| |||
Ředitelna - jídelna ředitel, Ravi a ti okolo, okrajově ti v jídelně Odfrknu si a otočím se na patě. "Myslím, že se postarám o to, aby na pravidelné schůze dorazil někdo kompetentní," dodám ještě ve dveřích a v očích se mi blýskne. Rozhodně jsem od ředitele čekal větší angažovanost, než jen - jo v pohodě, někdo otrávil celou školu, pak ho potrestáme. Ale zase na druhou stranu, co jsem mohl čekat. Také jsem se stále nerozhodl, zda lítající drak v bezvědomí, bylo příjemné nebo nepříjemné rozptýlení. V čem mám ale jasno je to, že si to s Tortunem nechci přímo rozházet. Hrdě vykráčím z ředitelny a zamířím do jídelny, když už ředitel nařídil, že se snídaně vyčaruje. Alespoň v něčem jsem uspěl. Mám však rozhodně špatný pocit z dračí koleje. To znamená, že se v radě budeme přeci jen muset vyrovnat s drakem. Slečna Buffetová nebude mít radost. Zamyšleně sejdu schody. Zase na druhou stranu, draci jsou tak neschopni se snést, že se pravděpodobně nedohodnou, aby je zastupoval jeden. Jak je tak znám, tak bude každý hlasovat pro sebe. Dojdu do haly a všimnu si nové tváře. Mile se na něj usměji a zdvořile pozdravím. Uvítal bych ho ve škole, ale mám poměrně hlad, takže zamířím do jídelny, kde se usadím na obvyklé místo v čele stolu a přitáhnu si džbán krve, který způsobně přelévám do poháru, který si zkoumavě prohlížím. Pokud se nemýlím - a v tomhle se většinou nemýlím - tak jsou ty drahé kameny pravé. |
| |||
Před školou teď už jen Shrey Krk se mi zatáhne divnými krystaly a potom Yl mizí z mého dohledu, což doprovází mé kňučení. Když je však pryč, kňučení ustane a já ještě chvíli ležím na zádech s vyplazeným jazykem a jen větřím. Potom se překlopím na břicho a několikrát olíznu zem kolem sebe, tam kde cítím zasychající krev. Nakonec vyskočím na tlapy a capkám k Shrey. "Tak to bylo zase něco," pronesu jen tak do vzduchu pobaveně a čekám na nějakou její reakci. |
| |||
Ylrys, Lailah, Han, Shrey, Tortun, Tabithi Pavouk zareaguje rychle a i z chlapcem zmizí ze scény. Věřím, že Rubus si s tím již poradí, takže to nadále pouštím z hlavy. Krystalické vajíčko s Ylrys vnímám jen okrajově, přesto po jejích slovech k ní hodím okrajovou poznámku. "Když se neumíš ovládat, počkáš takhle v jídelně, než někdo něco sežene." Když se ozve Lailah, zamračím se. "Nonono, opatrně na svá slova," pronesu, jen abych oddálil trochu další její jednání a měl tak čas si situaci trochu promyslet. To že my tyká, už je věcí vedlejší, přeci jen to ani trochu nezní jako ona. Nicméně mi stejně moc času na přemýšlení nedala, vzhledem k tomu, že se vrhla po bezvládné Shrey. Zvednu ruku a s rychlým pohybem se ze země zvedna mohutná vlna krystalické blýskavé mlhy, která ji zabalí. (65%) V ten okamžik není schopna letu a její tělo se vydá směrem ke mne, aniž by to mohla nějak změnit. Podívám se po ostatních. Han je zalátán a jak ustane aura, jistě si dokáže pomoc najít a Shrey bude zcela v pořádku, jakmile zmizíme z dosahu, takže se vydám pryč. Ylrys pokrytá krystaly levituje kousek nad zemí a následuje mé kroky, zatímco tělo Lailah nás následuje s jistým odstupem samo od sebe. Přejdu k prosklené stěně jídelny a položím na ni ruku. Stěna se před námi rozestoupí a my projdeme dovnitř. Zarazím se za stěnou, protože mi pohled padne na jídlo a na dva přítomné. To není ani trochu dobré. Napadne mne, ale mám obavy, že je již pozdě a tak jen čekám, co se stane, abych mohl zasáhnout. Stěna se za mnou, Ylrys a Lailah zase zavře a Shrey s Hanem se tak dostanou z dosahu Ylrys aury. |
| |||
