| |||
Chodba - Laboratoře Butler, Alfa,Abby Plameny „pekelné“ z benzínového zapalovače Ziffo škvaří rostlinu na uhel. Nebo takovej byl aspoň plán. Výsledek je takový, že se nic neděje. „Blbá kytka…“ hlesl jsem a schoval benziňák. Butler mě upozornil, že to asi nebude dobrý nápad, jelikož se kytka umí bránit. „To je fuk…“ zavrčel jsem a chtěl znovu zkusit vytáhnout ten šlahoun z Butlera, když mě požádal o jednu věc. Problém ve sklepení a já to mám jít řešit. „Heh… chci omluvenku na celej den za to,“ a nepočkal jsem ani na odpověď a prostě šel zase do sklepení. Je to naštěstí chvilka co jsem se odtamtud vrátil, takže mám cestu ještě jakžtakž v paměti. Seběhl jsem tedy zase až do sklepení a na chvilku se zarazil. „No jo, ale kde ve skle…“ nestihl jsem ani doříct větu, když se odpověď ozvala sama. Řev a jiné podivné zvuky a děsný horko mi ukázaly cestu. Šel jsem tedy po stopách kraválu a horka až jsem došel zase do laboratoře. A tam skrze jedny dveře a našel jsem je. „Nazdar děcka!“ pozdravil jsem hned ve dveřích a chtěl ještě něco dodat, ale na to nebyl čas. Malej vypadá jak spálená oliheň a holka zápasí s něčím co leze ze zdi. Tak jsem udělal jedinou věc, co mě napadla. Rozběhl jsem se k holce a snažil se ji dostat dál od těch lián. Malej stejně nejspíš půjde na hromadu do druhé místnosti. (hod na liány 79% a 22%) |
| |||
Před školou marsy 22:20 Ysea Po té první ráně už jsem nečekala že budou ty šlahouny dělat něco dalšího, že to bylo jen součástí jejich objevení. Hlavně se ta hořící stvůra zdála jako větší nebezpečí. Měla jsem se poučit z posledních událostí na ošetřovně a i kdybych to neměla třeba zničit, měla jsem si alespoň dát pozor. S každým útokem se šlahouny musejí ponořit do pekelného žáru který panuje kolem. S každým jejich úderu na nich taky zůstává víc a víc mojí ohnivé krve…ale ani to je nějak neodrazuje. Stále ještě povalená na zemi jsem neměla moc šancí vyhnout se. Ani poprvé (16% - 73%), ani podruhé (56% - 78%). Sípavě se nadchnu a přes pevně zaťaté zuby se snažím potlačit bolestný výkřik jak se mi trny zarývají do masa. A snad bych i přísahala že jsem zaslechla prasknutí kosti. Nevím. Neotáčím se abych se přesvědčila. Přes oheň který je obklopuje bych to za tu chviličku nejspíš stejně nedokázala poznat. Ani nechci vědět jak moc špatně jsem dopadla. Ani tahle bolest nebyla dost aby přehlušila můj vztek. Možná v prvních okamžicích, ale potom ke vzteku a dalším negativním emocím jenom přidala. Taky se po mě pořád sápala ta věc. Následně chycenou nohu se mi podařilo vysvobodit a ještě tím stvůru zranit. Že by jí ztráta ruky bolela nebo vadila to nevypadalo. Chybějící ruku už ale nemůže použít. Už je pak skoro zázrak že se mi daří nepustit k sobě nepřítele blíž. Nemohla jsem doufat že se mi podaří zasáhnout, přece jednou chyběl opravdu jenom vlásek. Kdyby se nezachytil o dračí prdel dalším švihem bych ho určitě dostala. Když už nic jiného, alespoň oheň donutil plaza konečně hnout prdelí a přestat mi překážet. Měl to jen udělal dřív než jsem to schytala. Znovu pozvednu meč, připravím se na další střet s podivným nepřítelem. Na nic takového už nedochází. Překvapením sebou trhnu při nečekaném příchodu dračice. Usměje de a já na ní zůstanu na ni uchváceně zírat. A její popichování mi jen přelétne přes hlavu. Dokonce ani ve chvíli a stavu jako je tenhle na mysl vyplouvají vzpomínky a pocity z hodiny lektvarů. Už se ztrácím v tom jestli je to skutečné nebo není. Tedy skutečné to je. Ale…správné? Skoro bych si ani nevšimla že jsem najednou na druhé straně, pryč od šlahounů. "Já…hmmm" zamručím odevzdaně když klesám k zemi, tak napůl opřená o meč. Na větší reakci už se nezmůžu. Až jsem sama překvapená jak mírná moje reakce je. Skoro jako bych na okamžik byla svým starým já. Z toho mě vytrhne až nechtěný pohled na louži krve a roztaveného štěrku s nespočtem černých pírek o které jsem přišla. Moje rány krvácejí dál a pode mnou se tvoří další krvavá loužička. Vzdáleného výbuchu si všimnu akorát abych si stačila zakrýt oči předloktím. |
