| |||
RM4 - hala - ošetřovna - ordinace - jídelna - cesta k hájence Z relaxační místnosti vyrazím rychlostí blesku po schodech do přízemí a zde bez zastávky běžím až do ordinace. Kde mě naštvou tím, že jsou prohlídky zrušeny. Hnala jsem se tedy zbytečně, ale snad tedy aspoň nebudu mít průšvih, že jdu pozdě. Když ale míjím hodiny, uvědomím si další průšvih. Za pár minut bych měla mít hodinu. Individuální hodinu s Tortunem. Aspoň že jsem pracovala s tím hranolem, pomyslím si povzbudivě. Oběd v jídelně vyřeším tak, že si loknu z poháru a hodím do sebe kousek masa. Nikdy jsem moc nejedla a popravdě pořádně ani nevím, co by stalo, kdybych nejedla vůbec. Ale jíst mě baví, takže to nehodlám ani zkoušet. Z jídelny se tak po pěti minutách vydávám na hodinu. Mám podezření, že v relaxačních místnostech musí čas běžet daleko rychleji. Naštěstí mám hranol v tašce sebou. Pravda, nejspíš je stále vlhký od toho, jak jsem trénovala ve vířivce. O chviličku později klepu na dveře hájenky. |
| |||
Chodby v přízemí Dolly Dolly se diví, že už je oběd. Vzhledem k tomu co se tu dělo mi to nepřijde zas tak brzy, ale je pravdou, že ani já nijak netrpím hlady. Doma jsem nebyla zvyklá na tak bohaté snídaně. Chviličku tedy uvažuji, zda tam jít. Už nejsi doma, kde by jsi za to dostala vynadáno, dojde mi. "Víš co, myslím, že mám ještě dost od snídaně," sdělím nakonec Dollymu. Přeci jen, když se nabízí jako pomoc při tréninku byl by hřích jí nevyužít, pomyslím si. "Pojďme raději ven využít klidu, kdy většina obědvá," navrhuji a pokud souhlasí, vydáme se společně na dvůr. |
| |||
Jídelna Soustředia jsem se jen na rudou tekuninu kterou jsem z počátku hltala, ale teď jsem si vychutnávala každý malý doušek. To že mě ten kluk vedle sledoval mi ovšem neuniklo, ani jeho pohled a ani jeho myšlenky. Ze začátku jsem si ho nijak nevšímala, když ale úplně zapomněl že má před sebou oběd a je si mě dál prohlížel. "Řekni... copak je na mě tak zajímavého? Nebo na tom že piju krev" rozezněl se mu po chvilce v hlavě můj vnitřní hlas. Snad by si stačilo jen počkat a nemusela bych se ani ptát. Ale třeba by mi toho mohl povědět víc než kdybych jen naslouchala jeho myšlenkám. Položila jsem pohár na stůl, ale z ruky ho nepouštěla, a obrátila se k němu čelem. "Nedáš mi kousek? Chtěla bych vyzkoušet něco nového...a sis asi všiml sama jaksi nemůžu" Lehce jsem kývla k tomu co měl ma stole on. Dívce sedící hned vedle mě bylo asi dost horko, přeci jen byly moje ruce horké tak že jsem pohým dotykem spálila židly na popel a z poháru udělala rozteklé cosi. Nedivila bych se tedy kdyby si chtěla přesednout někam trochu dál ode mě. |
doba vygenerování stránky: 1.4477679729462 sekund