Vnitřní skleník – Hodina bílé magie Jigme Nakonec se Rubus vrátil, ale já jsem i když jsem přemýšlela tak jsem na nic nepřišla.Tedy na nic z toho co by už bylo řečeno. A pak se škola přestavuje ovšem otázka jednoho kluka v něčem co připomíná noční košili mně zarazí. Počkat já byla přesvědčena že je jen jeden ředitel ... Třesení skončí a já se můžu pustit lavice, to že se přestavěla škola potvrdí i Rubus když vstoupí dveřmi které jsou v jiné zdi. Při cestě odsud se budu muset zastavit v hale před nástěnkou abych zjistila co se vlastně změnilo a co je moje další hodina. Pak se však někdo přece jenom ozve a já jsem mu za to vděčná, tím však profesor hodinu ukončí a nám všem je udělený úkol domácí úkol. Nadejde čas přesunout se na další hodinu Akashka mezitím osloví nás všechny zatímco já si však vzpomenu co předtím říkal ten kluk když se třásla škola o tom že bojují ředitelé. Vydám se tedy k jeho lavici a oslovím ho: „Ahoj co jsi myslel tím že bojují ředitelé?“ |
| |||
Chodba v 1. patře - Hala Yqi,Aine Ta druhá dívka zmizí a tak na odpověď kentaurky jenom přikývnu a doufám že se ta dívka vrátí jinak budeme muset jít k nástěnce,ale nezmíní se o tom protože podle šlehání ocasem je Yqi už tak nervózní.Ale dívka je nakonec zpět a oznámí nám že studentskou kuchyňku přestěhovali do přízemí.Kentaurka se změní a je nadšená že musí jít zase ze schodů ovšem když se ocitneme v hale má ke svému nadšení skutečný důvod. "To je možné."odpovím a vykročím směrem ke kuchyňce protože všichni se zřejmě nemůžeme dočkat. |
| |||
Sharika, ti které potkáme cestou Když se Sharika ujistila že je to opravdu ona na koho mluvím, nechala mojí otázku poměrně dlouho bez odpovědi. Tak dlouho až mi to skoro začínalo připadat že by chtěla odmítnout nebo snad dokonce neodpovědět vůbec a jednoduše odejít, přeci jen odpověděla. Měla namířeno do knihovny. Najít knihovnu, asi bude svědomitá studentka. Jít do knihovny sice momentálně nebylo na prvním místě z věcí které bych měla v plánu. Na druhou stranu když si udělám úkol rovnou nebudu si tím muset tížit hlavu později. "Výborně...ráda se k tobě připojím" souhlasím, stále s úsměvem. Vezmu ze stolu svoje desky a přidám se k Sharice. Ještě než však stačíme se Sharikou odejít z učebny, ozve se Akashka - nově zvolená zástupkyně naší koleje. Svůj kratičký proslov začne vtípkem o hledání společenské místnosti. Nebo spíš pokusem. Nepředpokládám že by tu byl někdo kdo by snad neuměl číst v mapě, natož ještě v mapce budovy. Vyslechnu si co nám chce říct. Zatím to nevypadá že by jí zvolily jenom díky její pěkné tvářičce nebo sexy tělu, i když ani tu množnost zatím nemůžu vyloučit. Trochu se podivím nad jejím doporučením o přesunu ve skupinkách. Jen těžko se mi chce uvěřit že by na tom kolej čarodějů byla tak špatně, že by se její studenti nemohly po škole pohybovat samostatně. Snad by ale bylo rozumné dát na její rady, alespoň tedy prozatím. No uvidíme. Vyjdeme na chodbu a já hned sáhnu po mapce. Opravdu tady nehodlám slepě bloudit. V rychlosti nahlédnu do jídelny když zrovna procházíme kolem. Jídelna je vskutku působivá místnost. V porovnání s neudržovanou džunglí ze které jsem před chvilkou vyšla mám skoro pocit jako kdybych byla v úplně jiné budově. Rozhodně to působí lepším dojmem. Nikde jsem zatím ale neviděla žádné služebnictvo, přestože jsou stoly plné jídla. Dokonce ani stráže tady nikde nevidím. V duchu se nad tou myšlenkou pousměji. Ovšem že tady nebudou stráže, je to přeci škola. Snad jsem na takové věci a ž příliš zvyklá z domova, protože to není v sídle naší rodiny nic neobvyklého. Snad jsem to očekávala protože mi zdejší výzdoba a prostředí přeci jen domov připomíná. Není to sice úplně ono, ale věřím že si tady dokážu rychle zvyknout. Další dlouhá chodba ústící v hale. Tam projdeme kolem poněkud rozmanité skupinky studentů. Dračice, možná snad i ta která