Andor.cz - Dračí doupě online

Hala
Nybe, Paleph, Sonja

Celou tu onu situaci s objasňováním co umím a co ne, velmi taktně přejdu milým úsměvem a jsem rád, že se zatím Nybe nerozhodla mě sežrat, i když z nějakého důvodu lidi nemusí. Nehodlám se v tom moc rýpat a jen se tvářím potěšeně, že zatím jí příjdu, jak řekla, docela v pohodě. Zvláštní, tipnul bych do tak úchvatné bytosti, že bude mít vznešenější slovník, ale třeba se učila mluvit od vidláků, co já vím.

Myšlenky o jejím slovníku se však velmi rychle rozptýlí, když se promění na drobnější elegantní dračici. Srdce se mi snad na moment zastaví. Jen na ni hledím okouzlen a přitom cítím respekt. Do náručí se mi narve vyplašený Moonie, jen se na něj pousměji, ale hned zase vzhlédnu k ní a mapuji očima ty dokonalé štíhlé linie, krásná křídla, ty uhrančivé modré oči. Je to tak neuvěřitelné a přitom tak skutečné. "Jsi tak krásná," vydechnu zaujatě šeptem. Cítím nutkání se jen jemně dotknout...*Bože můj! Nehrab na ni! Jak by se to líbilo tobě? Je to bytost, na bytosti se nesahá!* usměrním sám sebe v duchu a ještě si i jednu pomyslně vlepím, aby mi bylo líp. V tu chvíli schytám horký vzduch do obličeje. Na vteřinu zavřu oči. *A to máš za to, že na ni tak civíš! Vzpamatuj se!* Usměji se lehce a koukni na ni nahoru zespod. "Impozantní, opravdu," potvrdím uznale a volnou rukou začnu upravovat vlasy.

Shrábnu je ke straně a pohladím, když si všimnu, že k nám přichází někdo nový a ptá se na čas. Zmateně přejedu pohledem nástěnku, a než stačím odpovědět, odpověděl si sám, nicméně můj pohled se k němu opět vrátí. *Necivět! Necivět!* napomínám sám sebe a mile se usměji. Přeci jen lehce očima onoho rohatého muže přejedu pohledem, nicméně zjevně má vychování a nemá zuby až za roh, ani neslintá po ostatních. Má u mě jisté plus. "Oh! Také nováček?" ujede mi poměrně nadšeně, že tu nejsem jediný tak ztracený. "Dovolte, abych se vám představil. Jsem Ravi de La Fayette." Ukloním se slušně, jak se sluší a patří, tisknouc k sobě malého hranostaje. "Obávám se, že s tímhle vám teď nepomůžeme. Já jsem dorazil před chvílí, sám nevím, kam mám jít. A slečna Nybe, by jistě vědět mohla," ukáži na dračici vedle sebe. Nicméně, před malou chvílí se zjevně stala nějaká změna. I hala zde je o dost větší a vyzdobenější. Přibyla sem totiž nová kolej. Takže se obávám, že i kdyby to předtím někdo věděl, tak je dost možné, že už to není tam, kde to bylo, objasním a vřele se usměji a v tom si periferně všimnu, že Nybe na někoho mohutně mává.

Otočím se po rudovlasé slečně a sjedu její outfit. *Takové boty mohou nosit dívky? To je dobré vědět.* Asi jsem hodně nedával pozor, že jsem si ani nevšiml, kde se tu tak vzala, jen jí věnuji úsměv, Nybe jí evidentně má co říct. Je nezdvořilé se do toho dámám vměšovat a navíc tu mám teď načnutou konverzaci, takže se zase otočím zpět na rohatého mládence a otevřu s nádechem ústa, abych pokračoval v konverzaci, načež uslyším: "Tady Ravi se chtěl napít..." což se mnou prudce cukne a urychleně k těm dvěma střelím pohledem.
"Moment moment... ale já mám hodinu," vypravím ze sebe urychleně a rychle hledám v rozvrhu potvrzení, že tam není žádná změna. "Mile rád oslavím otevření dračí koleje...co třeba...dnes večer? To nedává smysl, vždyť je noc," zamumlám si konec věty tiše pro sebe. "Co třeba po výuce? Koneckonců, i ta Miko může mít výuku. Pokud nic nemáš, můžeš to klidně domluvit a já se mile rád připojím potom. Alespoň poznám někoho nového," navrhnu zvesela. "Možná by to pak chtělo nějaký seznamovací večírek na úrovni," otočím se s touhle větou i na mladíka.

