| |||
Na nových pozemcích Projdu druhou stranu portálu a tam se zhroutím někomu do náruče, při bližším pozorování zjistím že to je Tarney který mě hned předá nějakému muži který zřejmě bude patřit ke zdejším zdravotníkům. Skvělé, jsem na druhé straně a přežila jsem. Nasleduji tedy zdravotníka a cestou mi padne pohled na místo kde se nacházím než dojdeme do velkého zdravotního stanu a já si lehnu na jedno z volných lůžek. Dobrá dostala jsem se na druhou stranu ovšem kde to je ... Chci se zeptat, ale to počká protože se to určitě dozvím s dalšími studenty. |
| |||
Areál K - před budovou Se zájmem sleduji počínání Dollyho a i ostatních. Přílet draka tomu dodal jen tu pravou perličku navrch. Nicméně Tortun se rozhodne udělat všemu přítrž a tak je ze mne záhy obláček kouře. Když opět cítím, stojíme někde jinde. Hodně jinde bych řekl, vzhledem k tomu, že je tu všechno úplně jinak cítit. Se zájmem se rozhlížím po novém prostředí. Když se k řadě studentů vrhnou zdravotníci, jen jim sdělím, že mi nic není a přejdu si stranou, abych mohl nadále pozorovat, co se děje. Dostanu se tak do blízkosti dvojice, jenž vypadá překvapeně a zmateně. "Zdravím dámy. Nikdy jste neviděly přehlídku zrůd?" zeptám se ležérním tónem a ohlížím se zpět k dění. |
| |||
Areál K - od portálu do zdravotnického stanu především Mayli Vyletíme z portálu a mám pocit, že mi tlapy běží samy. Začnu brzdit a vypadá to, že narazím do hradby těl před sebou, když moje tělo začne samo zpomalovat a zachytí mne uniformovaný týpek. Okamžitě se mu vysmeknu a zlehka zavrčím, aby na mne nesahal. Přesunu se k Mayli, která do mne šťouchne čumákem. Ujede mi kníknutí, jak se trefí do namožené části. Netrvá dlouho a dojde k nám ten v tom modrém. Odvede nás do stanu a když se pokusí po krátké prohlídce vyprovodit Mayli ven, nedá se. I já na něj zavrčím a tak nás nechá spolu ležet vedle sebe. Do mne pustí podivnou mlhu a najednou se mi lépe dýchá. Jakmile odejde, zvednu se a lehnu si na stejné lehátko vedle Mayli. Položím si hlavu na tlapy a odpočívám po tom šílenství, co jsme právě zažili. |
| |||
Před NŠÚ - Na nových pozemcích především Lailah a Dolly Prostor nad průrvou kde visím zahalí plameny. Pravděpodobně by mi nic neudělali, ale průrva mne ochránila. Po Lailah, která se objeví nad průrvou, hodím děkovný pohled. "Stačí další otřes a luk sjede," informuji ji o tom, co vidím a cítím ze své pozice. Sice bych se neuvařila, ale utopila bych se určitě. A to by byl na válečnici trochu neslavný konec. Sletěla ke mne a zabrala. Cítila jsem, jak jsem se pohnula směrem vzhůru, když jsem uslyšela bublání. "Ul..." nestačím ji varovat a vroucí gejzír zasáhl její pokožku a křídla. Nemám ocas hmatný, ale nejsou to jen žíně. Snažím se Lailah pomoci se zachytit, což se nakonec podaří. Částečně na mém brnění, částečně na mém ocasu. "To zvládneme, neboj se," pronesu k ní chlácholivě na její omluvu, i když sama naprosto netuším, jak se odsud máme dostat. To se nad průrvu nahne zelenovlasý mladík. Podle obličeje bych řekla, že je to ten novej ze společenky, ale nějak mi k tomu zbytek nepasuje. Nechápavě se na něj podívám, proč se nám omlouvá za to, že nám chce pomoci od jisté smrti. Vlasy mu zčernají a vyraší mu rohy. Užívala bych si ten pohled, kdyby nehrozilo, že mne další otřes pošle za stvořitelem. Začneme se skutečně hýbat, takže opatrně - abych neshodila Lailah - zahrabu kopyty a zapřu se o ně, abych mu pomohla. Zanedlouho jsme tak vedle průrvy. Chlapec vypadá, že ho to také vzalo. "Díky," utrousím k němu, zatímco se mi znovu obrátí žaludek, takže se odkloním. Zhodnocuji naše možnosti, ale i kdyby se mi podařilo vstát, pravděpodobně se budu motat jak po tom jedu, co mi nabídli ve společnosti Miko. Lailah se začne zmítat na zemi a odhánět klučinu pryč. Povytáhnu obočí. To si z něj chce znovu udělat sváču? Teda... Nechce...? Trochu nechápu její rozpoložení. Než se však pokusím zvednout na kopyta, zahalí nás černá mlha a najednou si volně létám v temnotě. Než stačím nějak analyzovat, co se to se mnou děje, něco s námi škubne a táhne nás to temnotou pryč. A pak už volně dopadnu do trávníku. Vedle mne je silně popálená Lailah a nedaleko vidím i zbytek. Je tady jiný vzduch. Je tady jiná obloha i teplota. A hlavně... "Potřebujeme tady pomoct! Lailah za chvíli zemře!" zavolám na ty okolo a kouknu směrem k profesorovi. Sama se pokusím vstát, ale výsledkem je jen, že se svalím na bok a znovu vyzvrátím šťávy ze žaludku. |
