| |||
U mostu všichni tam Tak si tam zmateně stojím, že jsem si ani neuvědomil, že mne zakrývají jen mé vlasy. Přichází více a více studentů a celkově tady panuje nervozita a nejistota. Kromě tedy těch dvou, co se odebrali zpět do školy, myslící si, že si toho nikdo nevšiml. Začne se ochlazovat a zvedne se vítr. Až se zaklepu. Jsem zvyklý na teplo a nikoliv takovýhle vichr. Pozemky se vysloveně snaží působit hrůzostrašně, což na mne nemá takový vliv. Pohraničí takhle znělo pořád. Potom z příkopu vyšlehnou chapadla a rozmetají most. A přímo na nás. Chci uskočit balvanu mířícímu ke mne, ale můj zrak si všimne, že bych se tak uhnul akorát pod jiný kámen. (18%) Zapřu se tedy skoro všemi packami do země a své lidské ruce a dvě packy použiji k tomu, abych kámen chytil. Jak na mne kámen dopadne, vydám chroptivý zvuk, jak chytám dech. I na mou brutální sílu, je prostě moc těžký, takže ho během sekundy pustím na zem. I tak mne ale bolí půl těla a zapraskání v dvou horních packách neznělo dobře. Odsoukám se mimo kameny a prudce oddychuji. Už jsem se viděl na kaši. |
| |||
Hala - před školou hlavně Ravi Nechápavě svraštím obočí když mě požádá abych je představila. Ne že bych s tím měla nějaký problém nebo tak, jen mě trochu zaráží proč by se nemohl představit sám. Vždyť u toho rohatého co tu byl před chvilkou mu to problém nedělalo. Ale proč by ne. Řeknu si pro sebe, ale přeci jen trochu znejistím. Zatím jsem ještě nemusela nikoho někoho představovat tak úplně nevím jaké jsou zvyklosti. I když na druhou stranu můžu tomu vůbec říkat čest když dělám něco za někoho? Ještě navíc co by zvládl sám? Nakonec usoudím že to bude jen další z prapodivných lidských zvyklostí. Než se stačím rozhoupat přijde to hlášení o evakuaci. Tu jeho poznámku o dračí koleji okomentuji jen mrzutým zavrčením. Ravi pak hned začne o hledání nějakého profesora ale mě mnohem víc než to trápí že jsme se nedostali do té jídelny. "Sakrá!" rozhodím zoufale rukama. "Vždyť já mám pořád ještě hlad!" zaběduju si. Ravi se mnou ani nehne a já zprvu nepochopila co myslel tím "dámy dovolí". Nechápavě kouknu na jeho ruku a až pak se rozejdu. "Víš že umím chodit sama že jo?" zamumlám, ale nechám ho vést. Když mu to udělá radost. Začne si brblat cosi o kovových bytostech a stvořitelích a kdesi cosi. Tak teda tolik k našim plánům na jídlo. Myslím si dál to svoje a jeho stvořitele a bytosti nějak neřeším. "Jo to by jsme asi mohly" odpovím na otázku držení pohromadě. Ale jen jak se dostanu ven ze školy jako kdybych na to úplně zapomněla, zaujme mě ten portál u mostu a hned k němu zvědavě vyrazím. Na půl cesty se ale zarazím a vrátím se zase zpátky. Nevypadá to že by na druhý straně portálu bylo něco příliš zajímavýho. Takže mě zájem rychle přešel. "Tam to nevypadá moc zajímavě...ale asi trochu bezpečněji" ukážu k portálu. Další zemětřesení po kterém se objeví chapadla a rozhodí kamení všude kolem. Kdybych byla v dračí podobě asi bych měla větší problém se vyhnout, ale v téhle titěrné lidské podobě je to brnkačka (79%). |
| |||
MT02 - před školou především Chrys, Tortun Nebyla jsem příliš přesvědčená, nebo spokojená s jeho odpovědí. Byl to taková ta odpověď typu: "áh, normálně nám to vyjde ale tentokrát...ne tak docela". I když to tak nejspíš ani nezamýšlel rozhodně mi to tak vyznělo. Nevypadalo to ale že by mi k tomu ale chtěl říct nějaké podrobnosti. Jestli vůbec ví co se vlastně děje. Ještě ani pořádně nezačneme s hodinou když celá místnost za bílými krystaly které profesor vytvořil potemní. Snad bylo štěstí že ty krystaly vytvořil, nebýt jich tak nám spadne celá místnost na hlavu. "Vcelku užitečné" podotknu mimoděk zatímco si prohlížím trosky na krystalovém stropě. Zpráva o tom že se máme evakuovat ze školy mě samozřejmě vůbec nepotěší. "To jako vážně?!" zavrčím nakvašeně. "Zrovna když dojde na mojí hodinu" dodám si ještě pro sebe, ale nepochybuju že to profesor slyšel. Bez váhání ho následuji do krystalového tunelu, který si vytvořil v krystalové zdi. Samozřejmě nemám vůbec žádný problém s ním udržet "krok" a jsem mu hned v patách. Z tunelu se vynořím hned za ním, a popravdě jsem celkem překvapená jaká už je tady sešlost. Nedlouho po tom se dostanu ven ze školy a přidám se k ostatním studentům se pořádně ochladí. To se mi zrovna dvakrát nelíbí, já mám raději teplo. Promnu si ruce a snažím se potlačit třes který na mě jde s každým poryvem studeného větru. Následuje další silný otřes a kusy zbytku mostu se rozletí přímo na nás. Jen uhnu stranou a suť proletí neškodně kolem mě (77). "Nebylo by na čase využít ten portál, namísto toho aby jsme tady jen tak postávali?" zeptám se profesora. Jestli tady máme únikovou cestu snad by nebylo od věci ji využít, než se nechat zabít těmi chapadly, nebo čímkoliv dalším co tady na nás čeká. |
doba vygenerování stránky: 1.2998290061951 sekund