| |||
Učebna 3 - Pozemky Iru Magie zabrala vážně na výbornou, i když jsem tím teda v učebně nadělala dost bordel. No co už, stejně už maj rozflákaný stěny tak pár poházenejch stolů už je nevytrhne. Malinko jsem teda doufala že bude kouzlo pokračovat dál po celým tom stonku, ten si ale nějakým záhadným způsobem zbavil tý části kterou oheň pohlcoval tkaže kouzlo už tak nějak nemělo kam dál pokračovat. No nevadí. Hlavní je že jsem se dostala z toho kokonu. Tráva si ale nedává pokoj a zase se rozšiřuje po učebně. Už jsem na to připravená a hned jak s tím zase začne mizím z okna rovnou ven. “Tak honem, musíme pryč!” zastavím se momentík u ušandy. Profesorka se moc bavit nechce, tak se neptám a když se nebude moc cukat popadnu ji a zmizím oknem ven. No přemlouvat jí a zdržovat se tady se fakt nebudu. Okno už stejně roztřískala nějaká židle tak to se ani nemusim zdržovat s jeho otevíráním. S magií se mi dneska zatím dařilo dobře, ale nebudu zkoušet štěstí na tohleto. Ještě to náhodou nevyjde a já dostanu od trávy. To by byla ostuda. S profesorkou nebo bez ní se proměním jen co jsem z učebny venku. Rychle naberu výšku kdyby se mě nějaký zbloudilý chapadlo rozhodlo pronásledovat. |
| |||
Učebna 1 - Les asi již nikdo konkrétní Již když se profesor pouští do akce, otevírám za sebou okno, připravená vzít nohy na ramena, hned, jak se začne situace horšit. Když je někdo vlečen po zemi a zmizí v díře, jen ztěžka polknu. Potom mne tu navíc profesor nechá samotnou. To je poslední tečka. Vylezu na okno, odrazím se a proměním se. Vypadá to, že hodiny je konec. Zaplácám křídly, abych nabrala výšku a zmizím v lese. Tam snad bude čas na to se uklidnit. |
| |||
Hůůůů, nová bžunda ve škole! V patže i pžížemí!! Gwen, Merlin, Shizei, Gill, Maid, AryS očima navrch hlavy sleduji všechno co se děje. Liány! Weeee! Spršky! Fíííí! Mega sek! Vžůůům! Vzhledem k tomu, že škola moc nereaguje, tak si mohu jen užívat vzrůšo a nelítat tady jak pometlo. Teprve, když se do řeči dají zaměstnanci, zazubím se. "Zaletím se podívat!" vyhrknu a zmizím v podlaze, jen abych nahlédla na situaci v přízemí. Moje hlava se jen objeví ve stropu, takže by někdo dole musel dávat velký pozor, aby si mne všiml. Hned jsem zpět v patře. "Chlupáš je napíchnutý na zeď a ošetřovna vypadá zabarikádovaná!" informuji sdružení hrdě. |
| |||
Společenská místnost Gany Skoro bych na dívčinu zapomněla, kdyby na mne nezavolala. Podívám se jejím směrem. "Nic mi není. Co ty?" optám se jí, zatímco se rozejdu zpět ke křesílku, kde se usadila. "Myslíš, že bychom měly zjistit, co se děje? Nebo je to tady běžné a máme pokračovat v tom, co děláme?" zeptám se, zatímco nad tím sama uvažuji. |
| |||
Remmi, Miko, Aryania, Shizei, Gill, Merlin, Rara, Gwen Nervózně přešlapuji sem a tam, když z nejbližší učebny vyjde Shizei. Když promluví nahlas, zvednu k nim pohled a všimnu si, že hledí na mne. Rychle se rozhlédnu, zda kolem nestojí ještě někdo. Mou...? Nečeká ale na mou reakci a pokračuje do chodby. Rychle se tedy rozejdu za ním. Žmoulám si u toho sukni a pohled mám po většinu času sklopený. Zvláště, když musím projít kolem dvojice v chodbě. Elf rychle reaguje a podaří se mu přetnout všechny liány a tak uvolnit uvězněné studenty. Hledím na to s úžasem. Až tak, že sebou drobně škubnu, když opět promluví na mne. Vím, že se Butler pohyboval v přízemí a tak se ho pokusím kontaktovat. Rychle se mi ale do tváře dostane panika. "Dole se také něco děje, nemohu se spojit s Butlerem," pípnu směrem k elfovi. Butler by věděl, co má dělat. Sklopím zrak opět k zemi. |
doba vygenerování stránky: 1.4830720424652 sekund