| |||
Knihovna - chodba před 103MM Před začátkem hodiny se vyplížím z Knihovny a opatrným krokem a při zdi, se vydám po schodech dolů. Doufám, že nikoho nepotkám a že ne všichni budou mít chuť učit se meditaci. Nakonec se mi podaří cestou nikoho nepotkat. Když procházím prvním patrem, hlídám si cedulky u dveří, než narazím na 103MM. Úlevně se pousměji a vezmu za kliku. Hrkne ve mne. Poplašené myšlenky se uklidní, vzhledem k tomu, že tu nikdo v okolí není. Ujistím se, že jdu včas a nervózně se zavrtím. Doufala jsem, že se schovám vevnitř a zaberu nějaké místo, ale takhle budu dost na ráně. Sednu si ke zdi vedle dveří a doufám, že si mne nikdo z procházejících nevšimne. |
| |||
Kolej - pokoj Stephanie Mayli, Ulgge, Stephanie Mayli netrvá dlouho se vykutálet z pokoje. Očichám ji a upřu na ni svůj pohled. Ta udělá podobný pohyb a dloubne do mne čenichem. Otočím se a vyrazím za ní. Třeba má nápad. Když však zamíří přímo k Ulggemu, který klepe na dveře, brzdím a brzdím, až se kolem něj spíše prošourám, než projdu. Nemám pochyb, že kolejní vedoucí to pozná hned a nebude si dělat servítky s tím, kdo tam je a kdo je a nebo třeba brát ohledy na hrdost studentů. Tak jako tak se ale nakonec ocitnu se všemi ostatními vevnitř. |
| |||
Pokoj Stephanie Wayne, Mayli, Stephanie Netrvá moc dlouho a ozve se vyzvání dál. Opřu se tedy do dveří asi ve stejný okamžik, kdy ze společenské místnosti vyběhnou vlci. Zastavím se a zvědavě je sleduji, jak míří směrem ke mne. Copak že se spolubydlící rozmyslil? To by mohlo být zajímavé si poslechnout. A tak neváhám a dokonce jim podržím dveře, čímž je pustím před sebe. Potom vkročím za nimi a zavřu za námi dveře. |
| |||
INFORMAČNÍ POST Hodiny postupně odtikají na pátou. Čas jídla, jak všem s citlivějším nosem napovídá vůně po přízemí. A také těm, co sledují časový harmonogram školy. Nicméně jak bývá v posledních dnech obvyklé, žádný profesor se nedostavil. Pokud někdo sleduje rozpis a rozvrhy profesorů, ví, že by zde měl momentálně být Oranil a Stephanie. Ani jeden však nedorazil. A to k poměrně velkému rozmrzení Marcose, který čeká u profesorského stolu. Cedule z prostředka jídelny zmizí a vzápětí se všechny stoly prohybají pod jídlem a pitím. Hostina na stříbrném nádobí... Nicméně... Po všem jídle, nádobí i pití přebíhají divoké fialové jiskry a hrozí, že dají pořádnou ránu energie komukoliv, kdo se na cokoliv z daného pokusí sáhnout. Opečené kusy vypadají poněkud připáleně. V džbánech s krví plavou zdrclé kusy. Sladké pečivo vypadá bůhvíproč mokře. Kolem a kolem celé to působí poněkud... Nebezpečně. |
| |||
Jídelna Jigme, všichni v jídelně Po Jigmeho otázce se rozhlédnu po celé místnosti, kde se nachází prozatím velmi malý počet studentů. Takže po rychlé prohlídce místnosti řeknu směrem k Jigmemu: "Pojď za mnou." Rozejdu se kolem místnosti. V podstatě obcházíme celou místnost. Usadíme se na místech, které jsou skoro naproti dveřím (asi E-48 a E-50). Po posazení jsem ticho a jenom čekám na jídlo, které bychom měli mít k dispozici každou chvíli. |
| |||
Před posunemŘeditelna Ten magor, co mne držel za límec nakonec ani nezareagoval. Náhle slyším kvítko zamumlat něco s ředitelem a na obličeji se mi objeví pot. Tohle je ředitel? To si ze mne musíš dělat srandu ne? To mne jako hned poslali k němu? Co semnou bude? Náhle se mne, díky bohu, ujme Rubus a odtáhne mne ven na chodbu, kde dostanu kárání. Ačkoliv nechci, protože jsem osobně nic neudělal, tak se omluvím a jakmile odejde, tak se začnu procházet po chodbě. Jo slyšel jsi ho? Nedělej mi problémy.. ještě mne vyhodí a já budu muset jít zpátky. Z toho pomyšlení mi přejede mráz po zádech. Podívám se na hodinky a povzdechnu si. “Už takhle pozdě? To už nestíhám toho šedivého učitele. Ach jo.“ Hlasovat jsem stejně od samého začátku moc nechtěl. Pravděpodobně tam bude moc lidí a já davy opravdu moc nemusím. Takže místo toho, abych šel hlasovat, tak se rozhodnu vyrazit na pokoj. Rozložím dokumenty, které stále nesu sebou a juknu se na plánek školy. Celý plánek školy si důkladně prostuduji a velmi rychle zapamatuji. Po cestě se zamýšlím nad tím, co se vlastně stalo a tím pádem ignoruji lidi kolem sebe, pokud nějaké potkám. Jakmile dorazím na pokoj, tak si všimnu nehýbající se postavy, jež leží na místě mého spolubydlícího. Přijdu k němu blíže a zblízka si ho prohlédnu. Všimnu si, že je celý od krve a na chvíli začnu panikařit. Poté si všimnu, že odnikud nekrvácí a že je to převážně již zaschlá krev. Na to mu zkontroluji puls a dlouze vydechnu. Vypadá v pořádku. Hlavně si myslím, že ho sem musel někdo nějak dostat, tak ho i musel uzdravit. Zajdu do koupelny na rychlou sprchu,vyšplhám na svoji postel a spokojeně se zachumlám do peřiny. |
doba vygenerování stránky: 1.2731001377106 sekund