Chodba v prvním patře
Aliana, Aine

Ještě nedojdeme na své místo když se začne škola otřásat a měnit kentaurka se zvětší a já jsem ráda za podporu kterou mi poskytne abych neupadla. Můžu tak sledovat jak se okolí mění a zatím co po přeměně zírám na doplnění výzdoby chodby.
„Ano tohle nejspíš nebude jenom pocit. A ne mapu nemám většinou se spoléhám na svou paměť.“
Právě proto bychom měli nosit desky neustále sebou, ta druhá dívka se nabídne že se zaletí podívat na nástěnku ovšem moc nadšená z toho není.
Na druhou stranu tohle měl být úsměv ...
„Díky to by nám skutečně pomohlo.“dodám potom a taky se usměji i když můj úsměv je poněkud nervózní.
No tak věděla jsi že dřív nebo později se setkáš s někým s démonů, naštěstí setkání s drakem jsem měla odbyté hned po příchodu v jídelně ...
Ano nazvat draka podivnou bytostí nebylo zrovna vhodné, ještě že to Shrey vzala tak ... dipomaticky.

MT-02 -> Hala -> Před školou

Cesta z výuky nebyla úplně nejpříjemnější a to navzdory tomu, že jsem se během několika vteřin po upuštění místnosti jsem si jazykem přejela přes ostré zuby a rozřízla si jej, abych utišila aspoň můj nekonečný hlad a touhu po krvi. Bolest téměř nulová a já naštvanost maximální... informace, že nedostanu najíst, protože jídlo není mne zrovna dvakrát nemotivovala a ty střípky mého vlastního souzení mne dokázali nasměrovat za tím jedním, kterého jsem hledala. Jediný, který mne byl schopný nasytit, pokud jsem nechtěla vyloženě dostat vyhazovov ze školy. Najít ten pach nebyl zas tak těžký a moje ignorace všech okolo mne zapříčinila, že moje vlastní aura nezačala ostatní uvádět do stavu, který nikdo nechce zažít.


Brzo jsem viděla tu scenérii... a bylo mi absolutně šumák, co se mi stane. Škola nebyla schopná zajistit to jediné, co mne dokázalo držet v klidu a tak jsem se musela nějak přizpůsobit.
Všem přítomným (Diagh, Dolly, Lailah, Shrey, Han) jsem se brzo ukázala na očích. Moje hlava mírně cukající vlevo s občasným křupnutím připomínající lámání kostí.
Pro všechny to znamenalo, že je brzo začala zaplavovat moje aura (// Prosím PJ o vyjádření dopadů mé aury//) a já s hlasitým výdechem řekla: "HANE..." cokoliv mi zbývalo z mé soudnosti mi projíždělo mezi prsty jako písek a já věděla, že pokud mi nedá najíst, tak se brzo zakousnu do někoho z přítomných. I tak jsem se ale odrazila od země a plnou sílou udeřila Lailah (78%) a ať se mi již podařil útok nebo ne? Po dopadu jsem se zakousla do své ruky, tekutina z očích mi zaplavila tlamku a já se rozešla vůči Hanovi. Moje oči na rukou netěkající všude okolo, ale právě naopak... všechny mířené na toho, vůči kterému jsem se měla vydat. Oči na hlavě přivřené, přesto bylo jasné, že se dívám jen a jen na něj. "Ha-hah-hahahah..." zastavila jsem se a oči mi začali lítat všude jinde. Zbytek mé soudnosti a možnost ovládat sebe sama byla pryč a já jsem se v záklonu podívala na všechny ostatní: "Čas trpět... beznaděj a snaha žít, utrpení a smrt..." zůstala jsem stát se svojí vlastní aurou, která se opírala úplně o všechny. A já? Čekající na to, až jeden propadne mé auře a já budu moci usytit svůj hlad.

Hala

Ravi, Sonja, Paleph

Ravi byl tím vším děním okolo asi vážně vykolejenej když chtěl hned začít pít. Bylo trochu brzo na to začít s pitím. Medusa by na to nejspíš řekla něco ve stylu - Nikdy není moc brzo na to začít pít. Úplně jsem si ji při tom představila, jak rovnou i vytahuje skleničky a láhev. Kdyby mohla určitě by začala hned po poránu. Taky jsem z toho krapátko vykolejená, ale mám až moc otázek abych si nad tím vším lámala hlavu. A škola mi na hlavu nespadl takže dobrý.

