| |||
Hala - Jídelna Ani na to jestli se teda umí v něco proměnit mi nějak neodpověděl, jen se usmál a nic neříkal. Tak asi vážně nic neumí, a nebo ještě neví co umí. Ale stejně, v dlačí koleji přece nebude jenom tak ne? No třeba se ukáže až časem, tak to teď nemá smysl se v tom dál patlat. Zvědavost mě ale rozhodně neopustila. Moje náhlá proměna ho nijak nevyděsila...snad naštěstí, protože jsem se s ním ještě chtěla bavit. Zůstal jen zaujatě zírat. Zato to jeho zvířátko mělo přesně takovou reakci jakou jsem čekala, teda ne že by mu schovávání v náručí nějak pomohlo kdybych chtěla něco provést. Spokojeně při Raviho slovech pokývám hlavou a zdlouhavě při tom zavrčím. Je to opravdu tichounké zavrčení, vlastně spíš zní jako zapředení velké kočky. Po tom co na něj fouknu vypadá jako kdyby zrovna vstal. Pobaveně zamručím jako v takové dračí verzi smíchu. Nebo možná spíš posměchu. Mezitím co se já vyptávám Sonji na její kamarádku Ravi se začne vybavovat se zlatorohým Palephem co přišel před chvilkou. Jen na ně mrknu když zmíní moje jméno. Vrátím se zpátky k Sonje, která bohužel nevěděla kde je Miko, ale za to věděla kde by se dalo najít něco k pití. Takže kuchyňka je v přízemí a společenka... ne, ta je až moc daleko. Ještě navrhne jídelnu a to by bylo snad ještě lepší. "To je skvělej nápad" souhlasím hned. "To se rovnou můžem taky nadlábnout...Takže se přidáš taky že?" zeptám se ještě jen pro jistotu, protože mi to tak vyznělo. Někdy mezitím se tady jen na otočku mihne Aine. Nějaká mrzutá, ani nepozdraví jen koukne na nástěnku a zase zmizí. Jak ale začneme "opravdu" plánovat Ravi, hned na to zaprotestuje a snaží se vycouvat s tím že má mít teď hodinu, tak se mu v rychlosti podívám do rozvrhu jen co ho vytáhnul. Teď se vlastně ani nemusím nějak snažit protože ho teď s přehledem převyšuju. Co tam měl zapsáno za hodinu nevím protože písmena jsem měla ze svýho pohledu obráceně. Hned se zase proměním do lidské podoby a ukážu prstem na políčko v jeho rozvrhu. "Vždyť tahle hodina ti bude už za chvilku končit, to už nemá ani cenu tam ani chodit" ledabyle nad tím mávnu rukou. "A za čtyři hoďky se toho dá stihnout spóusta" na slovo spousta dám extra důraz. Pak tam má ještě nějakou hodinu, takže na ten večírek to fakt asi nebude. A když už jsem u těch hodin... možná bych se taky mohla podívat jak jsem na tom s hodinama já. Bylo by asi divný že bych dneska neměla žádný učení. Napadne mě jak koukám na ten jeho rozvr. Ále, určitě mám teď taky volno. Další nováček, co se zatím bavil hlavně s Ravim byl taky pro oslavování, ale šel pryč že má taky nějakou hodinu. Takže jsme zbyly už jenom já, Ravi a Sonja. "Takže jak teda? Já se jdu nejdřív něčeho najíst" oznámím oběma. Rozhodně nebudu nikoho přemlouvat nebo prosit na kolenou aby šel taky. Chviličku počkám jak se rozhodnou a pak se vydám na jídlo. |
| |||
Vnitřní skleník - Učebna C - Jídelna nikdo konkrétní Rubus zavelí, takže je následuji a uložím tělo Dollyho, kam si přeje. Když mne propustí, jen pokývnu hlavou a za běžného čtyřtaktu klapnutí pacek o kameny vyrazím zpět na chodbu. Cestou jsme procházeli kolem jídelny, která vypadala, že už se tam dá sehnat něco k snědku. Vejdu do jídelny a usadím se na první místo s džbánem krve, který si přitáhnu a zlikviduji ho během okamžiku. Olíznu si rty a podívám se zamyšleně do džbánu a potom se podívám k profesorskému stolu a opět do džbánu. Normálně bych řekl, že ta krev voní čerstvěji než obvykle a je taková... Lepší. |
| |||
především Tabithi a skupinka kolem Chryse jen okrajově Když se mnou zatřese, odpojím ruku od brady a s táhlým Hmmmm se na ni podívám. "Selvenovi hrabe. Končím s tím cokoliv dělat tou jejich alá úřední cestou," zamručím nenaloženě. "Místo aby tady udělal pořádek a něco pořádně vyřešil, tak raději přidá práci všem okolo sebe," pohlédnu na ni černým pohledem a prohlížím si ji. "Prostě se rozhodl, že je čas, aby tady draci měli své předměty, protože jim očividně nevyhovuje zařazení ve směsi a dlacích," pokračuji, zatímco se ve stěně objeví Chrys s Lailah a Ylrys. Aniž bych se na ně podíval, tak lusknu prsty a Lailah se okamžitě pročistí hlava a Ylrys se vrátí do svého stavu A, jako kdyby si právě naplnila žaludek masem. "Budete mít pro sebe celé třetí patro," informuji ji spíše věcně. Je ze mne cítit, že jsem silně nespojený s řešením situace ale nějak s tím moc udělat nemůžu. |