| |||
U mostu → Areál K, kolem portálu Yqueuas, Dolly, Raxan Nebyla jsem si jistá, jestli bdím nebo už jsem na prahu smrti. Dostanu se k otci? Silně pochybuju. Až zjistí, co se ze mě stalo, jediným mávnutím mě pošle tam, kam patřím. Do horoucích pekel. Cítila jsem, že každá buňka v mém těle pracuje s tím, co vařící voda způsobila, jenže to akorát způsobovalo větší bolest. Celé mé tělo bylo sžíráno bolestí. Kdybych mohla, křičela bych. Ale na to už jsem neměla síly. Svou poslední myšlenku jsem věnovala jen jediné činnosti: Nepusť se! Nepusť se! Někdo tu mluvil. Mami? Přes rty mi uniklo jen zamručení. Cosi mě táhlo ven. Bolela mě každá píď těla. Všechny nečistoty země se zarývaly do spálené kůže. Bolestí jsem vyhekla. Já ležím? Zamrkala jsem. Kdosi vedle mě oddechoval. Zkusila jsem se podívat. Černé vlasy mě zmátly. Nehodily se ke tváři, kterou jsem viděla. Pít, potřebuju pít… “Běž… Běž… Pryč…,” prsty jsem odháněla Dollyho. Nechtěla jsem mu ublížit. Ne po tom, co mě a snad i Yqueuas vytáhl z průrvy. Jenže pud mě hnal k tomu, abych doplnila síly. Víc krve, rychlejší regenerace. Naštěstí jsem chvíli před tímhle šílenstvím pila a byla jsem nyní schopná se jakžtakž ovládnout. Ovšem četná zranění mi vůbec nepomáhala. “Prosím… Nechci…,” blekotala jsem dál a jsem se snažila zdvihnout ze země, ale sotva jsem se dostala na kolena, znovu jsem se přikrčila při poryvu větru útočícího draka. Zdálo se však, že útok byl určen někomu jinému. Nezjišťovala jsem, komu. Mé smysly zaměstnala plíživá černá mlha. Pokusila jsem se ji odehnat rukou, ale byla jsem příliš slabá. A pak.. Pak se změnilo vše. Bolest se nyní zdála příliš daleko. Byla jsem, a přesto nebyla. Když mnou něco prudce cloumlo, měla jsem chuť zaúpět, ale nešlo to. Následovalo něco dalšího, Nebyla jsem si jistá, co vlastně. Nejspíš jsem i chvílemi ztratila vědomí. A když jsem konečně procitla, byla jsem znovu na zemi. Vzduch byl ale čistý, teplota příjemná a kolem mě šum, žádné zvuky boje a apokalypsy. Znovu jsem zaúpěla. Má křídla byla značně ohořelá a nehezky smrděla, kůže byla jako jeden škvarek, ke kterému se lepily cáry oblečení, vlasy jen zčásti odhalovaly svou barvu. Bolest se opět plně projevila. Cítila jsem, že každá buňka v mém těle se pomalinku obnovuje, což ale pocit bolesti nemírnilo. Znovu jsem tiše zaskuhrala. Přála jsem si vejít zpět v sladké nevědomí. |
| |||
Areál K - Před budovouStoupnu si tak, abych měla Kelly po pravém boku a stále na ni viděla. Tarney řekne, ať se všichni připraví, tak se připravím do bojového postavení. Těknu pohledem na Kelly, na její slova se usměji a rozhlížím se po okolí. Když se otevře portál, tak se nelekám, pár jsem jich už viděla. Ale nikdy z něj nešel takový vítr. Co je to za podivný portál? Podívám se na Kelly. “Drž se!” Stočím pohled zpět na portál a sleduji u toho i Tarneyho. Když začnou chodit studenti skrze portál, jsou dost popálení a vyděšení. Sakra, co se tam děje, to jsou snad na bitevním poli? V okamžiku kdy proletí drak, poprvé mě to vyhodí z mého klidu. Cože, drak, s ním budeme bojovat? No to snad ne. Zkontroluji pohledem Tarneyho. Když vidím, že je v klidu a na draka nijak více nereaguje, znovu se uklidním. Aha. Tarney říkal že přijdou různí studenti, možná je tedy ten drak jedním z nich. Nechám draka drakem a vrátím se pohledem k portálu. Z něj doslova vyletí dva vlci, kteří brzdí jak mohou. Povytáhnu obočí v údivu. No vskutku zajímavé. Projde několik dalších studentů a už to vypadá, že to je způsob, jakým bude probíhat jejich příchod. Nicméně portál ztmavne a linou se z něj divné zvuky. Celkově začne prskat a vypadá to, že se najednou chová divně. Cítím, že se sem snaží dostat něco mnohem horšího. Z portálu se začne linout černý dým. Z něj se nakonec zformuje postava a různá stvoření, která vypadají z orbů z mlhy. Mým tělem se rozlyne třes, který nedokážu úplně potlačit. Viděla jsem různé věci, ale tohle ještě ne. Poté, co u portálu nezbyde ani trochu dýmu, hledím na zformované tvory s údivem a zájmem. Kentaurka? Bílý tygr? Démonka? Anděl? Fialová dračice? Tak tohle jsem vážně nečekala. Podívám se na Kelly, jak ona zvládá novou situaci, a nemám slov. |
doba vygenerování stránky: 1.4977571964264 sekund