| |||
Před 103MM Jigme, studenti před učebnou Po pár minutách ticha se rozhodnu dále nečekat a zeptat se.: "Jak často se stává, že učitel přijde pozdě? Sice jsem říkal, že čas je relativní, ale i tak se jím většina věcí řídí. Řekl bych to takhle.: Od rána se dějí velmi divné věci a podle mne nejspíš nemůžeme předpokládat, že se staly jenom nám. Takže pokud není normální, že učitel přijde na hodinu o patnáct minut později, tak bych předpokládal, že se mu něco stalo." Po tomto vysilujícím proslovu se podívám na Jigmeho, očekávajíc jeho názor na věc. |
| |||
Jídelna Všichni Kdokoliv je nyní v jídelně si všimne, že všechno jídlo zmizí ze stolů, ale nejen to, zmizí i z vidliček a z rukou. Jedině co zůstane, je jídlo co mají v ústech. Pití i krev zmizí, leč mají ještě chvíli čas k jídlu, najednou se stůl vyprázdní a zdá se, že skončila hostina. |
| |||
Chodba před jídelnou - kuchyně Dřív než jsem stačila uspořádat svoje myšlenky abych odpověděla Yqi, což nebylo s přítomností tolika myslí kolem mě vůbec jednoduché, objevil se v chodbě Dolly. Mě osobně by to bylo jedno ale Lailah z jeho přítomnosti touha po jeho krvi. Její myšlenky jen znásobily mojí vlastní žízeň. I ostatní samozřejmě měli hlad...ale jejich chutě mě zase až tolik nebraly. Možná to bylo tím že ona toužila přímo po jeho krvi. Slyšet až na pár vyjímek myšlenky, pocity a nepříjemnosti ostatních mi tady začínaly být docela na obtíž. Než jsem přišla jsem do školy tak jsem se zase s tolika lidmi nesetkala a upíra jsem nepotkala snad žádného. A přijde mi že na upíry doléhá žízeň mnohem víc než na ostatní hlad. Zatímco Laile se dařilo ovládat mnohem lépe a dala se k rychlému odchodu já to nevydržela a s rychlou otočkou vyrazila rovnou po chlapcově krku. Moc daleko jsem se ale nedostala, sotva jsem udělala krok dolehla ke mě náhlá bolest dívek zamnou, která přehlušila všechny ostatní. Klesla jsem na kolena a sklonila se k zemi jen kousek od něj. Ta bolest mi ale nevadila, právě naopak jsem ji vítala. Na chvilku mě odvedla od myšlenek na krev a za to jsem byla ráda. Rychle to ale zase přešlo tak jsem zase vyskočila na nohy. Myšlenky mi vířily od dívek v jídelně, přes výraznou přítomnost dívky vedle. Krev. Vzdalujícího se pavouka s Lailah a zase zpátky k těm v jídelně. Moje soustředění bylo dávno pryč a všechny jejich myšlenky se mi v hlavě slívaly. Žízeň mě neopustila, šla jen nějak stranou. Potřebuju pryč od ostatních. Od jejich myslí. S tím jsem vyběhla podél zdi pryč od všech u jídelny. Zahnula jsem doleva a vydala se chodbou ke kuchyni. Jen co jsem byla dostatečně daleko abych nesůyšeůa jejich myšlenky zpomalila jsem. Dveře do kuchyně byly naštěstí odemčené tak jsem rovnou vešla. |
doba vygenerování stránky: 1.3442380428314 sekund