| |||
Hala Nybe, všichni v hale Pozorně poslouchám, co mi slečna Nybe povídá, aby třeba neuniklo něco důležitého. Poměrně rychle pochopím, že to zas tak důležité není a jde hlavně o stížnosti. Avšak přeci jen mi na několika informacích ulpí má pozornost. Koutky svých očí se po ní podívám, ale nechám ji celou tu stížnost na název koleje dokončit. První věc, která mě zaujala, byl ten drak, ale není to to, o co projevím zájem na hlas, jako první. "Jsou tam i lidé?" zeptám se zvědavě. *Pokud jsou v té směsi lidé, proč tam tedy nejsem já??* "Asi má škola nějaký důvod, proč vás dali dohromady s lidmi. Třeba vás nebyl dostatečný počet. Já se také necítím, že bych patřil do koleje, kterou jsem dostal, ale věřím úsudku vedení. Myslím, že vědí, co dělají." Pokrčím jen zlehka rameny a skutečně vkládám do ředitelství svoji důvěru. Teď ale přichází ona chvíle, kdy v sobě už otázky na ty draky dál neudržím a v mých očích se zablýskne značná fascinace. Myslel jsem, že až nějakého potkám vyvolá to ve mě respekt a hrůzu zároveň, ale ne. Naopak, fascinuje mě ještě víc, než předtím. Čert vem její slovník, je úchvatná. Taková drobná, krásně bledá. Je to hezká bytost, moc se mi líbí, jak vypadá. Na mé tváři se mihne lehký úsměv. "Promiňte, že jsem tak smělý, ale vy jste opravdu drak? Jako ta bájná stvoření s křídly? To je úžasné!!" ujede mi nadšeněji, než bych plánoval. "Nikdy jsem draka neviděl. U nás nejsou krom lidí jiné bytosti moc všední. Znám draky jen z knih a vždycky jsem si myslel, že jsou obrovští, zlý a chrlí oheň... ale vy jste tak půvabné stvoření, je mi ctí se s vámi potkat," hlesnu obdivně. Podívám se také tím směrem k jídelně, jako Nybe, můj pohled však zakopne o bytost, která se tu zjevila jen tak ze zdi a zdá se, že dost možná podobně jako já. Také si k sobě tiskne rozvrh a hledí užasle kolem. Ona má však to štěstí, že si může prohlížet halu, já si prohlížel Hanovy zuby a věřím, že ten čichový zážitek nás obou, jakožto nováčků, je nesrovnatelný. Navíc není mokrá, takže nemusela skákat z útesu, ale věřím, že s těmi křídly by to zas takový adrenalin nebyl. *No jo...Ona má....křídla.... krásná křídla.... mohl bych je mít také?* zapřemýšlím krátce. Fascinován perutěmi, co se jí tyčí ze zad, chvíli na ni neslušně koukám, než můj pohled zachytí na pozadí ploužící se kurtizánu s ohnivou koulí a Hana, na kterém jede to průhledné. A v tom k nim přiběhne cosi, co nedokáži popsat slovy a jedním skokem to nasedne na Hana taky. Zdá se, že ten chudák si dnes zahraje na pouťového poníka, i když s výškou té velké ...něčeho... myslím, že přemrštili váhový limit na jednu jízdu. Cení to zuby a má chvilková fascinace tímto místem je pro teď opět zabita. *Takový nevzhledný tvor... co to jen je? To i toho draha jsem v knihách viděl, ale tohle? A kolik to má očí??...* Odvrátím svůj zrak zase pryč a hned si spravím náladu letmým pohledem na Nybe. Prostuduji pak pořádně nástěnku. Se zamýšleným pohledem čtu všechny informace. Prohlédnu si plakát a jemně se pousměji. *'Společně až k Měsíci.' Ten slogan se mi líbí. Navíc je to další hezká tvář.* Podložím si loket a jen lehce se chytím za bradu. Nemusel bych to dělat, ale vypadá to učeně. *Zákaz teleportování... Nu, musím uznat, že mám v životě mnoho situací, kdy bych byl nejšťastnější, kdybych takovou vlastností oplýval.* cukne mi pobaveně koutek nad vzpomínkou na všechen ten nakradený cukrkandl, kdy ze záhadného důvodu všechny stopy vždycky vedly ke mně. Pak už ale očima přejíždím jména učitelů. *Hmm, kdo by tu tak mohl být ten Stvořitel? Moc profesorů tu není. "Poslyšte Nybe, nevíte něco o tom, kdo z profesorského kolektivu se nazývá Stvořitelem?? Mohl by to být snad ředitel? Učí on něco?" zajímám se a zároveň nakloním hlavu, podívá se zmateně na svůj rozvrh a poměrně rozrušeně sebou cuknu. "Propána! Vždyť já mám teď mít hodinu! Ale já potřebuji najít toho Stvořitele, myslím, že je to důležité. Oh! To je dilema..." vzdechnu frustrovaně. |
| |||
Hala Tak nějak všichni přítomní ... a vyšla jsem v nějaké velké místnosti. Překvapeně jsem zamrkala, trochu zmateně se rozhlédla a podvědomě si přitiskla veškeré papíry k prsům. "Terástios," ["Obrovské,"] vydechla jsem a v hlase zazněla směska úžasu, zděšení a úžasu. Počkat, úžasu tam bylo fakt dost. Otáčela jsem se kolem své osy, drápy cvakaly na kamenné podlaze a peří křídel šustilo, jak se o ně otíral mnou rozvířený vzduch. Absolutně jsem nevěděla co dělat, kam jít, nebo komu se kde hlásit. A tak jsem tam jen tak stála a rozhlížela se kolem. Dokonce jsem ani nenašla odvahu oslovit těch pár tvorů, které jsem tu zahlédla. |
| |||
Chodba v prvním patře Yqi, Aliana, Faife Po celou dobu jsem s celkem nepřítomným výrazem sledovala dění před učebnou a jen očekávala kdy se uráčí přijít i profesorka, protože studenti už nejspíš byli všichni. I když spoustu z nich jsem viděla prvně. I profesorka se nakonec ukázala. Jen ne jak bych ji očekávala. Co mě ale zajímalo víc než jak vypadá bylo jestli se vůbec bude konat hodina. Po krátkém rozhovoru s ostatními rozhodla že nebude a celé shromáždění pak rozpustila. Většina studentů pak odešla a zůstala jen Yqi rusovláska co se před chvilkou změnila z chlapce na dívku a taky profesorka Nad tou promněnou jsem se ani nepozastavila. Mám pocit že podobný divnosti se tady už stávaj na dením pořádku. Nejraději bych teď byla sama ale dneska jsem ještě pořádně nenajedla. Jen si pozvdechnu a vykročím ke trojci u schodů. "Nebude vám vadit když se k vám připojím?" zeptám se dvojice. Do kuchyňky mám namířeno tak jako tak. |
doba vygenerování stránky: 1.7650690078735 sekund