| |||
Pokoj čarodějové II - Jídelna Slithesius Po protahujícím se tichu už mám pocit, že mi to sblížení úplně nevyjde, když ze sebe nakonec přeci jen vykoktá pozdrav. Pokývnu hlavou. "Nemám problém zapamatovat si dlouhá jména, Slithesiusi, přeci jen jsem elf. Však záleží na tom, co je příjemnější tobě," odpovím na oslovování. "Pak tedy výborně, vyražme, hned jak se připravíš," pokývnu hlavou, vzhledem k tomu, že je stále zakutaný v peřinách. Chvíli počkám a když řekne, že je připravený, jako první vyrazím do společenské místnosti, chodbami, dolů do jídelny. Naše ranní příprava se poněkud protáhla, tedy dorazíme, když už celou halou voní jídlo. Zakručí mi poměrně neslušně v břiše, ovšem zarazím se hned ve dveřích, když si všimnu, jak stoly vypadají a jak vypadají studenti, jenž sedí přímo u toho. I nadále to bez výrazu pozoruji. "Mám obavy, že snídaně se konat nebude. Nevypadá to poživatelně," konstatuji nakonec. |
| |||
Knihovna - chodba před 103MM Před začátkem hodiny se vyplížím z Knihovny a opatrným krokem a při zdi, se vydám po schodech dolů. Doufám, že nikoho nepotkám a že ne všichni budou mít chuť učit se meditaci. Nakonec se mi podaří cestou nikoho nepotkat. Když procházím prvním patrem, hlídám si cedulky u dveří, než narazím na 103MM. Úlevně se pousměji a vezmu za kliku. Hrkne ve mne. Poplašené myšlenky se uklidní, vzhledem k tomu, že tu nikdo v okolí není. Ujistím se, že jdu včas a nervózně se zavrtím. Doufala jsem, že se schovám vevnitř a zaberu nějaké místo, ale takhle budu dost na ráně. Sednu si ke zdi vedle dveří a doufám, že si mne nikdo z procházejících nevšimne. |
| |||
Kolej - pokoj Stephanie Mayli, Ulgge, Stephanie Mayli netrvá dlouho se vykutálet z pokoje. Očichám ji a upřu na ni svůj pohled. Ta udělá podobný pohyb a dloubne do mne čenichem. Otočím se a vyrazím za ní. Třeba má nápad. Když však zamíří přímo k Ulggemu, který klepe na dveře, brzdím a brzdím, až se kolem něj spíše prošourám, než projdu. Nemám pochyb, že kolejní vedoucí to pozná hned a nebude si dělat servítky s tím, kdo tam je a kdo je a nebo třeba brát ohledy na hrdost studentů. Tak jako tak se ale nakonec ocitnu se všemi ostatními vevnitř. |
| |||
Pokoj Stephanie Wayne, Mayli, Stephanie Netrvá moc dlouho a ozve se vyzvání dál. Opřu se tedy do dveří asi ve stejný okamžik, kdy ze společenské místnosti vyběhnou vlci. Zastavím se a zvědavě je sleduji, jak míří směrem ke mne. Copak že se spolubydlící rozmyslil? To by mohlo být zajímavé si poslechnout. A tak neváhám a dokonce jim podržím dveře, čímž je pustím před sebe. Potom vkročím za nimi a zavřu za námi dveře. |
| |||
INFORMAČNÍ POST Hodiny postupně odtikají na pátou. Čas jídla, jak všem s citlivějším nosem napovídá vůně po přízemí. A také těm, co sledují časový harmonogram školy. Nicméně jak bývá v posledních dnech obvyklé, žádný profesor se nedostavil. Pokud někdo sleduje rozpis a rozvrhy profesorů, ví, že by zde měl momentálně být Oranil a Stephanie. Ani jeden však nedorazil. A to k poměrně velkému rozmrzení Marcose, který čeká u profesorského stolu. Cedule z prostředka jídelny zmizí a vzápětí se všechny stoly prohybají pod jídlem a pitím. Hostina na stříbrném nádobí... Nicméně... Po všem jídle, nádobí i pití přebíhají divoké fialové jiskry a hrozí, že dají pořádnou ránu energie komukoliv, kdo se na cokoliv z daného pokusí sáhnout. Opečené kusy vypadají poněkud připáleně. V džbánech s krví plavou zdrclé kusy. Sladké pečivo vypadá bůhvíproč mokře. Kolem a kolem celé to působí poněkud... Nebezpečně. |
doba vygenerování stránky: 1.4896159172058 sekund