| |||
Společenská místnost upíři --> Jídelna Diagh, Rosa, Sharika, Seth, Jigme, shluk u vstupu do jídelny Prohlédla jsem si Diagh, která ve svém oblečení vypadala víceméně obdobně. Tedy s holou hrudí. To je nějaká mužská móda, chodit s nahatým hrudníkem? Znovu jsem se trochu neklidně ošila a pokusila se lemy oděvu přitáhnout k sobě, ovšem znovu to příliš nemělo smysl. Ať už se Rosa rozhodla jakkoliv, já s Diagh jsme vyrazily do jídelny. Sešly jsme do prvního patra a mířily ke schodišti do přízemí, když jsem si všimla plaché dívčí tváře před jednou z učeben. Nejspíš se snažila dostat dovnitř, ale nebyla jsem si jistá jejím úspěchem. Přijde mi, že bez přítomnosti učitele jsou učebny nepřístupné... Dívčinu tvář jsem si vybavovala z knihovny, ale už tam jsem si všimla, že o společnost nestojí, vlastně před ní doslova prchá. A tak jsem ji nyní nevyrušovala, pokud se naše pohledy snad setkaly, jen jsem se na ni usmála. Vůbec mi totiž nedošlo, že ona mě nepozná, i kdyby si mě snad z knihovny pamatovala. Jenže ještě než jsme s Diagh onu dívku stačily minout, došli k ní jiné dvě osoby, taktéž dívky. Trochu jsem se zamračila. Měla jsem dojem, že je znám, přinejmenším tu asijsky vyhlížející dívku. Jejich mysl jsem nenapadala a nesnažila se poslouchat účelně, ale i tak jsem se ještě několikrát za nimi ohlédla, než jsme dosáhly schodiště do přízemí. I před jídelnou kdosi postával, ovšem s bezpečností jsem poznala jen Yqi. "Dobré ráno," věnovala jsem jí a jejímu doprovodu zdvořilý úsměv. Do hlubšího rozhovoru jsem ale nezabředávala. Nestála jsem o to vysvětlovat někomu dalšímu, co se stalo. Daleko víc jsem toužila uhasit svou žízeň. Ale je divné tu potkávat tolik nových tváří... Netušila jsem, že noví studenti se tu zjevují jako houby po dešti. Leda... Ale ne, to není možné... Věnovala jsem Diagh poněkud neklidný pohled, ale zatím jsem mlčela. V jídelně už několik lidí bylo, můj pohled ale jako první zamířil k profesorskému stolu, kde bylo... Prázdno. "Nikdo tu není... Divné," podotkla jsem směrem k Diagh. Doufala jsem, že někdo z profesorů by lusknutím prstů náš problém napravil. Jakoby to nestačilo, celá atmosféra v jídelně byla podivná. Ani jsem se nehrnula vyhledat své místo, protože po stole, tedy po nádobí s jídlem, přeskakovaly zvláštní jiskry, které opravdu nelákaly k tomu, aby se člověk dotkl vytouženého džbánu s krví. Navíc se s Diagh, pokud se tedy vůbec snažila vecpat mezi ostatní, tlačíme mezi jinými studenty přímo ve dveřích. "Co se to děje...? A kde je někdo z profesorů?" zeptala jsem se tak trochu do placu. Můj hlas byl zčásti neklidný, ale zčásti také podrážděný. |
| |||
Chodba před jídelnou - před učebnou 103MM Jigme; všichni, které potkáme Než se vydáme, tak se ještě rychle podívám na mapu školy, kterou mám uloženou u rozvrhu, abych alespoň trochu věděla, kam máme jít, protože se tu v té škole musím alespoň trochu vyznat. Pak se společně s Jigmem vydáváme k učebně 103MM. Většinu cesty jdu potichu, ale v jednu chvíli se Jigmeho zeptám.: "Co budeme dělat, když na hodinu nepřijde žádný učitel, nebo ten, který přijde, si nebude uvědomovat, že se něco stalo?" V průběhu těchto slov se snažím dívat Jigmemu do očí, ale jde to ztěžka, když oba dva jdeme. Když dojdeme k učebně, zjistíme, že před ní už čeká nějaká dívka. Tuto dívku si pamatuji z hodin lektvarů z předešlého dne. Jak učitel říkal, že se jmenuje? Myslím, že Sharika. I když o ní takhle uvažuji, tak k ní ani nepromluvím a jenom se opřu o stěnu. |
| |||
