| |||
Hala Nybe, Tabithi, Tortun a všichni v hale. Dělá mi upřímnou radost, že je Nybe se mnou tak sdílná, a že draci nejsou zlí. Asi má pravdu, že pořád plivat oheň by nejspíš bylo únavné. Mírně se nad tím pousměji. Uložím si do paměti, že ten rudý je nevrlý, takže ho nebudu chtít dráždit. Ale zajímalo by mě jak vypadá, Nybe je nejspíš nějaká světlá. A když křídla, tak se nejspíš dokáže měnit.... a nebo má ta křídla opravdu dobře složená. Jen tak nenápadně se zkusím nahnout, jestli nemá na zádech složená křídla. *Ne to je hloupost, jak by z těchhle božských rtíků mohla chrlit oheň??* Zakroutím pomyslně sám nad sebou hlavou. *Takže budu pracovat s tím, že se mění. No ano dáválo by mi rozum, že on bude tedy nějaká bílá nebo možná třeba perleťová... Och perleťová by byla krásná!! Trochu se nad tou představou romanticky zasním, ale jen na moment. Poslouchám pak, co mi řekne ke Stvořiteli. Jen mírně pokročím rameny, já sám toho moc nevím. "Já nevím. Posílá mě za ním to kovové zvíře, co hlídá pozemky, já myslím, že je to důležité. Nevím, zda je dobré to takhle říkat, ani jestli o tom zvířeti ví. Na druhou stranu o něm musí vědět, také sem musela nějak jít. Ředitel zní jako dobrý začátek, minimálně by mohl vědět, kdo tím Stvořitelem je, pokud to nebude on sám. A nebo jít na hodinu a říct to tomu vyučujícímu? Toť otázka. V tom mi začne být nějak nepříjemně a mám zvláštně tíživý pocit. Otočím se jen na moment po skupince opodál a poměrně mě zděsí pohled na náhodně se objevující oči všude možně. Han je od krve, ta věc je od krve, celé to vypadá naprosto nepřirozeně, ale má to naštěstí velmi rychlý konec, protože se přiřítí něco nebo někdo tak rychle, že to nestíhám a sebere okatou zrůdu s sebou. Zapráší se po nich a je ticho... na chvíli. "Tohle se tu děje často?" vyřknu dotaz k Nybe, která vypadá, že ji ta skupina opodál ani trochu netrápí. Jenomže já mám pocit, že jsem zaslechl jakési zadunění. Jakoby se možná snad zeď otřásla? Cuknu sebou a napřímím se. Znělo to jako nějaká rána. "Co to bylo?" zeptám se starostlivě. Myslím, že ten otřes nebyl jen jeden. Nejistotou se mi svírá žaludek. A pak to ustane. Rozhlédnu se zmateně po okolí. Vysvětlení se ukáže záhy, když se do haly téměř vplazí fialový drak a celý od krve sebou zmoženě praští v podstatě přímo před námi. A toliko k tomu, že draci nejsou zlí. *Takže ten rudý je nevrlý, že?* pomyslím si, ale mohl jí to udělat kdokoli. Co já vím kolik je tu jiných draků nebo potvor, co by tohle zvládly. Hodím rychlý pohled na Nybe. "Pospěšte si," pobídnu ji. Předpokládám, že si nejde pro fotoaparát, aby si to vyfotila. Starostlivě pak shlédnu draka na zemi. *Taková krásná barva...* Mám trochu hrůzu, ale trochu ne. A chci se toho tvora dotknout, ale také se bojím se ho dotknout. Je to na jednu stranu tak vvznešené, na druhou mám respekt a ubíjí mě to vidět v krvi. "Tohle je bezkonkurenčně ten nejhorší první den ve škole, jaký jsem kdy zažil." špitnu si sám pro sebe. Můj pohled zachytí ty dva tam vepředu. Nevím, co si říkají, ale Han nějak divně slintá. Ten bezmocný krvácející drak by pro ně mohl být zajímavý. Třeba se mi to vymstí, ale nenechám tady to stvoření jen tak bez dozoru a popojdu statečně o několik kroků dopředu, skoro až tak do poloviny jeho délky, abych byl drakovi trochu blíž a viděl lépe na okolí. Nemám tušení, jak zastavit krvácení takovému tvoru, tak alespoň budu hlídat, než se vrátí Nybe s pomocí. Když se vyvalí ze dveří černý dým, rozšíří se mi oči a trochu instinktivně couvnu, ale hned na to si uvědomím, že jsem chtěl draka hlídat a tak zůstanu stát. Nejsem ale schopen pohybu, když se z dýmu vynoří muž, který sebere všechnu moji pozornost. Tolik chladu z něj jde, tolik hněvu, tolik.... smrti? *Snad si pro toho draka nejde!* zděsím se. Drobně napřáhnu ruku. "Neubližijte mu, pomoc už je na cestě, uzdraví se!! vvyrazím ze sebe náhle, ani nevím, kde se ve mně ta odvaha vzala. Jen jak to ze sebe vypravím lehce se rozechvěji, srdce mám až v krku a dech se mi tají. Moje obavy však zmizí velmi záhy, když se draka dotkne a promluví. Jde z toho tolik něhy, přesto, že z něj samotného jde hrůza. *Takže Tabi se jmenuje? To je pěkné. Snad budeš v pořádku Tabi.* pomyslím si a stáhnu ruku zpátky k sobě sledujíc, jak hladí šupinatou kůži. Samotný proces léčení ve mě vyvolává děs a zájem zaráz. Nikdy jsem si to nepředstavoval takhle temné. Uchváceně sleduji, jak se rána zaceluje, i když mi běhá mráz po zádech a ten vztek ve vzduchu mi nedělá dobře. Asi mu na tom drakovi záleží. Chtěl jsem k němu promluvit a říct, co se stalo, ale on vypadá, že bude mluvit jen s tím drakem a tak ucouvnu dva kroky zpátky, abych nerušil. Není mé tu potřeba. Teď jsem ale trochu mimo z toho všeho a musím vstřebat, co se tu děje. Také mi nepřijde v pořádku někam odejít, když šla Nybe pro pomoc a neví, co se tu zatím stalo. Asi bych na ni měl počkat a vlastně ani nevím kam jít teď. Protože sbalit se a jen tak odejít mi nepřijde správné. Co kdyby najednou přiběhl někdo z učitelů a ptal se, co se tu stalo. Měl bych být při ruce. A tak zmateně, ale svědomitě zůstanu v hale jen se vrátím k nástěnce a popravdě se musím velmi nutně opřít o stěnu. Navíc mě začíná přepadat únava. Touhle dobou normálně už spím, na to si budu muset teprve zvyknout. Dnešek je prostě šílený. |
doba vygenerování stránky: 1.4691679477692 sekund