| |||
Chodba před kuchyní – společenka Upíři – MT02 Derran, Dolly, okrajově ti ve společence „Nemohou?“ Překvapeně povytáhnu obočí, ale hned to nahradí spokojený úsměv, tohle jen dělá můj cíl jednodušším. Na Dollyho další slova jen přikývnu, všechno to jsou důležité věci, jen by si příště mohl najít bezpečnější místo. „Děkuji,“ s úsměvem si přeberu placatku a zaplaším myšlenku, že bych si měla hned přihnout. Nebudu tady přece pít na chodbě, už tak kuchaře určitě zdržujeme. Při otřesech se jen rozhlédnu a trochu přikrčím. Sleduji odkud přijde nebezpečí, abych mohla Dollyho odtáhnout na druhou stranu, ale během chvíle to ustane. Zhluboka se nadechnu a přikývnu na kuchařovu radu. „Dáme si pozor, děkuji za varování,“ znova přikývnu s mnohem vážnějším výrazem, než se otočím k odchodu. Přeberu si plánek a jen v něm najdu koleje, než mu ho zase vrátím. Mám takový pocit, že budu mít brzo hodinu a ještě bych se chtěla převléct do suchého, než tam půjdu. Přece jen výuka byla podmínkou možnosti ochraňovat Dollyho a nehodlám se připravit o tu možnost. „Měla bych mít teď hodinu a chci se ještě dát do pořádku, tak si o rodině můžeme promluvit pak u jídla,“ pousměji se na něj po cestě, než se odbočím k vlastní koleji. „Dobrý večer,“ jen neurčitě prohodím při vstupu do společenky, než se tam nerozhodně zastavím. Z papírů při nástupu si pamatuji, že by měla poskytnou věci, co potřebujeme, ale nějak netuším, jak to funguje. „Že by to fungovalo na myšlenky? Nebo to prostě řekneš? Hihih, vždyť za blázna tě tady už pokládají, není co ztratit.“ Zamračím se, jak Pátá reaguje na mé vlastní myšlenky. Teď už nemám pochyb, že se při tom baví. Mohla bych prosit rozvrh a plánek školy? Těknu očima po místnosti a při tom mi padne pohled na hodiny. Nemělo by být míň? Pátá? Zdá se mi to? Zamračím se a zavrtím hlavou, měly bych ti dát jméno, když už tu jsme samy... „Mohla bych prosit rozvrh a plánek školy?“ Zkusím požádat znova, jestli se nikde neobjevili, na předešlou žádost. Jestli se tam ten rozvrh a plánek zjeví, jen je přelétnu očima a po dalším pohledu na hodiny skoro vyběhnu k tělocvičně. |
| |||
Knihovna - učebna 105MM Aurora, Knihovna - Helen Jen co vletím do knihovny a málem porazím dívku uvnitř stojící, zjeví se místní duch knihovny. Chci se zeptat na informace ohledně toho, co se tu děje, ale než se vůbec vymáčknu, ukáže na hodiny. Otočím se a podívám nade dveře. Tolik? podivím se. "Děkuji," řeknu v krátkosti a zase vyrazím z místnosti pryč. Kde se mi ztratilo tolik času? Vždyť když jsem vyrážela z ošetřovny... přemýšlím cestou k učebně. "Dobrý den," zavolám už od schodů na dívku čekající před učebnou. Dojdu k ní a otevřu dveře do místnosti, která je ve stejném stavu jako když jsem ji opouštěla. Vzhledem k mé představě při otevírání dveří, bude v konvici na stole zajisté i teplá voda na dobrý čaj. "Omlouvám se za zpoždění, nevím jak je to možné, ale někde jsem se zasekla," pokusím se omluvit za zdržení. A podržím dívce dveře. |
| |||
Společenka čarodějové Akasha a Gyzmo Jen tak si sedím na gauči a čtu si. Když najednou se mi do mozku začne tlačit bolest, kterou bych popsal jako kdyby na mě spadl traktor. Moje ruce okamžitě vystřelí k mé hlavě a kniha spadne na zem. Vytrhnu si sluchátka z uší, protože ta hudba to jenom zhoršuje. Jakmile bolest trochu ustoupí, tak se rozhlédnu co mi to mohlo způsobit. Všimnu si, že se škola dala zpátky do pořádku, alespoň v pár směrech. Takže si vezmu do ruky knihu a chci si zpátky číst, ale ta bolest zatím neustoupila úplně, takže se tak hluboko do knihy nezabořím. Když jenom tak chvíli sedím, protože nehodlám riskovat vrácení bolesti hlavy, tak uvažuju co to mohlo způsobit. Vtrhne do místnoti Ako a práskne dveřmi. Poprosí místonost o peřinu, což mi připadá trochu divné, a následně se verve na druhou polovinu gauče i s tím malým tvorečkem. Řeknem mi ať si taky seženu peřinu, což nechápu proč takže se zeptám: "Za prvé. Proč bych si měl sehnat peřinu? A za druhé. Co se ti prosím tebe stalo? |
| |||
Společenská místnost upíři - Hala nikdo konkrétní Ani jedna se mne nesnaží zastavit, takže přeběhnu po stropě ke dveřím, kde se jedním plavým pohybem přenesu až na chodbu a prásknu za sebou dveřmi. Teprve po několika krocích si dovolím se zastavit, urovnat si sukni, aby opět zakrývala většinu mého pavoučího těla a přerovnám si pacičky, aby mi poskytovaly oporu při chůzi a ty nahoře nepřekáželi. Poté se během čtyř taktu klapnutí vydám do haly. Pokud někoho potkám, pozdravím ho, nebo mu minimálně zamávám. Přejdu k hlasovací urně a napřed si chvíli prohlížím, jak je celá od krve. Fascinující. Nakonec zalovím v brašně a vytáhnu notýsek. Naškrabu jméno na roh listu, ten pak utrhnu a přeložený ho hodím do urny. Rozhlédnu se a uvažuji, co budu dělat teď, protože vracet se do společenské místnosti nepřipadá v úvahu. |
doba vygenerování stránky: 1.4556040763855 sekund