| |||
Před ošetřovnou - ordinace - hala u nástěnky - jídelna všichni cestou... Jakmile postávající odejdou, přemýšlím, co dál. Těžko mohu dělat prohlídky jen já. Nemám dostatečné znalosti o léčbě, natož abych dokázala posoudit stav studentů a dělat jen diagnózu psychickou, na to tu mám soukromé hodiny. Váhám trochu co dál. Bylo to přání ředitele a to by se mělo plnit. Jenže, kam zmizel Rubus? Bez něho to nemá valný smysl, přemýšlím a kompletně tak ignoruji dívku s částečně pavoukovitým tělem, jenž kolem mne prošla. Nakonec se rozhodnu jednat trochu na vlastní pěst. Vrátím se do ordinace a na dva papíry napíši informaci, že se prohlídky momentálně odkládají na neurčito kvůli personálním problémům. Jednu cedulku dám na dveře ordinace s druhou se vydám na chodbu k nástěnce. Zde papír připevním přes soupis prohlídek. Odtud se vydám do jídelny, kde jak doufám najdu někoho dalšího ze sboru. Cestou přitom míjím dvojici studentů na chodbě. Uvnitř jídelny mi štěstí opravdu přeje. Oranil. Okamžitě vyrazím jeho směrem. Jen kvůli zvuku hltání masa na chvilku spočinu pohledem na rudém drakovi. Pak pozdravím kolegu a posadím se vedle něho. "Mohu se zeptat, nevíš, kam se poděl Rubus? A co se to děje se školou?" neváhám ani vteřinu se svým dotazem. |
| |||
Pozemky - jídelna Potom, co si pořádně protáhnu křídla, tak mi zakručí v břiše. Přišel čas na pořádné žrádlo. Zamířím tedy zpět ke škole. Proměním se, abych si neodřel šupiny a vejdu do jídelny, kde věnuji jen velmi krátký pohled Fialové, než obejdu stůl a opět se proměním. Mé velké tělo rozhodně nedovede uspokojit lidská titěrná pusa a přísun, co zvládne dodat. Na nic nečekám a pustím se do největší velké nádoby masa v čele stolu. |
| |||
Před školou - jídelna Jsem tolik zabraná do kontroly a čištění šupinek, že si drobků pohybujících se blízko mých tlap ani nevšimnu. Pořádně začnu dávat pozor až v momentě, kdy se dva vzdalují a míří někam dál. Nijak se tím nezabývám a úhledně složím křídla na záda. Teď, když se mi šupinky zase krásně blyští, tak se můžu jít po škole porozhlédnout. Přeměním se do lidské podoby, aby se mi uvnitř budovy pohybovalo pohodlněji a rozejdu se dovnitř. Téměř ihned, co se dostanu vně, mě do nosu praští vábivá vůně jídla. Zorničky se hladově rozšíří a z jednoho koutku úst se mi spustí slina. Okamžitě zapomenu, co jsem chtěla dělat a vydám se po pachu masa, který mě dovede až do jídelny. Zběžně se rozhlédnu, co vše za tvory je přítomno, ale pak velmi spěšně zamířím k první várce syrového masa, kterou najdu. |
| |||
Šatna u relaxačního bazénu - Jídelna nepříliš nikdo konkrétní Opět dokonale upraven vyjdu ze šaten a zamířím pryč. Zde jsem skončil, navíc je již čas zdejšího oběda, jak hlásí hodinky i žaludek. Volným, ladným krokem se tedy vynořím ze sklepení a přejdu halu. Lehkým povytažením koutku ocením otevřené dveře do jídelny. Ve dveřích se jen na krátko zastavím, abych zhodnotil, kam se posadit. Čelo je sice dobré pro přehlednost, ale přes draky stejně ve výsledku není v jídelně nic vidět, nehledě na to, že žerou jak dobytek a ne jako inteligentní bytosti. A já rozhodně nehodlám přijít o další oblek. Nehodlám sedět zády ke dveřím, protože zdejší osazenstvo se skládá z naprosto nepředvídatelných individuí. Také nehodlám sedět nad tou propastí, co se pod jídelnou nachází. Ve výsledku tedy volím místo v ohybu stolu. V místě, kde procházím nejblížeji profesorskému stolu, tak přítomný dozor slušně pozdravím. Posadím se v zatím dost prázdné místnosti, samozřejmě připraven odšoupnout židli slečně Buffetové, pokud by se rozhodla na oběd ke mne připojit. |
| |||
Útesy Čekám, zda mému přání vyhoví, nebo se od nich vzdálím. Nicméně když se natočila, aby ji světlo dopadalo do obličeje, kousek jsem si popostoupila, abych si nevykroutila hlavu. Může si všimnout, že mé oči pozorně sledují (minimálně ten hlavní pár), co říká. Když se zeptá, povytáhnu jedno obočí. "Ne, žádám tě o to, jen, abych se mohla pokochat tvým blbým výrazem. Jasně že neslyším," pronesu poměrně podrážděně, jak jsem z Alfy dost viditelně nervózní. "A jak mám vědět, že to neudělala schválně, Vesa mluvila pravdu a teď se to snaží urovnat někým jiným, abych polevila v pozornosti?" přimhouřím podezřívavě oči. "Nebo se jen snaží vyhnout tomu, abych to nahlásila profesorovi a ona se tak mohla vyhnout problému s trestem," odfrknu si. Z toho dohadování mám hlad. Poměrně mlsně pohlédnu na Lailah křídla, které vypadají jako kdyby byli namočené v krvi. |
| |||
INFORMAČNÍ POST - 0:00 OBĚD Jak se ručičky dotočí na celou v jídelně se zažehnou všechny ohně podél místnosti a pod okny. Ve stejný moment zmizí cedule a všechny stoly se začnou prohýbat pod pitím a jídlem. Vše je upravené a na pohled lákavé. Podél stolu jsou i poklopy, na kterých jsou jména konkrétních studentů. Pod nimi najdou stravu pro sebe. Dnes vše voní ještě více než kdy jindy a vůně dosahuje až do haly. Oranil v ten okamžik vzhlédne a dveře do jídelny se otevřou a zůstanou otevřené. |
doba vygenerování stránky: 1.3545749187469 sekund