Do odpovídání se pustil hned jak se trošku vzpamatoval a přesně jak jsem si myslela, nevěděl kdo to tu byl...teda kromě toho že to byl muž a taky že z něj byla cítit smrt. Ale to mi moc neřekne, to přece může být kdokoliv, nejspíš teda kdokoliv kromě studentů. Neřekla bych že ty budou mít moc aby vyléčily takovou ránu během takový chvilky.

Jako první přišel s tím jestli mi může tykat. Vážně je mi to docela jedno jestli se vyká nebo tyká. Protože já osobně v tom nevidím zase až takový rozdíl. Když se místo můžeš řekne můžete. Profesoři maj ale zdá se raději to vykání, tak těm teda většinou vykám. I můj otec říkal že těm by se mělo. A tak nad tou jeho otázkou jen pokrčím nezaujatě rameny.

"Draci jedí hlavně maso to dá rozum ne? Taky nevím za koho mě to jako máš, tobě se přece taky ještě nic nestalo ne?" odpovím až trochu uraženým tónem. Jestli zná draky třeba jenom z těch jeho knih, jak říkal, tak tohle tohle přece musí vědět ne? A taky jak to myslel že ho miluje? Miluje ho jako svojí lásku nebo to řekl jen jako že ho má opravdu rád. Napadne mě mimochodem, ale usoudím že to plácl prostě jen tak. Natáhnu se na špičkách abych do jeho batohu viděla co nejdřív. Když ho konečně otevře, na kusu látky tam měl schovaný bílí chlupatý zvířátko. Nevím teda co jsem si představovala že tam bude mít, jsem z toho přece jen trochu zklamaná. No aspoň je to roztomilí.
"...ale z tohohle by teda moc masa nebylo" z dlaně a prstů udělám jakousi malou mističku abych mu ukázala kolik masa by z toho bylo.
Nechápavě na něj pak kouknu jak se nemotorně snaží zvednout ze země svoje desky. Nejdřív mu vypadly když se škola zatřásla, ale proč je pustil podruhé to úplně nevím. "Nedávno tu bylo něco podobnýho, ale to se myslím nic nezměnilo tak jako teď" ale co já vím, nebyla jsem přece všude.

"K dlakům jo? Tak to se asi umíš v něco proměnit ne?" navazuju vzápětí dalšíma otázkama i když tvrdí že nic zvláštního neumí.
Ale dál trvá na tom že je opravdu jenom člověk přece jen si neodpustím znechucený výraz. Ani moje další slova nezní právě nadšeně "Já teda lidi moc nemusím, takže zůstanu u těch dlaků" vlastně už vyzní spíš jako varování. Pak se zase vrátím ke stejnému přátelskému, usměvavému tónu "Ale ty mi zatím přijdeš docela v pohodě" ujistím ho že zrovna s ním problém...zatím.
Konečně se mu podaří zvednout ten rozvrh a jde zkontrolovat i nástěnku co je novýho. To já bych zatím neřešila kdyby najednou neprohlásil "Cože!? To kecáš!" Nahrnu se k nástěnce až ho skoro, ale jen skoro povalím na zem. "Fakt že jo!" vykřiknu nadšeně když na nástěnce přečtu o dračí koleji. To vážně bylo tak jednoduchý? Stačí si jenom postěžovat a je to? Takhle to sice mělo být od samího začátku, ale rozhodně si nebudu stěžovat.
Otočím se k němu s širokým úsměvem.
"No jasně že se umím měnit. Takhle normálně nevypadám...teda jako vypadám" povzdechnu si jak přemýšlím jak mu to vysvětlit nějak jednoduše. "No prostě je to obráceně, takže na sebe umím vzít tuhle podobu" ukážu na sebe palcem. Rázem se proměním zpátky na draka. Ať se taky může pokochat dračí majestátností. Tabithi sice byla skoro čtyřikrát větší ale to mi rozhodně neubírá na drakovosti. Skloním k němu hlavu a fouknu na něj horký vzduch. Nic co by mu mohlo ublížit...jen je pořádně rozcuchanej. Do haly se přidá rohatej hnědák. Jen po něm mrknu a se zamručením pokývnu hlavou k nástěnce.
Po něm se u nástěnky objeví Sonja a mě se v hlavě zrodí naprosto dokonalý plán. Sonja je přece kamarádka Miko. Hned se zase proměním zpátky a mávnu ji na pozdrav "Ahój...nevíš náhodou kde je Miko? Tady Ravi se chtěl napít a já si říkám že by bylo super oslavit vytvoření dračí koleje" což je pro mě vlastně mnohem důležitější. "A nebo víš kde sehnat něco k pití?" zeptám se jí ještě. Ravi to možná plácnul jenom tak, ale já to beru naprosto vážně.