| |||
Jídelna Bylo od ní trochu unáhlené, myslet si že si z ní chci udělat oběd. Tak to vůbec nebylo, nechtěla jsem z ní mít oběd, chtěla jsem jen...ochutnat. Chvilku trvalo než mě to přešlo, ale nakonec jsem ze sebe přeci jen dostala co jsem chtěla "Nemusíš se rozčilovat, vždyť jsem ti nic neuděla...jsem jen zvědavá a asi jsem se jen nechala trochu unést" odpověděla jsem. Dělá jako kdyby ona snad nikdy nezatoužila po něčí krvy. Vzpomněla sem si na toho chlapce, v jehož přítomnosti cítila tak palčivou žízeň. Hned jsem tu vzpomínku ale zavrhla, protože to nebyla zrovna příjemná. I když mě ta náhlá touha po její krvy trochu přešla, asi mi to bude ještě nějakou dobu vrtat hlavou. "Líbíš se mi...takže se neboj, nechci aby jsi skončila nějak takhle" pomalu jsem zvedla ruku a ukázala na hromádku popela a skoro pokrouceného čehosi co ještě před chvílí bylo pohár. Z jejího varování ani výhružných pohledu jsem si příliš nědělala. Co by mi asi tak mohla udělat? Nic vážnýho bez toho aniž by při tom ublížila sama sobě. A kdybych si o něco pokusila, jistě by to hned poznala protože jsem se nijak nesnažila skrývat svoje myšlenky. Chtěla jsem se jí ještě zeptat na pár věcí, ale Lailah se rychle rozhodla že bude lepší odejít. Tak to jsem úplně nechtěla. Jen jsem za ní otáčela hlavou zatímco ona zmizela z jídelny. To je čím dál tím lepší, dneska se mi vážně daří. Seskočila jsem zpět na zem a šla si najít svůj tác. Když ho tu měla ona, ten můj tu taky někdy bude. Nakonec jsem našla cedulku se svým jménem. Nějak jsem nad tím nepřemýšlela a jestli mi neshořela pod rukou jako ta předtím usedla jsem. Trochu nejistě jsem nahlédla pod poklop a spokojeně pokývala hlavou když jsem tam našla pohár s krví. Popravdě by mi nevadilo kdyby tam bylo cokoliv jiného co je na stolech. Po krvi jsem ale toužila nejvíc, takže jsem se bez dalšího váhání jsem se vrhla na pohár. |
| |||
Jídelna --> Hlavní hala – u hlasovací urny Alfa Na Alfinu otázku ohledně hlasování jsem ještě v chodbě stihla záporně zavrtět hlavou. A budu to muset napravit. Jenže... Nechtěla jsem domýšlet dál. Vedle Alfy jsem vůbec některé věci nechtěla domýšlet. |
| |||
Ošetřovna - pokoj - jídelna Nejdřív zmizel ošetřovatel a chvíly po něm i profesorka. Ještě chvilku jsem tam seděla ale potom jsem i já šla pryč. Oběd ještě nebyl takže jsem se šla na chvíly natáhnout do pokoje. Po chvilce mi ale začne kručet v břiše takže se vydám zpátky do přízemí a do jídelny. Naštěštěstí je ještě spousta volných míst takže si můžu vybírat. Pomalím krokem obcházím jídelnu a nakonec se usadím tam kde je kolem taknějak nejvíc volných židlí. Jako většinou když vidím tolik jídla nevím co si dát dřív. Mě bude tak moc špatně. Projde mi hlavou když do sebe házím jeden lívanec za druhým. |
doba vygenerování stránky: 1.4830451011658 sekund