| |||
Na nových pozemcích Proletím portálem a naskytne se mi pohled na budovu která se nachází před námi. Muž před portálem přebírá zraněné studenty a posílá je k velkému zdravotníckému stanu kde se jim poskytne potřebná pomoc. Dobře tak jsem na druhé straně, ale kde to vlastně jsem? Jsem odeslaná k tomu velkému stanu kde se léčí studenti kteří měli o něco méně štěstí než já abych tam počkala než z portálu vystoupí i další studenti. Přeletím tedy k tomu velkému zdrvotnickému stanu a tam se chvílí posadím než si všimnu že mně sleduje dvojice dívek která vypadá poněkud zaraženě a nějakému klukovi který stojí poblíž. Vydám se tedy přímo k ním a oslovím oslovím obě dívky: "Ahoj nevíte kde to vlastně jsme?" |
| |||
Na nových pozemcích Projdu portálem a ocitnu se proti muži který mně předá zdravotníkům neboť se cítím jako vařený krab. Jsem promočená, opařená, samý puchýř a spalenina. Ale jsem na druhé straně ... Pohled mi padne na místo kde se právě nacházíme a vydám se k velkému stanu kde se položím na jedno z lehátek. Přemýšlím nad tím co jsem vlastně zažila a kde to vlastně jsem. Nejdříve se musím uzdravit vše ostatní se dozvím později. |
| |||
Areál K Zuřivě jsem máchala ocasem ve snaze zabodnout ostré trny do Rudého. A nakonec se povedlo. Cítila jsem, jak trny pronikly skrz pevné šupiny až do masa a v tu chvíli jsem očekávala, že mě alespoň na moment pustí. Nestalo se tak. Stále zůstával zahryznutý v mé zadnici a nevypadal, že by si svého zranění vůbec všímal. Šupiny měl zvláštně potemnělé a v očích šílenství. Opět se ukázalo, že jít fyzickou silou proti Rudému je jen ztráta času. Po šupinkách se mi začaly sbírat fialové jiskřičky, jak jsem se chystala kouzlit. V ten samý moment jsem se ale ocitla nohama ve vzduchu. Připadala jsem si tak lehká, jak se jen dvaadvacetimetrový drak může cítit. A pak puf. Žuchnu na bolavý zadek někam do trávy. Rychle vyskočím na nohy a bolestně přimhouřím oči. Otočím hlavu k zakrvácené zadnici. Nejen, že rána se mi začala díky Tortunově magii zacelovat, ale Raxan už nikde nebyl. Ostražitě se rozhlédnu kolem sebe, jestli se někde neschovává, ale jediný drak široko daleko, který byl cítit, byl ten modrý kousek ode mě. Akorát nepříjemně páchl rybinou. Takže tam zůstal? Probleskne mi hlavou, když se dívám za sebe na portál a v duchu se škodolibě ušklíbnu. Ha! Dobře mu tak! Jen ať tam shnije! Otočím se zpět k Tortunovi a vděčně se o něj čumákem otřu. Znovu mi zachránil zadek. Doslova. Netuším, kam nás to portál vyplivl, ale asi jsme tam, kde jsme měli být. Zůstávám na místě, kam jsem dopadla, nikam se nepřesouvám. Jen bedlivě sleduji své okolí a veškeré ty malé, titěrné postavičky, které se míhaly okolo. Jsou jako mravenci. |
| |||
Na nových pozemcích Projdu druhou stranu portálu a tam se zhroutím někomu do náruče, při bližším pozorování zjistím že to je Tarney který mě hned předá nějakému muži který zřejmě bude patřit ke zdejším zdravotníkům. Skvělé, jsem na druhé straně a přežila jsem. Nasleduji tedy zdravotníka a cestou mi padne pohled na místo kde se nacházím než dojdeme do velkého zdravotního stanu a já si lehnu na jedno z volných lůžek. Dobrá dostala jsem se na druhou stranu ovšem kde to je ... Chci se zeptat, ale to počká protože se to určitě dozvím s dalšími studenty. |
| |||
