| |||
Hala Jigme Jigme nakonec souhlasí,dalo by se říct že jsem s tím počítala i když asi tuším s čím potřebuje trénovat on.Bude to jistě zajímavé a náročné a bude to poprvé co skutečně uvidím někoho takového.Ano je to jak sledovat dění venku,ale nebýt jeho součástí protože televize není simulátor.Jigme potom řekne že je čas oběda (nebo spíš půlnoční svačinky) a já se taky podívám na hodiny a přikývnu. "Dobrá tak půjdeme potom a kolik máš úkolů ty?" Neptám se ho co to je možná mi to řekne a možná ne a možná tomu nebude rozumět protože jejich kultura je poněkud složitá. |
| |||
Chodba v přízemí Dolly Venku z ošetřovny na chodbě mě překvapí podivný lomoz a zachvění snad celé budovy. Netuším, co se děje, ale vnímám změnu osvětlení i barvy kamenů. Zatímco uvažuji nad touhle změnou, stojím osamotě na chodbě. Pak se na té samé chodbě objeví Dolly, jenž mě svým pozdravem vytrhne ze zamyšlení. "Ahoj," pozdravím ho a usměji se. Krom něho jsem se zatím s moc zdejšími nebavila. Jaká podivná náhoda, že na mne tady narazil. Vlastně možná taky byl na ošetřovně, napadne mě vysvětlení. |
| |||
Před školou Z rukou se mi pomalu začaly vznášet jisrky a horko kolem mě se najednou stalo téměř nesnesitelným jak se ma přenesly emoce kentaurky. Jistě mohla jsem se tomu bránit, tím bych se ale připravila o možnost slyšet její myšlenky. "Pruhy?" zakroutila jsem hlavou. "Já žádné nevidím...a do teď jsem neměla tušení co je to kentaurka nebo zebří.... Já nevidím věci stejně jako ty" přejela jsem prsty přes šátek který jsem neustále měla přes oči. Odpověděla jsem jí uplně stejně nabroušeně jako byla ona, přesto se na mém obličeji nepohnul jedinný sval. Jestli bude chtít bojovat tak toho z ní asi moc nezbude. Ale alespoň bych měla něco k snědku. Při té představě jsem poměrně žíznivě polkla a olízla se. Naklonila jsem se k ní blíž když se její tělo náhle zvětšilo a na jejím boku se objevily pruhy o kterých pravděpodobně mluvila. "Ty si zapamatuj že by jsi mohla hodně rychle skončit jako něčí večeře" odpověděla jsem tentokrát jenom Yqueuas... ale ona už se mezitím vracela zpátky do školy. Než jsem stačila říct cokoliv dalšího byla zpátky ve škole. I když s tím dívka neměla nic společného taknějak jsem ji z toho zapomněla vynechat takže i ona slyšela většinu mojí části rozhovoru. Na to jak byla nadšená když jsem ji požádala o pomoc jsem se od ní tada příliš pomoci nedočkala. Spolu s kentaurkou odešel i ten pro mě nepřirozený hněv, a teplo kolem mě se zase vrátilo do normálu. Obrátila jsem tedy pozornou zpátky k Lialah, která se po odchodu Yqueuas taky představila. Lehce jsem přikývla "Já ty pruhy neviděla dokud se nezvětšila...ale to už je teď asi jedno" zopakovala jsem znovu. "...a hádám že ty nemáš nic společného s ptákem?" ukázala jsem na její křídla. Její nabídnutou ruku jsem pomalu přijala, aby měla šanci si to rozmyslet. Nebyla jsem si jistá jestli ji nevadí žár když mi ji sama nabídla, normálně si na to ti okolo mě dávají pozor...navíc mě předtím dost opatrně obešla takže jsem z toho byla dost zmetená. Potom už jsem ji následovala, ale zastavila jsem několik metrů od Diagh a nechala Lailah jít napřed. Počkala jsem jestli Diagh přijme nebo se dá opět na útěk. "Omlouvám se, já to neudělala úmyslně...teda udělala, ale to proto že jsem si z nějakého důvodu myslela že se ti nic nestane" začala jsem se svou trochu kostrbatou omluvou a doufala že Lailah nebude dělat naschvály jako Vesa. "A tak jsem požádala o pomoc Vesu, ale ona ti lhala...nic takového jsem ji neřekla" to bylo zatím asi všechno co jsem chtěla říct. Bylo zvláštní mluvit skrze někoho dalšího. |
| |||
Před školou Alfa, Yqi, poté Diagh „Omyly se stávají a já ráda pomůžu,“ pousmála jsem se. Měla jsem své důvody. Diagh mi byla zvláštním způsobem sympatická, a pak jsem měla trochu pocit, že se v tuto chvíli vracím ke svému starému „já“. I když je to možná jen klamné zdání, je to příjemné. Aspoň na malou chvíli... |
doba vygenerování stránky: 1.2912759780884 sekund