| |||
Oberon, Eric Věnuji Oberonovi vděčný úsměv, když se sice s protesty, ale přeci jen, rozejde na pomoc do sklepení. Nejsem si jist, zda se stačím osvobodit včas. Vyletí za ním šlahoun, ale nevypadá to, že by v tom byl nějaký opravdový úmysl. Jakmile zmizí z dosahu, sáhnu po rezervách plamenů v mém těle, abych se s liánama pokusil něco udělat. Než však stačím plameny vypustit, z ošetřovny vyletí student. Rychle plameny opět potlačím. Ve stejný moment zaskřípu zuby, jak si další ze šlahounů najde cestu do mého těla. (3% vs 45%) Místo snahy o spálení lián natáhnu svou pyrokynezi k chlapci na druhé straně lián a velmi pracně s vypětím sil, z něj plameny stáhnu. (100% vs 101%) Ať ho zapálil kdokoliv, jeho plameny jsou vskutku silné. A je to o to těžší, že tam řádně nevidím. Každopádně by měl být nyní daný student mimo přímé ohrožení. I když bude potřebovat jistě čas na zotavení. Uskutečním to akorát včas, vzhledem k tomu, že se šlahouny pokoušejí o mé ruce. Pravou se mi podaří v rychlosti ucuknout a tak se liána zasekne do zdi bez mého masa. (85% vs 88%) S levou takové štěstí nemám a liány ji velmi bolestně přišpendlí ke zdi. (8% vs 86%) I když to trochu syčí, nevypadá to, že by liány jakkoliv trápila démonská krev. V reakci opět jen pevněji stisknu čelisti a nepustím ven jediný zvukový projev bolesti. |
| |||
Eric, Butler, Oberon Liány se sice pod Oberonovo pokusy ani nehnou, ale zatímco se na ně pokouší aplikovat teplo a pak ještě pronese něco o jejich blbosti, liána se mu pokusí vlepit téměř výchovný políček. To už ale Oberon odchází a tak jen promáchne vzduch. Nijak ho ale nepronásledují. Stejně tak si nevšímají Erica, který vyletí z liánové clony ošetřovny v mírném obloučku, jak ho cosi mrštilo zevnitř na chodbu. Nutno podotknout, že stále v plamenech. Na co se liány soustředí je jejich téměř znehybněný cíl. A vzhledem k tomu, jak je jen téměř znehybněný, pokouší se o úspěšnější akci. První ze šlahounů, oddělující se od hlavního se pokouší o bok téměř symetricky na druhé straně těla, než již jeden je. (45%) Další dva se pak pokoušejí o to samé co v patře - připevnit ke zdi obě ruce. (85%, 86%) |
| |||
Společenská místnost Lyla “Já jsem v pořádku.” Sedím dál v křesílku a Lyla jde ke mě. Potom mi položí otázku. “No, nevím, zda je to běžné, ale jestli se něco stalo, tak tam budou potřebovat pomoc. Asi by jsme měli zjistit, co se děje.” Koukám na ni, jak se rozhodne. |
doba vygenerování stránky: 1.5161030292511 sekund