| |||
Hala -> MT02 Především Chrys a okolí Musím si přiznat, že kdokoliv se za mnou zjevil byl rychlejší, než mé smysly a to bylo co říci. Necukla jsem s sebou ale bylo asi těm dvěma, se kterýma jsem se bavila jasné, že podle toho jak mne táhne je to skoro jako kdyby táhl sochu, než něco živého. Ne, že bych úplně zkameněla, ale více méně jsem téměř natažená byla tažena pryč... A s tím jsem byla fuč! Kdo by řekl, že to trvalo jen pár vteřin a já jsem byla tam, kde jsem původně měla být! |
| |||
především Ylrys a její okolí Nervozita stoupá, jak se mi vybavuje čím dál tím více událostí, co se kolem téhle okaté potvůrky semlely. Nakonec se tedy rozhodnu že se po ní podívám. Nechám tělocvičnu otevřenou a vyrazím ven upíří rychlostí. Nemusím hledat dlouho, stojí v hale a tlamu má od krve. Stačí rychlé rozhlédnutí, abych poznal odkud. Objevím se přímo za Ylrys a položím ji ruku na rameno. "Vy jdete se mnou," oznámím jí. Ne že by měla čas reagovat nebo se bránit. Prostě i s ní zmizím a vláčím ji za sebou upíří rychlostí. Hodím s ní do tělocvičny a zavřu za námi dveře, které se přelijí krystaly. "Proč jste nedorazila na hodinu?" zeptám se jí poněkud věcně. |
| |||
Hala - 2. patro - Upíří kolej Hlavně Rara a okrajově zbytek Tvor se mnou mluví jako s debilem a ani se jí nemohu divit. Určitě jako debil vypadám. Pak se ale tvor rozletí směrem do schodů, zatímco já jen překvapeně sleduji, jak zmizela. Tentokrát se ale vzpamatuji rychleji, za šňůrky svého sporého oblečení zastrčím dokumenty a rychle se rozletím za ní. Doženu ji přesně ve chvíli, kdy potkáváme nějakou elfku, o které mi řekne, že je učitelkou a ještě vedoucí nějaké koleje. Jedinou reakci, kterou stihnu je kývnutí hlavou a už jsme zase na schodech, tentokrát do vyššího patra. Druhého, přesněji. Proletíme kolem nějaké partičky a najednou jsme už v druhém patře. Opravdu jsem nestíhala nic sledovat. Zdálo se, že se mě tvor snaží co nejdříve zbavit. Ztratila jsem ji až před nějakými dveřmi, kterými proletěla. Neváhala jsem, hladce jsem dosedla před nimi a vzala za kliku, načež jsem vstoupila dovnitř. |
| |||
Hala Ylrys; Shrey; Han Hlasité cvaknutí zubů a pomalu otevírající se očka, které neskákala všude po místnosti naplněná červenou barvou jako samotná krev emitující samotnou barvu. Pohled očí na rukách nepřestával, přesto Shrey mohla cítit můj pohled v moment, kdy se začala vkládat do konverzace a já se zvukem křupání obratlů, kdykoliv jsem cuknutím natočila hlavu napravo vůči ní se tiše smála. „Skákat… do programu? Tragédi? Ztráta?!“ Hlasitě jsem vydechla s tím, že se mi ještě o něco rozšířil úsměv a v ten moment se mi před očima ukázal ocas Hana, který mi jej nabídl. Všechny oči se zastavily ve svém pohybu a zaměřily na sousto, do kterého jsem se prudce zakousla a téměř jako zvíře cukla hlavou. Rukama jsem ocas obejmula, očka se začala opět pohybovat všude možně v chaotickém stylu a mé oči na hlavě se zase zavřely. |
doba vygenerování stránky: 1.5414729118347 sekund