| |||
VŠICHNI Potom co se rozstřelí most a studentům hrozí chapadla, se konečně z boku školy vynoří siluety pod jasnou měsíční oblohou. Siluety smečky vlků, z nichž trčí dlouhé ostny, z nichž odkapává tekutina. Pokud je někdo zkoumá, zjistí, že jim všem jdou sliny v proudech od tlam. Na pozemky padne stín od něčeho obrovského, co začalo nad školou kroužit. Pozemky z ničeho nic osvětlí výtrysk lávy tak vysoký, že je vidět i zpoza školy. Od té doby je slyšet bublání lávy a velmi rychle se po pozemcích rozšíří požár. Požár tak vysoké teploty, že zanedlouho chytne i kamenná budova. Do děsivých zvuků se tak přidá i praskání plamene. Místo před školou začne během několika minut zavalovat hutný dým. |
| |||
U mostu všichni tam Připravena s lukem na jakékoliv nebezpečí se rozhlížím kolem skupiny a snažím se jí hlídat. Co ale však skutečně nečekám je, že se celý ostrov zatřese a monstrum větší než škola se začne vynořovat z příkopu. A cestou jen tak mimochodem vezme most, který se v mnoha kouskách sesype na studenty před portály. Začnu střečkovat před malými kousky a poměrně se mi daří, nicméně pak se mým směrem vydá obří kámen, kterému prostě neuhnu včas. V několika zapulzování se najednou mnohem zvětším a se zachrastěním se mé tělo polyje kovovou látkou. Mohutné rohy, které mi sahají až nad záda doplňují poněkud démonický vzhled. Od kopyt a rohů se začne zvedat černo-světlefialový dým. Zatnu všechny svaly a skloním hlavu, aby mi kámen dopadl převážně na kov mého těla. (36%) Kámen do mne prudce narazí. Sice mne nerozmázne jako draka, jemuž už došlo štěstí, ale dost silně se mnou otřese. Udělám několik mátoživých kroků do strany, než se svalím do štěrku a snažím se nepozvracet, jak se se mnou točí svět. |
| |||
U mostu všichni pod kamenopádem Postávám stranou a bavím se rozhovory a výrazy kolem sebe. Když se Han přesune k Ylrys, hodím po nich zvědavým očkem a říkám si, že by jistojistě byla sranda sledovat jejich řádění. Nicméně tady je riziko, že se nevrátí ze své výpravy, nebo že by se rozhodli, že mé maso ještě neochutnali. Takže to nechám být a raději zůstávám tady v davu. Ostatně... Stačí šťouchnout tady a tam... A bude zábava i tady. Nakonec se nám ale o zábavu stará někdo zcela jiný. Chytím balanc, když se půda zatřese a již sleduji jak do vzduchu vyletěli obrovské balvany. Pousměji se a v klidu stojím na svém místě, jako kdyby se nechumelilo. Když se balvan přiblíží, tak zvednu ruku a lehce ho pohladím prsty. Balvan okamžitě ztratí svou energii a rychlost a padne přímo k zemi přede mnou. (77%) Spokojeně si olíznu prsty a rozhlédnu se, jak se ostatní vypořádávají se svými balvany. V tom přímo za mnou balvan zaplácne Gerrira. Povytáhnu obočí a přičapnu si na bobek, abych viděl, jak zpod kamene vytéká bordel z jeho těla. No páni, tady fakt někdo i umře. |
doba vygenerování stránky: 1.3744308948517 sekund