Chodba před jídelnou "No, vypadá to že nejsem jediná kdo se vzbudil jinak než měl" odpověděla jsem na jeho nahlas nevyřčenou myšlenku. Když to vypadalo že neví koho hledat, ulehčila jsem mu hledání a zamávala mu na pozdrav. "Jestli usmaží každého kdo se na něj podívá, tak bych měla být v pohodě" pokusím se o vtip, i když mi vůbec do smíchu není. Vlastně ani můj tón moc neodpovídal tomu že bych vtipkovala. Ale takové už se mnou holt je "Takže to jakože mám smůlu? Ale já už mám vážně žízeň" postěžovala jsem si. Myslím ale že po včerejšku nebude mít se mnou a jídlem dohromady nic společného. "Asi tam nemá smysl chodit když tam není jídlo no" odpověděla jsem zamyšleně. Když se pak odebral k odchodu ustoupila jsem z cesty protože jsem stála uprostřed a nechtěla jsem překážet. "Tak ahoj..." rozloučila jsem se když procházel kolem. Byla jsem ráda že spolu s ní odcházela i jeho kamarádka "bez mysli". Asi si nikdy nezvyknu na to že cítím její fyzickou přítomnost ale ne její mysl. Stejně jako s Diagh. To už jsou myslím čtyři kterým nedokážu přečíst myšlenky. Jak odešly objevila se v chodbě kentaurka. Já jsem byla asi z posledních na které by chtěla narazit. Nechtěla jsem ji odpovídat, tím bych se akorát prozradila. Vyhovovalo mi že mě nepoznala. Měla bych jí odpovědět? Zeptala jsem se sama sebe. Chvilku trvalo než jsem odpověděla, rozmýšlela jsem jestli je to dobrý nápad. "Nevím, ale myslím že jídlo nebude" zazněla jí nakonec v hlavě moje odpověď. "Myslíš že kuchař bude něco mít?" obrátila jsem se se otázkou přímo na ni. |
| |||
Ve dveřích jídelny především Seth a Alfa, zbytek hloučku ve dveřích "Něco jednoduchého jistě zvládneme," souhlasím s jeho slovy, zatímco míříme k hloučku u dveří. Zatímco uvažuji, kudy se skupince vyhnout, Seth se prostě rozejde a prodere se skrze nějakého mladého chlapce. "S prominutím, jen se protáhneme, omlouvám se," projdu za Sethem, dokud se projít dá, však neodpustím si omluvy i za něj. Během toho se mi v hlavě ozve ten hlas té dívky ze včera. Okamžitě mi na tvářích vyskočí ruměnec, jen si na to vzpomenu. Však, když se za skupinkou ohlédnu a hledám ji pohledem, tak ji nikde nevidím. I když ten chlapec... Že by se jí stalo to samé co nám? Zadumám, až skoro zapomenu, že se mne na něco ptala. "Eeem..." promluvím tak nějak do vzduchu, "ano, jídlo vypadá, že usmaží magíí každého, kdo se na něj opováží jen podívat." Odpovím nakonec hlasu v hlavě nahlas a kloužu pohledem po okolí, opatrně se zastavujíc na chlapci, kolem kterého je horko. "Ostatní asi jen uvažují, zda jít dovnitř," dodám na druhý dotaz, i když to musí vypadat, že trpím samomluvou. Když se tak rozhlížím, promluví na mne i Seth. Kývnu hlavou na souhlas. "Měli bychom vyrazit tam," odpovím k němu a otočím se k hloučku, "promiň ale musíme jít na hodinu, tak zase někdy." S tím pokynu rukou Sethovi, že můžeme vyrazit. |
| |||
Jídelna - chodba před jídelnou Jigme, všichni v jídelně a ve dveřích Po našem rozhovoru ohledně našich předmětů a učitelích se rozhodneme vstát a jít tedy na hodinu. Cestou kolem místnosti mi Jigme odpoví na otázku ohledně společenské místnosti a jídla a k tomu ještě přidá informaci ohledně studentské kuchyňky. "Tak si nejspíš něco uvaříme... Vaření nemůže být tolik rozdílné od vaření lektvarů." Jakmile dojdeme ke dveřím, tak zjistíme, že se tam udělal hlouček lidí, kteří nevypadají, že by se jim chtělo jít dovnitř do jídelny, ani že by se jim chtělo odejít. Takže mezitím, co se Jigme rozhlíží, kudy by se kolem nich rozhlédl, tak já se prostě rozejdu a projdu skrz ně. Na chodbě se zastavím a opřu se o stěnu čekajíc na Jigmeho. Jigme se v hloučku rozmluví s někým, koho jsem tu ještě neviděla, takže se čekání protáhlo. Jakmile se Jigme dostal z hloučku lidí a dostane se blíže ke mně, tak promluvím.: "Takže teďka do učebny 103MM.?. |
| |||
Pokoj směs - před jídelnou Seth Ch., Jigme, Slithesius, Alfa, Erímëo, Miko, Kisa Nakonec vyjdu z pokoje, vzhledem k tomu, že žádná ze spolužaček se příliš ke vstávání neměla. Já ale už mám ale hlad, vzhledem k tomu, že jsem vynechala dost jídel. Takže když mne uhodí do nosu vůně jídla, pousměji se a poměrně dobře naladěná zamířím k jídelně. V chodbě ale již dost zpomaluji, vzhledem k tomu, že vidím, že jsou dveře zatarasené studenty a jak se blížím, zvyšuje se horko. Někde tam jistě bude tamta. Vidím i nové tváře, které si zvědavě prohlížím. Nakonec se zastavím na několik kroků od toho davu. "Co se tady děje, nevíš?" zeptám se nakonec Alfy, netušíc, že je to ona. |
doba vygenerování stránky: 1.6014611721039 sekund