| |||
Ošetřovna - Společenská místnost - Pánské koleje všichni cestou Rázným krokem vyrazím z ošetřovny. Zamračený výraz schovaný pod krempou. Mi ten neschopa zkomplikoval plány. Samozřejmě, že toho mohu následně řádně využít, nicméně se musím postarat o to mezidobí jeho absence. Jistě mohla u sebe prostě nosit zbraň, ale to není ani trochu... Elegantní. Projdu halou, aniž bych někomu věnovala byť pohled a začnu stoupat po schodech. Z mých myšlenek mne vytrhne pach, který je silný již v prvním patře. Dokonce se na krátko zastavím, abych ho prozkoumala. Hmm. Proti čistokrevným to je obtížnější, ale ne nemožné... Zamračení vystřídá úsměv, jak se mi řešení nabídlo samo. Vyjdu zbytek schodů a následuji pach až na pánskou kolej. |
| |||
Ošetřovna - Hala Kirie, všichni cestou a v hale Zatímco schovávám rudé tváře v kolenou, hledím, co bude dělat dál Sukui. Nakonec je odnášena pryč. Chviličku počkám, než také sklouznu z lůžka. Už už je chci následovat, když se ještě zarazím. Pomalu se podívám zpět na Kirie. "Když budeš zase potřebovat, mohu ti nabídnout další..." nadhodím, zatímco mi zrudnou snad i ouška. Potom už ouška přiklapnu k hlavě a vyběhnu z místnosti. Akorát chytím pohledem záda na konci chodby. Přidám do kroku a vstoupím do haly. Postavím se tak nějak k nástěnce, abych viděla ven, ale vypadalo to, že na někoho čekám. Ale zase jsem nepřekážela u nástěnky, kdyby k ní někdo skutečně potřeboval. |
| |||
Aryania Jemným dotekem na zdi vnímám její strukturu, zatímco vytřeštěný pohled upřený do podlahy se za celou dobu nepohnul. Krátkými rychlými nádechy se snažím uklidnit tělo i mysl. Když se ozve hlas blízko mne, poplašeně zvednu hlavu a poprvé tak zvednu i pohled. Hrkne ve mne, když si uvědomím, že jsme tady osaměly. Vystřelím do stoje tak prudce, až trochu zakolísám. Upravím si uniformu a sepnu ruce na sukni. "Já mám pomáhat vám..." pípnu sotva slyšitelně, zatímco jsem rozpolcená co bych měla dělat teď. Chtěla bych běžet na ošetřovnu, ale povinnost mi káže jinak. |
| |||
Ošetřovna - Hlavní vchod Sukui, Ysea, všichni cestou Vykročím z ošetřovny se Sukui v náručí. Jemným pošťouchnutím pustím lítačky ošetřovny, aby se švihem zavřely. Vyhnu se louži na zemi a vyrazím do haly. Nemusíme hledat daleko, Ysea je vidět rozbitým hlavním vchodem. Zamířím tedy k němu. Překročím třísky jednoho křídla dveří a jemně postavím Sukui na nohy za nimi. Jestli se jedna k druhé rozejde, zůstanu stát na fleku. Nepotřebuji ještě dostat jednu výchovnou. |
| |||
Dívčí kolej, pokoj č.10 - Pozemky nikdo konkrétní, všichni cestou Osvěžená, jen s ručníkem kolem ramen se vrátím do pokoje. Při tom si všimnu věci, která mi předtím unikla. Zpátky na pokoji je i třetí terč. Pousměji se. Nebude jich tak málo. Pravda, že jsem si toho asi měla všimnout již dříve nebo venku. Přisuzuji to ale mnoha událostem, které tu proběhly. Tak jako tak, nechám tady oblečení, vzhledem k tomu, že mám již po vyučování. Nasadím si však luk a toulec a vezmu jeden z terčů. Takto vybavena mířím zpět do přízemí, opatrně a zvolna po schodech. Když vidím, jak jsou na tom vstupní dveře, zamířím k zadnímu východu. Kolem louže z které sálá teplo je dost místa, takže nemusím ani přeskakovat. Do ošetřovny ani nenahlížím, je mi naprosto jasné, jak to tam bude vypadat. Vyjdu na čerstvý vzduch a s nadšením ho natáhnu do plic. Odklušu kousek na louku a ustavím si terč. Nerada bych někoho střelila omylem, dělají tady kolem toho zbytečné cavyky. Sice by bylo milé, kdyby nebylo zataženo, ale aspoň si natrénuji střílení téměř za tmy. |
doba vygenerování stránky: 1.5034911632538 sekund