| |||
Před školouVšichni před školou - především Han Hlasité křupnutí, kdy si prudkým vytržením kusu sutiny přelomím kost, která mi držela čelist, prsty si pak stranu podepřu, čekající, až mi moje regenerace aspoň částečně chytí zlomenou čelist a svaly tak podpoří. Mezitím dojít zbytek jídla a olíznu si dlaň od krve, kterou jsem si setřela z hrudníku, který se začal regenerovat. Navzdory tomu, že by normální člověk asi jen tak nemluvil dodám sama sobě: „Zabít? Heh…“ Ušklíbnu se, i když můj stálý úsměv by všem řekl, že se šklebím pořád. Slovo zabít a já nebylo tak pravděpodobné, navíc… nebyl tu náhodou Sanko, který i minule všechny nějak oživil? Vážně se všichni báli tolik smrti? Možná… přesto bolest byla osvěžující, i když mé tělo na popudy bolesti dost znecitlivělo natolik, že má předváděčka s „srdcem na dlani“ mne vzrušovalo jen jako myšlenka, nikoliv jako bolestivý popud. To už jsme před školou a já si všimnu Hana, který má zajímavé navrhnutí. „Je pravda, že moje podmínka byla dokončit školu… když ale nyní škola není, můžu to brát, že podmínka padá… navíc, trocha zábavy nikdy nikoho permanentně nezabila, že?“ Zazubila jsem se a dodala: „Jdeme… zachránit ty nebohé duše, které tam zůstaly,“ zasmála jsem se, protože bylo vidět, že učitelům je očividně jedno, kdo všechno ve škole zůstal a navíc! Kdo by byl lepší na záchranu všech než někdo, jako jsem byla já a Han, ne?! |
| |||
Před školou všichni tam - především Ylrys Začne se dít ještě větší bordel, než co jsme tady způsobili my. Něco o opuštění téhle školy jak krysy opouštějící potápějící se loď. Začnou se tady shromažďovat tvorové, skrz které tiše propluji dál od profesora. Až narazím na Ylrys, na kterou se ještě více zazubím. "Když jsou skoro všichni tady a škola se hroutí...." začnu jí potichounku špitat do ouška, "ti co to nezvládnou... jsou maso uvnitř..." nadhodím a jak se oddálím v očích mi hoří nadšené plamínky. Máchám ocasy a jsem připraven vytratit se do školy. |
doba vygenerování stránky: 1.4822220802307 sekund