádnou cenu ho nehodlám jen tak zase ztratit. I za cenu, že bych tu měla zůstat. Proto se vstupem do portálu čekám, než od Tortuna nedostanu pokyn a ujištění, že půjde hned za mnou. Pakliže ho dostanu, portálem projdu. |
| |||
Před školou Rozhodnu se nakonec profesora nehledat, ale když nakonec opustím školu tak je mi jasná jediná věc. Tohle místo se rozpouští. Všude hoří, země puká, otřásá se a všude tryská horká voda. A já padám do jedné trhliny která se náhle otevřela, přesto se mi podaří zachytit se o výběžek poblíž okraje a vyškrábat se ven. Ale tam mně štěstí opustí když mně zasáhne vroucí voda a já vykřiknu. To je bolest. Vím že jsem vážně zraněná a ... ne rozhlédnu se kolem sebe a před sebe a pak si všimnu něčeho k čemu směřují všichni studenti co jsou zde. Co to je? To vypadá jako nějaký ... no jasně. Vybičuji se tedy k novému úsilí, směr je stejný jako studenti a já jdu tak jak mi to současný stav dovoluje, snažím nemyslet na svůj současný neutěšený stav protože současný neutěšený stav se mi sám připomene. To je vážně bolest. Přesto můj cíl je ten portál přede mnou a já jdu, klopýtám, padám a opět se zvednu a pokračuji v cestě. A nakonec díky mé houževnatosti a štěstí se konečně dostanu k portálu kterým projdu. |
| |||
Před školou Letím tak nejrychleji jak je to možné abych se dostala před školu kde zjistím že to tu není o moc bezpečnější. Všude hoří, všechno se otřásá a do toho tu je spousta studentů kteří se snaží evakuovat jako já. Tam vepředu je portál? Rozletím se tedy se k portálu zatímco země se nejenom otřásá, ale i puká a všude tryská horká voda. Naštěstí se vznáším nad zemí a tak i nad puklinami které se právě otevřeli a dokonce se mi podaří i vyhnout se všem tryskajícím gejzírům vody. Letím k portálu jak nejrychleji to je možné i když si musím občas odpočinout a postavit se na na pevnější zemi přesto se mi nakonec podaří dostat až k portálu a projít jim. |
| |||
Před školou Hledání profesora mně poněkud zdrží, ale potom se rozhodnu na to vykašlat a opustit školu sama. Vyběhnu ven a zjistím že toto místo se definitivně rozpadá. Všude hoří a všechno se otřásá a do toho tu je spousta studentů kteří se snaží dostat kam? Co to tam vepředu je? Rozeběhnu se k portálu který je přede mnou, ovšem země se nejen otřásá, ale i puká a všude tryská horká voda. Jedna puklina se otevře přímo pode mnou a já do ní padám, vykřiknu bolestí když jsem opařená horkou vodou ovšem podaří se mi vybičovat své schopnosti a zachytím se za jeden výběžek. Vidím rozšklebenou puklinu nad sebou a postupně se blížím k ní přičemž se snažím nevnímat bolest která se mi rozléhá po celém těle. A nakonec se mi to podaří, svinu se vedle té pukliny do klubíčka a sbírám síly k další cestě. Dochází čas a já musím jít dál. S vypětím všech sil vstanu a potácím se směrem k portálu. Sykám přes pevně stisknuté rty jak mně bolí opařené tělo, vím že jsem vážně zraněná ovšem teď je důležité dojít na to místo před sebou. Jak jdu a klopýtám, vzdálenost se zmenšuje a já nakonec dosáhnu i tohoto cíle a já projdu (i když nejspíš) propadnu portálem. |
| |||
Před školou S Waynem jsme ze školy úspěšně vyběhli, ale když se otočím zpět, vzpomenu si na ostatní s kterými jsem se na té škole potkala. Kolik z nich tam zatím je? Většina mi chybět nebude, ale někteří... Tiše zakňučím. Bokem šťouchnu do vrčícího Wayna. Mi budeme v pořádku, rozhodnu se přesvědčeně. Pak už ale řeším, co dál, neboť ani před školou to nevypadá zrovna bezpečně. Zkouším se prodrat skrz shromážděné dopředu. Proč tu všichni ještě stojí a neupalují pryč? Jedno ucho vyletí vzad, když zaslechnu cizí vrčení od tvorů z lesa. Beru to jako další důvod k urychlení postupu a neubráním se nespokojenému zavrčení. Mezi těly zahlédnu jiný prostor. Aspoň to tak vypadá na první pohled. Blížím se tím směrem a snažím se hlídat, že mě Wayne doprovází. Nakonec se mi naskytne pohled na portál směřující jinam. Za ním se ale objevují chapadla. Vyděšeně zakňučím a přitisknu se k zemi. Co je tohle? Problém! Chapadla roztříští most a ten v kamenech letí mezi lidi (100%). Reaguji na to jen tím, že položím čenich na zem, mezi tlapy. Naštěstí mě nic nezasáhne. Ohlédnu se, jak je na tom Wayne? Nic ho netrefilo? Podařilo se mu se sem taky protáhnout? Když opadl všeobecný zmatek z kamenů, začala se země rozpadat. Trochu vyděšeně zakňučím, když se otevře nedaleko mne průrva. Voda vystříkne a část z ní mi dopadne na hřbet dřív, než uskočím. V místě dopadu cítím bolest. Ne strašnou, ale cítím, že voda byla asi zatraceně horká. Profesor nedaleko vysvětluje, že za portálem nás něco může chtít sežrat. Řekl to právě včas, neboť jsem už byla rozhodnutá se rozběhnou a jako dělová koule proletět portálem. Takhle jen nešťastně zavrčím, aby si další profesor trochu pohnul. Když dorazí Rostlinka a projde, ohlédnu se po tvorech okolo a pak na Wayna, pokud je u mne. Pokud je, štěknu na něho. Pak už moc neváhám a rozhodnu se proletět portálem pryč. |
doba vygenerování stránky: 1.2907230854034 sekund