nám vyrušila vyučování. Je tu cítit slabý pozůstatek démonské moci. Nikomu z těch kdo tu stojí ovšem nepatří. Dvojici kterou si zatím netroufám nikam zařazovat rozhodně ne. Na draka tady nikdo nevypadá...samozřejmě tedy kromě dračice samotné. Zůstávají už jen dvě možnosti, a sice upíří a dlačí kolej. Ovšem profesor zmínil že se několik čarodějů nedostavilo na hodinu, takže by klidně mohly patřit k nám. Pokud mi věnují pohled přátelsky jim pokynu na pozdrav ale jinak jejich konverzace nezasahuji. Cestou ještě projdeme kolem trojce ze si nejvíce mojí pozornosti získá dívka s černými křídly a plameným kruhem nad hlavou, ten má nejspíše symbolizovat jakousi svatozář. Jsem z ní opravdu zmatená protože z ní cítím jak andělskou moc, tak i tu démonickou. S něčím podobným jsem si nikdy předtím nesetkala, neodpustím si svoji zvědavost a ještě jednou se za ní ohlédnu. Ani nevypadá jako žádný anděl se kterým jsem v minulosti měla tu "čest". Otočím se k Sharice "Řekni Shariko, změnila se škola hodně, v porovnání s tím jak to bylo předtím?" zeptám se dívky abych rozptýlila svojí pozornost. To už podle mapky procházíme dveřmi do přístavby a vlevo už máme dveře do knihovny. |
| |||
První patro, učebna 108 Všichni v okolí a učebně Nějakou chvíli stepuju před učebnou, čekám, jestli někdo přijde, ale nikdo není. Zaposlouchám se tedy, jestli něco neuslyším, ale moc toho není. Nakonec přeci jen najdu odvahu, přejdu blíže ke dveřím a zvednu se na zadní. Chvilku přemýšlím, nakonec se ale opřu o kliku a pokusím se dveře otevřít (za předpokladu, že se otevírají do učebny). |
| |||
Faife Mhic Gáibhín především Paleph Z bezvědomí způsobeného vlnou mě probere postrčení cizí mysli. Okamžitě, jak se mi dotkne a jak mě můj stav dovolí, stavím bariéru kolem své mysli. Teprve pak se rozhlédnu kolem sebe a uvědomím si, že cítím bolest ze všech možných částí těla. Teprve pak mi dojde, že jsem o schody níž, než jsem byla naposledy. Zavrtím hlavou a prohmatám si krk. Potlučená, ale celá. Zatím, pomyslím si a vzpomenu si na rodnou vesnici a na učení léčebných lektvarů. Ano, mami, měla jsi pravdu. Každému se ty znalosti jednoho dne budou hodit, ujistím maminčin hlas v hlavě. Když se celá budova otřese a dá do pohybu, opřu se o zeď a čekám, co přijde. Chvíli cítím, jak se vše kolem mne pohybuje, jak se i já pohybuji a pak, pak se to zase zastaví. Chodby jsou větší a mohutnější. Zajímavé. V kapse skryté ve švu oblečení mě začne pálit rozvrh, jenž na sebe upozorňuje. Možná bych mohla navrhnout, aby se zahříval pokaždé, když meškám nějakou hodinu, napadne mi, když vytáhnu kartu z kapsy. Prohlédnu si změny a všimnu si jinak značených hodin. Draci? podivím se nad tím. Ale vlastně, dává to logiku. Když jich je tu víc, mělo by se jim věnovat trochu jinak, než k jinak nadaným. Ovšem také mi pohled padne na dnešní den a na pozici času. Za necelé čtyři minuty mám mít hodinu. Oranil říkal učit, tak učit, připomenu si slova svého kolegy. Vydám se tedy přes patro k místnosti 101MM. Jen co vyjdu na hlavní chodbu před učebnou, všímám si sedícího studenta. Neznám ho, ale to tady není až tak divné. "Dobrý večer," pozdravím ho mužským hlasem, jenž mi stále připadá dost divný. "Omlouvám se za svůj vzhled, ale jak asi víte, máme tady dneska menší problém se změnami pohlaví," oznámím studentovi a zároveň tak vysvětluji, proč nesedí jméno k mému vzhledu. Víc se nad tím nepozastavuji a dojdu k nedalekým dveřím učebny. Chytím za kliku a otevřu. Nevím, zda je uvnitř stále má mýtina, či zda to někdo změnil. Ale zdá se, že nikoliv. "Pojďte dál," pokynu studentovi dovnitř. Za ním zavřu dveře, aby nás nikdo nerušil. |
doba vygenerování stránky: 1.4719519615173 sekund