| |||
Miko, Komori, Shizei, Kimero, Nybe, Iru, Merlin, Gwen, Rara, Gill, Aryania, Remmi I přes snahu, kterou Shizei vynaloží, se mu nepodaří liánu přetnout nebo zpomalit. Záhy mu tak kolem nohou prosviští Kimero, kterého liána táhne rovnou k díře do přízemí. Je to jen okamžik a mizí trojici v učebně jedna z očí. Učebnou tři otřese divoká magie. Hladce a okamžitě promění větší kus stonku v prach. Stonek se začne po okrajích, kde byl odpálen, drobit a postupně opadávat. Když se dostane na část, kde z hlavního stonku vystřelují šlahouny do strany, celý mohutný stonek se zaleskne přírodní magií. Poté drobící se konec v podstatě exploduje novými, menšími a rychlejšími šlahounky. Rychle se začnou popínat na sebe a vytvářet stěnu, která by měla Nybe a Iru odříznout od zbytku učebny. Ještě než se dopopínají, začnou na nich vykvétat jasně neonově fialové květy. Nic dalšího se ale prozatím neděje. Šlahouny, nyní soběstačné od hlavního stonku liány, se zaseknou do dřeva v místě, kde jich kousek zmizel. Prorostou speciálním dřevem pokrývajíc podlahu a naberou z ní novou energii. A také její properity. Díky tomu na druhém konci, na chodbě, ožijí a dají se do nového útoku. Vzhledem k tomu, že Merlin je stále bezmocně nehybný, jeden ze šlahounů se zasekne do zdi těsně vedle jeho hlavy a následující ocásky mu překryjí zlatavé oči. Ve stejný okamžik projde další z lián levou stranu hrudi. Nastejno s událostmi kolem Merlina se pokouší liány s nově nabitou silou dostat opět na Gilla. Ty zaseknuté ve zdi zůstávají na místě, místo toho z jejich boku vyraší nové a další se propletou mezi nimi z místnosti. V chodbě tak začíná vznikat zajímavá pavučina z ostnatých lián. Každopádně se pohybují téměř bezslyšně a pokouší se využít toho, že chlapec zrovna hledí stranou. První šlahouny se propletou po zemi, pokoušejíc mu podrazit nohy. (91%) Druhá várka vystřelí prudce dopředu a snese se na chlapce jak rojnice kopí, ve snaze ho proklát skrz naskrz. (55%) |
| |||
Ysea, Aine, okrajově Hillaris Šlahouny se zakroutí v nenadálém žáru kolem Aine, ale nevypadá to, že by je to mělo odradit od dalších snah z ní nadělat cucky. Další šlahoun jde po jejím boku, když se natočí k přilétajícímu cosi. (73%) Zatímco další se snaží pokračovat v párání jejích zad a křídel. (78%) Jak se ohnivé cosi snaží přiblížit, přijde o ruku. (58% vs 75%) Useknutá část se promění v popel, který se rozvíří v rozruchu boje, který nastává. Jak se Aine ožene mečem, tvor prudce uhne a vyhne se mu jen tak tak, vzhledem k tomu, že má stále snahu se k ní dostat na kontakt. Nicméně na poryvu to s ním smýkne a rozplácne se o šupinatý oranžový bok. (35% vs 35%) Vzápětí šupinatá překážka zmizí a tak je pro boj mnohem více prostoru. Cosi bez větších potíží uhne druhému útoku. (30% vs 73%) A stejně tak i třetímu. (7% vs 84%) Pro pozorné oko zvenčí může být poznat, že od srážky s wyvernem, krystal v hrudi tvora pomaličku ztrácí na síle. Pro příchozí Yseu není nejmenší problém určit, kde se shromažďuje síla nepřítele. Bez problému zachytí tvora telekineticky a podrtí ho tak, že se tělo začne rychle rozpadat v prach. (6% vs 99%) Jako poslední pukne krystal, který kolem sebe vyvolá obrovskou nárazovou arcanickou vlnu, doprovázenou burácením hromu. (55%) Je cítit zvláštně. Není to jako kouzlo nebo seslání, ale také to není jen hrubá síla. Rozhodně je to cítit velmi nebezpečně. Dokonce tak, že by nemuseli obstát ani štíty. |
| |||
