| |||
Louky - cvičení - kolej především Jennie "Tady na škole něco takového rozhodně není nemožné ani nereálné. Svět je přece plný kouzel," usměji se na ni, "pokud máš strach můžeme požádat o pomoc profesora, jistě dohlédne na to, aby se ti nic nestalo, když to budeš trénovat." Navrhnu ji. "Snažili se o všechno, co uměli. Ale prostě nemám talent," pokrčím rameny trochu neutrálně, "ale mohl jsem s nimi trénovat," pokývnu hlavou. Strávím s ní tolik času, kolik jen bude chtít. Trénujeme dokud není čas se vrátit zpět. Cestou ještě hodím lísteček s mým hlasem do urny. Potom se usadím ve společenské místnosti, buď v rozhovoru s ní, dokud nezačne usínat, nebo při pozorování ohně. Terpve až nad ránem se přesunu do pokoje, abych se zachumlal do deky. Večeři nepotřebuji, nemám hlad. I tak tady jím více, než je pro mne běžné. |
| |||
Posun na nový den Jídelna - kolej - pokoj upírky I nikdo konkrétní Nakonec za oběma dokráčím do jídelny, kde spořádám dva džbány krve. Skutečně mi z těch nervů vyhládlo. Ani nevím, kdy jsem naposledy byla klidná. Zatracená Alla být trochu více proklanová, nemusela jsem být tady, kde se blbě loví. Nicméně krev a plný žaludek mne poněkud uklidní, takže se rozhodnu, že si nebudu cuchat nervy a vydám se po jídle rovnou do společenské místnosti naší koleje. Pokud se tam objeví Alfa, přesunu se do pokoje. Relaxuji a sleduji zbytek koleje. V šest si zajdu ještě pro jednu várku krve, než vylezu do svého hnízda v pokoji a uložím se ke spánku. |
| |||
Jídelna (oběd) - kabinet a pokoj Faife - Jídelna (večeře) - kabinet a pokoj Faife Oranil a pak už nikdo další V jídelně probíráme s Oranilem nemilou realitu vyžadující změnu přístupu minimálně mou, ale podle mého všech profesorů. To co se stalo nevypadá zrovna růžově a popravdě, jsem zvědavá jak se to všechno vyvine. Doufám ale, že Oranil přehání aspoň trochu. Nakonec se rozloučíme a každý se vydáme do svého pokoje. Čas do večeře trávím pročítáním karet a připomenutím si základních léčivých lektvarů, které by mohli pomoci. Pak jdu na hlídku u večeře, kde potkávám jak kolegyni Stephanie, tak kolegu Tortuna. Sama se během hlídky najím a po večeři se ještě pár desítek minut prohrabuji kartami studentů, abych si je co nejvíce dostala do hlavy, ale pak jdu a zalehnu. Zítřek nás jistě čeká plno zajímavých událostí. |
| |||
Jídelna Dění v jídelně jsem vůbec nevnímala. Jediné, co mělo mou plnou pozornost bylo jídlo, kterého tu bylo dostatek. Až přebytek řekla bych. Ve své lidské podobě jsem tak pokrouceně seděla na židli a cpala do sebe jedno syrové maso za druhým. Během jídla jsem se všelijak vrtěla, přesedávala, skládala nohy pod sebe a před sebe a zkrátka nemohla jsem přijít na to, jak může být někomu sezení na židli pohodlné. Jakmile jsem skončila s večeří, vydala jsem se na chvíli prozkoumávat chodby školy. Čumák mě svědil a pálil z těch známých i neznámých pachů zdejších tvorů, proto jsem se potřebovala na chvíli odklidit.Tortun na večeři stejně nebyl, nejspíš byl pořád v hájence a mně se už za ním znovu chodit nechtělo. Chvilku jsem tedy bloumala po chodbách, dokud jsem zcela náhodou nenarazila na svou kolej. |
doba vygenerování stránky: 1.6363680362701 sekund