| |||
Ošetřovna - Knihovna ti na ošetřovně Chtěla jsem se ošetřovatele ještě na něco zeptat, než jsem to ale stihla udělat nahrnuly se do ordinace další studenti. To počká, není to zase tak důležité. Zeptám se na to příště, pokud si tedy vzpomenu. Už chci odejít když přijde ta dívka se svojí zvláštní žádostí. I když není slušné naslouchat cizím rozhovorům, nedá mi to a tiše poslouchám. Naštěstí, nejspíš pro oba, jí ošetřovatel nevyhověl. "Ahoj, ještě tam jsou dvě" přikývnu na otázku příchozí kentaurky, potom kolem ní vyjdu ven na chodbu. Rovnou zamířím opět do knihovny, kde mám ještě nevyřízené záležitosti. |
| |||
Společenská místnost - Odpočinková místnost - Bazény slečna Diagh, nováček koleje, chlapec Rozloučím se s pavoučnicí a vykročím na chodbu. Uvažuji jak bych to měl vést nyní. Zamířím do odpočinkové místnosti, kdyby se tam náhodou někdo zdržoval, ale jako vždy - je prázdná. Zamířím tedy na snad nejoblíbenější místo ve škole - do sklepení k bazénům. Osobně mne z nich zrovna brada nepadá, ale pro dnešek to zkusíme. Sejdu schody a projdu dvěma místnosti, než vkročím do místnosti plné horké páry. Rozhlédnu se a pohled mi padne na dvojici ve vodě. Jedna z nich je spolužačka, takže to, že mi vlhne oblek nebude nadarmo. Přátelsky jim zamávám a vkročím do šaten, kde se převléknu. Osušku, kterou si půjčím, položím na nejbližší lehátko, než vkročím do vody a přeplavu k nim. "Dobrý večer," pozdravím oba a uložím se na lehátko na kraji. Na tváři mi stále hraje přátelský úsměv. Obrátím se především k podivnému tvorovi. "Věřím, že jsme se viděli v naší společenské místnosti. Dovolte mi Vás přivítat na NŠÚ a v upíří koleji. Mé jméno je Marcos Ortega. A jak mám říkat Vám?" oslovím ji, uvažujíc, zda by alespoň jméno napoví něco o tomto individuu. |
| |||
Ordinace a ošetřovna Nybe, Jenn, Rubus, Rose a další Než stihnu studentky propustit, ozve se zaklepání na dveře. Otočím se a Rubus se dá do řeči s dívkou. Pokusím se zjistit, co dívka chce pomocí čtení jejích myšlenek (23), ale do její hlavy se nedostanu. A myšlenky, které se ke mě skrze její bariéry dostanou, dávají asi tolik smyslu, jako její slova, jenž si pamatuji ze soukromé hodiny s Dollym. Když se ale situace začne vyostřovat, rozhodnu se zasáhnout. Zatím tedy zastávám pasivní přístup a vztyčím ochrany kolem ošetřovatele a jeho mysli. (v případě útoku, 104) Naštěstí se ale o sebe postará a na nic nedojde. „Děvčata, za mě už můžete jít,“ oznámím dívkám, když se vyřeší jeden problém. |
doba vygenerování stránky: 1.5558710098267 sekund