Butler, Oberon Claudile zmizí skrze pevnou liánovou stěnu. Než stačí Butler zareagovat na cokoliv dalšího, nebo snad začít řídit chaos, který nastal, liána se proti němu opět vymrští. (26%) Jedním elegantním úskokem ji mizí ze současného dosahu. (81%) Liána se ovšem nechce dát a rychle mění směr za jeho tělem. (92%) Vzhledem k omezenému prostoru v chodbě, a možná taky něčím v jeho mysli, co ho vyvedlo z míry, se mu již napotřetí nepovede uhnout. (28%) Smotek hladce projede jeho bokem a zasekne se do zdi za něj. Butler se okamžitě pokouší z liány dostat, až vzduchem zapraská arcana. Avšak naprosto bez úspěchu. (43% vs 92%) V chodbě ale u protější zdi vznikla malá ulička, kterou se dá protáhnout kolem liány. Ne příliš pohodlně ale dá. Vzhledem k upadajícím snahám Butlera se z liány dostat to vypadá, že mu rychle ubývá sil. |
| |||
Společenská místnost Lyla Sedím a koukám na Lylu, jak odchází. Budova se začne třást. Rukama si zakreji hlavu, aby mě přes ní něco nepraštilo. Co se to tady u kvítků děje? Jak otřesy přestanou, sundám ruce a zavolám na Lylu. “Lylo, jsi v pořádku?!” |
| |||
Knihovna - Před školou Liberius - Aine Chtěla jsem vědět jak se andělka popasuje se svým oponentem, takhle to vypadá že dlouho nevydrží. Rozbitá mi bude k ničemu. Po tváři mi přelétne nebezpečný úsměv nad vyhlídkou toho že teď budu mít možnost někoho beztrestně zmasakrovat. Tolika možností se mi tady nedostává tak musím využít i těch malých které se naskytnou. „Vypadá to že máme před prahem nezvaného hosta” pronesu stále s úsměvem k drobné postavě knihovníka stojícího za pultíkem. Od toho o krok poodstoupím. Na odpovědi na svoje otázky si můžu ještě tu chvíli počkat. „...tak mě omluvte” dodám ještě. Dveře knihovny se přede mnou rozletí dokořán, ovšem zachycené telekinezí dřív než by mohly vyletět z pantů nebo se jinak poškodit. Znovu. Tentokrát už bych nemohla dělat jako by nic. Když se dveře zase zavřou už v knihovně nejsem. Jako když bleskne se přesunu do haly zhruba na úroveň kamenné sochy. Východ ven stále blokuje oranžové tělo wyverna a tak zvolním do kroku. Nezastavím se před ním, jen zpomalím do kroku. Pod školní uniformou se zavlní ostré růžové šupiny a na hlavě pár dlouhých, zahnutých dračích rohů. Netrpělivě pohodím ocasem který se objeví spolu se zbytkem mojí částečné proměn. Jen křídla se zatím neukážou. Vypadá to že mi andělka ušetřila svým vlastním zoufalým počínáním práci s zablokovaným východem. Wyvern se promění sám od sebe dřív než ho stačím vyzvat aby mi šel z cesty. Při svém úprku ještě pobral vlčici. Lépe už to dopadnout nemohlo. Jako poprvé, ani teď by nebyl velký problém ho šetrně odsunout. A třeba by se to tentokrát obešlo bez praskání jeho kostí. Třeba bych ho nemusela dlouho přemlouvat. Možná by překvapil a jako bílé dráče si bude brát ohled na nemalý rozdíl našich velikostí. Přece jen do haly strčí hlavu, a já bych sem nedostala ani packu. Taky bych ještě mohla pohrozit proměnou a srážením haly… i když na něco takového nikdy nedojde. Na proměnu uvnitř tedy. Venku se mi naskýtá překvapivý pohled na andělku zahalenou plamenem, zuřivě se ohánějící po čemsy okřídleném co se naopak sápe po ní. Je vážně plná překvapení. Nejdřív ten výbuch touhy a teď tohle. Tahle vzteklá, ohnivá verze předtím zakřiknuté dívky se mi líbí ještě víc. Ale to možná dělá jenom to horko. „Nevypadáš na tom nejlíp" prohodím skoro provokativně. Za černými rty se zablýskne zářivý úsměv ostrých zubů. Chráněnou rozšířením vlastního štítu ji telekineticky přesunu na druhou stranu cesty. Snad z dosahu šlahounů. Dotírající entita se zastaví. Naopak se začne chtě nechtě vzdalovat, drcená v mém telepatické sevření. Deset. Dvacet metrů a dál. Každá taková stvůra má někde věc která ji pohání. A zdroj moci téhle se zdá docela jasný. Sevření ještě více zintenzivní, až ani kamen v její hrudi ten tlak nevydrží (99%). I kdyby se nepodařilo krystal zničit, po tomhle bude ta stvůra zaručeně ze hry. |
doba vygenerování stránky: 1.3303909301758 sekund