| |||
U portálu Raxan Postávám u portálu a odmítám projít dříve, než půjde i Tortun. Mlčky nechávám ostatní procházet, odolávajíc pokušení využít jejich paniky a nepozornosti a trochu si do nich kousnout. Přes pozemky se rozline dračí řev. Z minulé zkušenosti moc dobře vím, komu patří. Než se stihnu jakkoliv připravit nebo vzpamatovat, Raxan se mi zakousne přímo do zadku. (27%) Je to poměrně citlivé místo, takže pochopitelně jakmile ucítím jeho ostré špičáky v mé zadnici, zařvu a otočím dlouhý krk k němu, snažíc se po něm zuby chňapnout. (15%) Na zadek si bohužel úplně nedosáhnu, takže se ho alespoň snažím trefit trnitým ocasem. (46%) Tím, že jsem stála přímo u portálu, ztížím tak případným dezertérům jejich průchod. Nejen, že se musí vyhýbat horké páře, ale nyní ještě dvěma vzteklým drakům a švihajícímu ocasu. |
| |||
U portáluVšichni, co si toho v tom šílenství vůbec všimnou Začíná tu opravdu jít o život. Nestíhám sledovat chaos okolo sebe. Na tohle jsem nebyl nikdy připravovaný. Tohle je ŠÍLENÉ! Moje psychika tenhle úděsný masakr nezvládá. Morálka selže a pokusím se utéct do bezpečí k portálu, když v tom nedám pozor, špatně šlápnu a přímo pode mnou se otevře prasklina. Z plna hrdla vykřiknu strašlivou bolestí a svět mi zmizí před očima. Volným pádem již v bezvědomí spadnu do trhliny. (9%) |
| |||
Nad školou Všichni kdo mě vidí, Raxan V klídku si létám nad školou, když vidím jak se celá otřásla. Ve vzduchu byly cítit silné vibrace z toho otřesu. Najednou slyším pokyny k evakuaci? U mostu jsem během chviličky, tak ještě zkoumám chvilku ze shora, co se bude dít. Najednou mnou proletí vlna strachu těch dole a já si všimnu jak se budova začne bortit zevnitř. Jak se trhá bariéra, vyjí vlci, jak se zvedly poryvy větru. Ten vítr si zvládnu i teď užívat a hravě si v něm polétávám. Zmizí mi batůžek a rozvrh sejme poryv větru. "Ti sto diáolo..?" [“Co to kurva..?”] Letí na mě kus mostu, vzhledem k tomu, že jsem vysoko, tak naštěstí jen malý kus. Vzepřu se křídly, připravím se ke střetu kamenem (33%). “Ach!” [“Ugh!”] Když do mě narazí, trochu mě to vyhodí z rovnováhy, ale vzpamatuju se a přetočím se tak, že jen kámen pustím a on letí dál svou původní trajektorií. Protáhnu si trochu namožená křídla a hrudník, přece jen to byla šlupka. Pak začne všude tryskat láva. Horký vzduch mě jen vynese o něco výš. Jak se studenti shromažďují u mostu a ne všichni dopadli dobře, vlna strachu je ještě větší. Pak konečně někdo z nich projde portálem. V tu ráno začne praskat země a mě ocákne vroucí voda a popálí mi naštěstí jen nohy (42%). “Gamiméno póno!” [“Kurva to bolí!”] Vzpamatovávám se z opaření, když mě smete (53%) nějaký drak. Po nějaké chvíli pádu se vzpamatuji, to už chrlí oheň na studenty. “Bástarde!” [“Hulváte!”] zařvu na něj a letím k němu tryskem. Sbírám své síly a vyvolám své blesky. V tu chvíli mě sejme vzdušný vír a odhodí mě přímo do jednoho z mých vlastních blesků. Ten mi spálí peří na křídlech natolik, že jen padám a rovnou do vroucí vody. Těsně před dopadem jen špitnu: “Sygnómi…” [“Promiňte...”] Spolu se mnou, ustanou i moje blesky. |
| |||
Vnitřní skleník - před školou doufám že alespoň Akashka Z poklidné hodiny, kdy jsme řešili zvolení kolejního zástupce a běžné věci, se najednou stane skok do katastrofálního scénáře. Profesor opustí třídu se spolužákem se zraněným studentem. Otřesy školy, potemnění, blikání. To vše tady již bylo. Ale nikdy tady nebyla výzva k evakuaci. Chvíli vstřebávám co se vlastně děje. Otočím se na zbylé čaroděje v místnosti a pokusím se zorganizovat nějaký únikový plán, ale všichni se rozprchnou jak šváby pod kamenem. Jen Akashka s jejím mazlíkem tu zbydou. "Inu, měli bychom také zmizet ze školy, než úplně spadne. Navíc mám pocit, že cítím požár," pronesu k ní a zkontroluji upevnění svého dračího brnění. Doufám, že mne bude následovat a neuteče jako Seth, který místnost opustil chvíli před námi. Buď s Akashkou nebo bez ní nakonec vyrazím před školu. Jak vejdeme do haly, akorát mohu sledovat, jak Setha rozmačkal obrovský kus kamene. Zůstanu šokovaně stát na místě. Viděl jsem spoustu smrti... Ale tady... Takhle... Jsem to nečekal. Vzpamatovávám se dokud neucítím hutný dým spáleniny, která mne vyžene ven a skoro do dalších plamenů. Zarazím se ve vchodu, zrovna, když se prostor přede mnou zahalí do plamenů. Chvíli počkám, než se to přežene, než si dovolím vystrčit hlavu ven. Ve vzduchu je cítit smrt. Zcela určitě. Začnu se prodírat k portálu, kvůli evakuaci a v průběhu na mne přistane nějaká ta vroucí voda. (50%) Nicméně vůči tomu mne chrání mé dračí brnění. Nebo jsem na to alespoň spoléhal. I tak se k portálu dostanu s popálenou tváří a bolestmi zatnutými zuby. Možná jsem se měl proměnit. Ale pokud mám zemřít, tak alespoň v této podobě. Počkám na pokyny profesora a posléze projdu portálem. |
