| |||
Chodba v 3. patře - Chodba v 2. patře Faife Povýšeně si odfrknu, když mi do nozder pronikne pach vzteku, který z mužíčka přede mnou začíná plápolat. Protočím oči v sloup, když začne tak horlivě mluvit a vypadám nanejvýše otráveně. Však čím více mluví, tím více se k němu vracím pohledem. Nakonec ukročím o krok blíž a natáhnu pořádně pach. Potom mám co dělat, abych potlačil uchechtnutí. To má za to, jak se chová k drakům. "Dobrá dobrá, stejně na vás ale nevidím žádný DEFEKT ," vyplivnu to slovo pohrdavě, "který by proměnu ztěžoval." Pronesu nakonec k jeho/jejím zádům, když se po další větě rozejde ke schodišti do druhého patra. Někdo musí být fakt úplně vylízanej, když si tohle dovolil k profesorům a NAVÍC k drakům. Pff. |
| |||
Před jídelnou hlavně Kisa Sotva se Kisa dá do odpovídání, tak nás zchvátí bolest. Okamžitě povolím kolena a zřítím se k zemi, jak se mi rozsyčí celá hlava. Nehodlám na ošetřovnu stěhovat další sochu. Tak to odnese jen pár židlí, které jsou nejblíž. Mnu si končetiny a syčím bolestí s celou mou naštvanou hlavou. Nakonec to přejde a zbyde jen divný knedlík v hrudi. Když Kisa dopoví svou větu jako by nic, zvednu k ní hlavu a kývnu na souhlas. "Chce to sehnat jídlo. Ani nevíš, jakou revoluci potom dělají, když mám hlad..." uchechtnu se, zatímco se drápu opět do stoje. |
| |||
Před 103MM hlavně Seth "To skutečně ano," kývnu na souhlas a zkontroluji čas. Vypadá to, že pokud někdo dorazí, bude mít zpoždění. "Nikdy jsem nad tím takto nepřemýšlel..." zamyslím se nad jeho slovy o času, "já spíše všechny veličiny chápu jako energie, které se zručností dají kontrolovat. Někde jsou divočejší a někde krotší. To co ale zažívám tady je mimo všechno, co jsem se kdy učil," pokrčím nakonec rameny. Při jeho slovech, když mi opět připomene hlad, mi zakručí v břiše. "Možná to bude skutečně vhodné posunout jako prioritu. Potřebujeme jistě energii na vypořádání se s čímkoliv, co nás čeká." |
| |||
Chodba k jídelně hlouček u dveří Dojdu někam mezi Alfu a Alyssu a složím ruce za zády, když nikdo neodpověděl. Lehce se zhoupnu na šlapkách a uvažuji co teď. Všimnu si, že se pavouk s andělem vzdalují a nepřehlédnu lačné pohledy. V dobré víře na ně zamávám a usměju se jejich směrem. Ani trochu si anděla nespojím s Lailah. Potom se trochu přikrčím a nahlédnu přes dav do jídelny. Vypadá to, že tu bude spousta romrzelých hladových studentů. Zahledím se někam neurčitě do stropu a uvažuji, co budu dělat, než mi začne vyučování. |
| |||
Před jídelnou Slithesius, Erímeo, Miko, Kisa, Alfa, Lailah, Alyssa, Dolly Když ucítím podivné vibrace, nakloním hlavu a zvědavě si prohlédnu Miko s Kisou. Vypadají jak kdyby se nafukovali nebo tak něco. Když pak z Kisy vyletělo pět ocasů, pozvedla jsem jedno obočí. Vskutku zajímavé. Má zaujatost novou situací mne odtrhla od stolu a popošla jsem tak zpět ke skupině ve dveří. Od otázky, nebo většího zájmu o Kisu, mne však odradilo počínání Lailah, která vypadala, že každou chvíli skočí po nově příchozím studentu. Postřehla jsem tak, že mluví a chytila jsem poslední slovo její věty. Nevypadal moc duchem přítomná, takže jsem si ji k sobě přitáhla pavoučí nožkou a rozešla jsem se pryč. Pokud ji něco bránilo v tom odejít, tlačila jsem ji silou. Uvažovala jsem nad změnou tématu, jak ji rozptýlit a všimla jsem si, jak mne náramek. "To je hezký šperk... Rodinný...?" zeptala jsem se zatímco jsem míjeli co nejdál to šlo toho chlapce. |
doba vygenerování stránky: 1.376739025116 sekund