| |||
Před MT02 – pokoj upírky I kdo mne vnímal, zmínka Lailah Na profesorova slova nemám co říct, ťaly až příliš blízko pravdě. Nedokázala jsem se ochránit, moc dobře to vím, však jsem přišla o všechny ve své mysli. Tedy, až na Ambitriu... Vyšoupnutá na chodbu tam notnou chvíli ztraceně stojím, valnou většinu pozornosti věnuji vnitřní debatě s Ambitriou, takže dívky, co do mne skoro vrazila si všimnu až na poslední chvíli a jen jí věnuji nepřítomný pohled. „Je nebezpečná, měla bys s tím něco udělat...“ Zatřesu hlavou abych rozehnala Ambtitřiné slova a radši vyrazím k pokoji, kde ze sebe konečně smyji všechen hnus z drakovy mordy, než zapadnu do postele. (Nehlasovala) |
| |||
Před hájenkou – spodní stáje – pokoj čarodějky II super pozdní dohra, pravděpodobně nikdo Jen sevřu minci v dlani a přikývnu, že rozumím, co je můj úkol. Přikrčená se vydám zpátky ke škole, bosé chodidla dělají celý proces trochu jednodušším, jak přes ně můžu cítit co nevidím. Co se děje ve vzduchu spíš nevnímám, jak se vyhýbám pohledu na tu děsivou prázdnotu nad sebou. Zbytek večera strávím zavřená v jednom z prázdných boxů ve stájích (jestli čtu tu mapu správně), jak je to to nejnižší bezpečné místo, co jsem v tady zatím našla. Vražená úplně v rohu se snažím použít nemiu na tu minci. Do pokoje se vydám až když začne svítat a jen si očistím rány na nohou, případně i ovážu pokud na pokoji najdu obvazy, než zapadnu do postele. (Nehlasovala) |
| |||
Jídelna - pokoj čarodějové I Akashka + všichni v jídelně Kupodivu jím docela pomalu. Tak pomalu, že mne překvapí, že mi poslední sousto zmizí v rukou. Ale co se dá dělat. Následně počkám než Ako vstane a poté jí doprovodím až do společenské místnosti, odkud si vezmu knihu a jdu s ní do mého pokoje. Pro zbytek dne ulehnu do postele a začnu si číst. V půlce knihy nejspíš usnu, takže zaspím i večeři. |
| |||
Jídelna - pokoj čarodějové I Alfa, okrajově všichni v jídelně Krmení během večeře byla asi jedna z nejtrapnějších věcí, které jsem dělal. Když se navíc skoro zadusila, dostavil se ještě navíc dost velký pocit provinění. Pokusím se z toho vykroutit jak nejrychleji to půjde a rudý až za ušima zmizet zpět na svůj pokoj. Naštěstí netrvá dlouho a skončí doba oběda, tedy jídlo zmizí, včetně hůlek z mé ruky. Na snídani nevylézám a do studentské rady jsem již hlasoval, takže zbývající čas věnuji plnění domácích úkolů a čištění svého brnění. Nakonec poměrně časně ulehám do postele, abych si odpočinul na nový noční školní den. |
doba vygenerování stránky: 1.7167048454285 sekund