| |||
Chodba 3.patra - kam se dostanu kdokoliv mne najde To, že se poblíž mne zřítí škola mi ani trochu na klidu nepřidá. Když konečně posbírám dost sil, doplazím se ke stěně, kde se s velkým úsilím vyškrábu na nohy, nebo alespoň do trochu vzpřímené pozice. Kdybych potřeboval dýchat, musel bych teď ten složitý úkon rozdýchávat. Nehledě na to, že mám pocit, že jsem si polámal několik žeber, tím pádem ze schodů. Jen doufám, že kusy žeber nezasáhli nic důležitého. I když nemusím dýchat, pořád své orgány potřebuji k životu. S regenerací teď nemohu počítat, když jsem od včera nejedl. Zkousnu ret. Odmítám si byť jen připustit myšlenku, že bych zde snad mohl zemřít. I když sestrám by to jistě udělalo radost. Pomaličku, krůček po krůčku se začnu přesouvat ke schodišti dolů. Nicméně škola se začne třást až tak, že padnu zpět k zemi. Železitá pachuť na patře mi dá vědět, že něco není v pořádku. Nechám chvíli na ustálení, než se opět pokusím vstát. Což kvůli opětovným otřesům moc nejde. Strávím tak nějakou tu dobu na chladné zemi, než se mi zdá, že už je konec a mohl bych opět vstát. Začnu se opět pomaličku sunout chodbou. |
| |||
Před školou především Lilith, Lailah, Yqi Došli jsme s profesorem před školu, kde létali velké kameny. Podařilo se zvednout liány ke své obraně, aby mne kámen nezasáhl. (68%) Profesor se vydal pryč, takže jsem tak nějak rozpačitě přešlapoval ve vchodu, nevědějíc, co mám pořádně dělat. Vrazila do mne démonka, které jsem se snad stačil omluvit za to, že ji překážím v cestě. Popojdu kousek do prostoru, abych nadále nepřekážel ve dveřích, když začne pukat zem. Se svou lehkostí nemám problém udržet se mimo vroucí vodu a páru. (72%) Nicméně kentaurka poblíž neměla takové štěstí. Anděl se jí vydá pomoct a řev mi napoví, že to nešlo dobře. Rozběhnu se tím směrem, abych pomohl a přesně včas mne zahalí výduch horké páry, aby mne na popel nespálil dračí plamen. (91%) "Držte se. A omlouvám se," zamumlám na kentaurku a anděla do průrvy, než se zlehka dotknu kentaurky po rozích. Mé vlasy se z jasně zelených okamžitě stanou uhlově černé, nachlup stejného odstínu jako kentaurky. Z hlavy mi vyraší podobné rohy, jen v úměrné velikosti k mé hlavě. Potom chytím jednou rukou luk a druhou kentaurku a i s andělem v závěsu je vytáhnu z průrvy. (74%) Když jsou venku, vysílením si kecnu na zadek vedle nich a zhluboka oddychuji, abych nabral nějaké síly. |
| |||
U mostu Yqueuas Nevěděla jsem, kam se dívat dřív. Číhajícím bestiím do očí? Na zuřivý požár? Na jezerní bestii? Ta nakonec zmizela zpět pod hladinu. Tortun nám podal vcelku rozumné vysvětlení, proč jsme zatím neprošli portálem. A bohům díky se objevuje další profesor, a to ten z ošetřovny. Rubus sice vypadal na pokraji svých sil, ale nakonec zmizel v portálu a s ním se odstartovala snad naše šance na přežití. I když jsem se bála, trochu mi to vlilo naděje do žil. Yqueuas sice nevypadala nejlépe, navíc se pozvracela, ale chtěla jsem ten pocir naděje předat dál. "Za chvíli se tam dostaneme," pokusila jsem se povzbudit i kentaurku. Vstala jsem, ale vzápětí jsem měla co dělat, abych udržela rovnováhu. Další otřesy mě donutily přikrčit se a roztáhnout křídla, díky čemuž jsem se udržela na nohách. Země začala praskat a já sotva vnímala, jak se všichni snaží dostat k portálu i přes horkou vodu a trhliny. Sama jsem právě včas vyletěla o pár stop vzhůru, abych někam nezahučela, ani mě neožehl gejzír. (63 %) Pak jsem ale uslyšela volání. Letěla jsem za ním a netrvalo mi dlouho najít Yqueuas trčet v průrvě, visící jen na svém luku. "Počkej, pomůžu ti," nerozmýšlela jsem se dlouho. I když jsem měla pocit, že všechno dobré ve mně s novou podobou zemřelo, nejspíš tomu nebylo tak. Vrhla jsem se dolů a chtěla pořádně zabrat, abych Yqueuas vytáhla ven. Cítila jsem, že když opravdu hodně zaberu, zvládnu to díky upíři síle, i když kentaurka něco vážila. Jenže gejzír přišel v tu nejmíň nevhodnou dobu. Vykřikla jsem a křičela jsem až do ochraptěni. Vzduchem se nesl pach spálené kůže a křídel, ze kterých nic nezbylo. Padala jsem. Z posledních sil jsem se chytila Yqueuas a konečky prstů se jí držela, aniž bych tušila, kde. Visela jsem z posledních sil. (19 %) "Promiň," hlesla jsem jen, napůl v bezvědomí pod náporem bolesti. |
doba vygenerování stránky: 1.5695989131927 sekund