Areál K - před budovou Se zájmem sleduji počínání Dollyho a i ostatních. Přílet draka tomu dodal jen tu pravou perličku navrch. Nicméně Tortun se rozhodne udělat všemu přítrž a tak je ze mne záhy obláček kouře. Když opět cítím, stojíme někde jinde. Hodně jinde bych řekl, vzhledem k tomu, že je tu všechno úplně jinak cítit. Se zájmem se rozhlížím po novém prostředí. Když se k řadě studentů vrhnou zdravotníci, jen jim sdělím, že mi nic není a přejdu si stranou, abych mohl nadále pozorovat, co se děje. Dostanu se tak do blízkosti dvojice, jenž vypadá překvapeně a zmateně. "Zdravím dámy. Nikdy jste neviděly přehlídku zrůd?" zeptám se ležérním tónem a ohlížím se zpět k dění. |
| |||
Areál K - od portálu do zdravotnického stanu především Mayli Vyletíme z portálu a mám pocit, že mi tlapy běží samy. Začnu brzdit a vypadá to, že narazím do hradby těl před sebou, když moje tělo začne samo zpomalovat a zachytí mne uniformovaný týpek. Okamžitě se mu vysmeknu a zlehka zavrčím, aby na mne nesahal. Přesunu se k Mayli, která do mne šťouchne čumákem. Ujede mi kníknutí, jak se trefí do namožené části. Netrvá dlouho a dojde k nám ten v tom modrém. Odvede nás do stanu a když se pokusí po krátké prohlídce vyprovodit Mayli ven, nedá se. I já na něj zavrčím a tak nás nechá spolu ležet vedle sebe. Do mne pustí podivnou mlhu a najednou se mi lépe dýchá. Jakmile odejde, zvednu se a lehnu si na stejné lehátko vedle Mayli. Položím si hlavu na tlapy a odpočívám po tom šílenství, co jsme právě zažili. |
| |||
Před NŠÚ - Na nových pozemcích především Lailah a Dolly Prostor nad průrvou kde visím zahalí plameny. Pravděpodobně by mi nic neudělali, ale průrva mne ochránila. Po Lailah, která se objeví nad průrvou, hodím děkovný pohled. "Stačí další otřes a luk sjede," informuji ji o tom, co vidím a cítím ze své pozice. Sice bych se neuvařila, ale utopila bych se určitě. A to by byl na válečnici trochu neslavný konec. Sletěla ke mne a zabrala. Cítila jsem, jak jsem se pohnula směrem vzhůru, když jsem uslyšela bublání. "Ul..." nestačím ji varovat a vroucí gejzír zasáhl její pokožku a křídla. Nemám ocas hmatný, ale nejsou to jen žíně. Snažím se Lailah pomoci se zachytit, což se nakonec podaří. Částečně na mém brnění, částečně na mém ocasu. "To zvládneme, neboj se," pronesu k ní chlácholivě na její omluvu, i když sama naprosto netuším, jak se odsud máme dostat. To se nad průrvu nahne zelenovlasý mladík. Podle obličeje bych řekla, že je to ten novej ze společenky, ale nějak mi k tomu zbytek nepasuje. Nechápavě se na něj podívám, proč se nám omlouvá za to, že nám chce pomoci od jisté smrti. Vlasy mu zčernají a vyraší mu rohy. Užívala bych si ten pohled, kdyby nehrozilo, že mne další otřes pošle za stvořitelem. Začneme se skutečně hýbat, takže opatrně - abych neshodila Lailah - zahrabu kopyty a zapřu se o ně, abych mu pomohla. Zanedlouho jsme tak vedle průrvy. Chlapec vypadá, že ho to také vzalo. "Díky," utrousím k němu, zatímco se mi znovu obrátí žaludek, takže se odkloním. Zhodnocuji naše možnosti, ale i kdyby se mi podařilo vstát, pravděpodobně se budu motat jak po tom jedu, co mi nabídli ve společnosti Miko. Lailah se začne zmítat na zemi a odhánět klučinu pryč. Povytáhnu obočí. To si z něj chce znovu udělat sváču? Teda... Nechce...? Trochu nechápu její rozpoložení. Než se však pokusím zvednout na kopyta, zahalí nás černá mlha a najednou si volně létám v temnotě. Než stačím nějak analyzovat, co se to se mnou děje, něco s námi škubne a táhne nás to temnotou pryč. A pak už volně dopadnu do trávníku. Vedle mne je silně popálená Lailah a nedaleko vidím i zbytek. Je tady jiný vzduch. Je tady jiná obloha i teplota. A hlavně... "Potřebujeme tady pomoct! Lailah za chvíli zemře!" zavolám na ty okolo a kouknu směrem k profesorovi. Sama se pokusím vstát, ale výsledkem je jen, že se svalím na bok a znovu vyzvrátím šťávy ze žaludku. |
doba vygenerování stránky: 1.637354850769 sekund