| |||
Vnitřní skleník - Knihovna Shae a doufejme nikdo víc Nakonec pronese, že se ke mne ráda připojí. Přejedu ji pohledem. Sice nebudeme nenápadné, ale třeba bude chvíli fungovat jako faktor, který všechny odradí od toho si něco dovolit. Vyjdu tedy opatrně ven, tak, že se napřed rozhlédnu, než se celá na chodbu vysunu. To, že Akashka něco říkala ani moc nepostřehnu, protože jsem v zkoumání bezpečnosti cesty pryč. Vypadá to však, že tam nikdo není. Když vytáhne mapku oči se mi trochu rozzáří. Nakonec to přeci jen asi byla dobrá dočasná volba společnosti. Capkám vedle ní a dělám se ještě menší než jsem. Když si prohlíží skupinku v hale, trochu přidám do kroku, snad aby ji nenapadlo se s nimi dát do řeči. Přeci jen se mi ji nechce úplně opouštět, když ví kam jdeme. Projití kolem trojice v chodbě nebylo o nic míň děsivé, zvláště, když je tam ta psychopatická kentaurka, co střílí studenty na potkání a profesorům přeráží žebra. Nakonec se rozhodne protrhnout naše sympatické ticho v kterém se přesouváme. "Knihovna je o patro níž. A škola... Zdá se mi větší," odtuším potichu zamyšleně. Naštěstí se pozice Knihovny o tolik nezměnila. Jakmile jsme poblíž dveří Knihovny, několika hopnutími se k nim přesunu. Opřu se do dveří a tak je otevřu. Když vklouznu dovnitř, viditelně se o něco uvolním a dokonce se i slabě usměji. |
| |||
Danerd, Dolly, Diagh, zbytek čarodějů po hodině Hodina se začne pomalu rozpouštět, Akashka si vezme slovo a již to vypadá, že bude chvíle klidu, když se opět rozrazí dveře. Už trochu nespokojeně zavrčím. Tohle je skleník, jsou tu živí tvorové! "A proto musíš vykopnout dveře?" odvětím jí na tu jeho důraznou větu. Ten nový elfík se okamžitě nabídne, že zná kouzla a chce pomoct. Vrhnu po něm pohled, který zastavuje krev v žilách, ale nekomentuji to, jen semknu rty do úzké čárky. "Následujte mne," vybídnu oba dva a vyjdu ze skleníku. Zamířím chodbou kolem jídelny k učebně C. Otevřu dveře a pokynu k první lavici. "Položte ho tam, prosím. A můžete jít," vybídnu pavouka a postavím se k čelu lavice. Potom pokynu Danerdovi ať jde blíž. "Tak se do toho pusťte," pobídnu elfa nakonec. |
| |||
Chodba v 1. patře - 101MM Faife Netrvá dlouho a dorazí muž. Vzhledem k tomu, že jde sem a rovnou mne pozdraví, usoudím, že je to profesor. Zvednu se tedy a vyseknu mírnou úklonu. "Dobrý večer," odvětím na pozdrav. Potom se na něj překvapeně podívám. "Skutečně?" zeptám se se zájmem, protože to vypadá jako magická půda, když tu mají problémy s takovými magickými efekty. Nezmůžu se na moc víc, protože přeci jen jsem tady na hodinu a on už mne zve dovnitř. Nakouknu do učebny a klesne mi brada. "Páni, magická místnost. Takhle škola je dost vybavená koukám," prohlásím, když vidím vevnitř mýtinu v lese. Vejdu dovnitř a popojdu kus od dveří. Potom se zastavím a čekám na profesora-rku. |
| |||
Ředitelna - jídelna ředitel, Ravi a ti okolo, okrajově ti v jídelně Odfrknu si a otočím se na patě. "Myslím, že se postarám o to, aby na pravidelné schůze dorazil někdo kompetentní," dodám ještě ve dveřích a v očích se mi blýskne. Rozhodně jsem od ředitele čekal větší angažovanost, než jen - jo v pohodě, někdo otrávil celou školu, pak ho potrestáme. Ale zase na druhou stranu, co jsem mohl čekat. Také jsem se stále nerozhodl, zda lítající drak v bezvědomí, bylo příjemné nebo nepříjemné rozptýlení. V čem mám ale jasno je to, že si to s Tortunem nechci přímo rozházet. Hrdě vykráčím z ředitelny a zamířím do jídelny, když už ředitel nařídil, že se snídaně vyčaruje. Alespoň v něčem jsem uspěl. Mám však rozhodně špatný pocit z dračí koleje. To znamená, že se v radě budeme přeci jen muset vyrovnat s drakem. Slečna Buffetová nebude mít radost. Zamyšleně sejdu schody. Zase na druhou stranu, draci jsou tak neschopni se snést, že se pravděpodobně nedohodnou, aby je zastupoval jeden. Jak je tak znám, tak bude každý hlasovat pro sebe. Dojdu do haly a všimnu si nové tváře. Mile se na něj usměji a zdvořile pozdravím. Uvítal bych ho ve škole, ale mám poměrně hlad, takže zamířím do jídelny, kde se usadím na obvyklé místo v čele stolu a přitáhnu si džbán krve, který způsobně přelévám do poháru, který si zkoumavě prohlížím. Pokud se nemýlím - a v tomhle se většinou nemýlím - tak jsou ty drahé kameny pravé. |
doba vygenerování stránky: 2.2205429077148 sekund