| |||
Hala - pozemky před školou Lailah Když na mne zůstane hledět s pootevřenými ústy, jen se na ni usměji. Naprosto netuším, co jí tak zarazilo, ale úsměv je většinou univerzální řešení. Trochu se instinktivně nahnu, když rozevře křídla, hned vzápětí si ale uvědomím, že svá na zádech nemám, takže se opět narovnám. Když se rozvrčela, rozhlédl jsem se, abych se podíval co se děje. Nějaká dvojice prochází halou. Když promluví, kývnu hlavou. Můj klid je zpět, jak pomáhám někomu jinému, tedy doputovalo i veškeré vychování. Když se její nehty zaryli do kůže brnění, ani jsem to nepostřehl. Přeci jen, toto brnění by odolalo i drápům draka. Vykročím k hlavnímu vchodu, který před námi otevřu magií a za námi opět zabouchnu. Ovane nás tak čerstvý vzduch smíšený s vodou. Zvednu pohled k obloze, z které drobně prší. "Nevadí, že prší?" optám se dívky. |
| |||
Chodba před ošetřovnou Rosa Když promluví a zastaví se, také zastavím, abych se ohlédl, co se děje. Třeba by opět potřebovala mou pomoc. Když vidím, jak se tváří, raději ji rychle vezmu za ruku, abych ji zastavil. Nic silného, pokud bude chtít, snadno se mi vyškubne. Mé stříbřité vlasy se tak okamžitě zabarví na hnědý odstín. "Ne tak to není," nevím co si myslí, ale určitě nic dobrého. "Paní profesorka mi řekla, že jí moje přítomnost ubližuje, tak se nemůžu zastavovat poblíž té slečny," vysvětluji rychle a trochu ji tahám za rukáv, aby se mnou šla k původnímu cíli a to ošetřovně. |
doba vygenerování stránky: 1.4802191257477 sekund