| |||
Ošetřovna - Ostrůvek nikdo konkrétní Jakmile liány uvolní východ, vystřelím nejkratší cestou ven, na chladný vzduch. Což je momentálně díra ve zdi. Natáhnu na sebe zpět triko, jen, abych se hned vzápětí proměnil. Odrazím se a vzletím co nejvýš to jde. Jen chvilku ale kroužím nad pozemky, než se začnu snášet směrem k vodě. Protnu mlhu nad jezírkem a přistanu na stromu na ostrůvku. Tam se uvelebím s pohledem upřeným na zamračenou oblohu. |
| |||
Vzhledem k tomu, že se rozmlžený pohled nelepší, spíše se horší, nechám si pomoci na tlapy. Dávám ale i tak pozor, aby se chlapec nepopálil. Na to, jak je to blízko nám to zabere zbytečně dlouho času. Střihnu ušima, když zavolá na ošetřovnu. Tohle by nikdy student neměl muset vyslovit, zvláště ne o zaměstnanci. Přesto zaregistruji, jak mi fráček na těle těžkne. "Bude... Bude potřeba... Sklepení... Vážně zranění..." snažím se předat informace alespoň studentovi, vzhledem k tomu, že nemám sílu, abych zvedl hlas, aby mne slyšel některý z léčitelů. Jakmile předám tuto důležitou informaci, začnu vláčnět a ze Salazara sklouzávat, jak se pohled rozmlží úplně a upadám do šoku a bezvědomí. |
| |||
Chodba 1.patro - Ošetřovna Remmi, Gill, všichni cestou a na ošetřovně Dívky očividně jsou plné elánu pomáhat. Jen lehce ducnu hlavou o zeď, až se hádci rozutečou do stran. To je záhy přejde. Pomyslím si a podívám se do chodby, kde se Remmi činí. Poté již vyrazí mým směrem. Přijmu jeho ruku a vytáhnu se do stoje. Jdu s ním, protože vypadá, že tentokrát bude potřebovat podpořit on. Pořád jsem z nich řádně nevytáhla, cože to mezi nimi vlastně je, ale vypadá to, že je to důležité. Když dojdeme na ošetřovnu, říkám si, zda by někdo nepotřeboval trochu šupinek. Zůstávám potichu a poblíž Remmiho, abych ho případně mohla natulit. |
| |||
Chodba 1.patro Miko, Gany, Shizei, všichni v chodbě Medusy shrnutí situace je vskutku... Stručné. Gany působí jak hyperaktivní hlídací pes. Když však promluví, otočím se k ní a povytáhnu obočí. "A jak přesně by ti pomohl proti splašeným liánám?" zeptám se jí poměrně se zájmem. Než však stačíme tuto skutečnost rozebrat, liány se rozhodnou, že toho již měli dost a začnou se stahovat. Chlapci z kterého je ementál pomáhá jiný a rychle spěchá pryč. Vezme s sebou i medusu. Ustoupím jim z cesty, aby měli jak bezpečně projít. Gany to samozřejmě komentuje. "Věř tomu nebo ne, ale také mám oči," zlehka u toho pokrčím rameny a vyrazím chodbou, až když malé procesí projde. Zastavím se až u dospěle vypadajícího muže. "Můžeme nějak pomoci?" optám se, protože i tento mladík vypadá vážně zraněný. |
| |||
Ošetřovna - Les všichni cestou Vykročím z ošetřovny a zamířím k zadnímu východu. Potřebuji se vyvětrat a nadýchat se chladného vzduchu. Jak jsem stále zamyšlený a obrácený do sebe, mé kroky tak nějak automaticky zamíří k lesu. Les mne vždy dokáže uklidnit, ať se již děje cokoliv. Nevstupuji ale nijak hlouběji, přeci jen nevím, co se zde nachází a začnu se procházet po jeho okraji. |
| |||
Chodba 1. patra - Ošetřovna Miko, Gill, Shizei, Rara, Maid, Ary, Merlin, Gwen, ostatní v chodbě Musim se uchechtnout, ale když vidim, jak se prófa za nim sesune vyčerpaně k zemi, je hned po smíchu. A co řekne ta dušanda mě už vůbec neuklidní. "Hej Rekki, co se to zas děje? A co má tadle škola proti Gillovi? Dyť tolikrát nebyl nikdy ani nemocnej, co je teď zrakvenej..." Každopádně udělam pár kroků dozadu. Víla si uhne sama, takže jí aspoň nemusim řešit a ty za nim vypadají dost daleko. Když se pak Gillovi povede jakž takž zvednout, udělam krok, že ho podepřu, když ho sejmou další sneaky liány. Naštěstí sem já a víla pořád dost daleko, takže nás sprška jeho krve netrefí. Liány se začnou stahovat. Odevšud. Ajaj. To neni dobrý! Na nic nečekam a zkusim ho obalit telekinezí, aby nekrvácel. Ne že by mi to teda nějak šlo (12%). Natož abych ho s tim vůbec zvednul. Na podruhý to jde ale skoro samo (89%). Jen pod nim trochu přibylo v loužičce. Nebo teda spíš pořádný louži. "Zvládnete ho vzít dolů?" kejvnu hlavou k tomu druhýmu, když se zeptam prófy. "Vypadá to, že by mohla bejt uvolněná i ošetřovna teď." Nečekam ale na odpověď a chvátam s Gillem na ošetřovnu. Když sem u Miko, natáhnu k ní ruku, abych jí pomohl vstát a mohla jít se mnou. Vzhledem ke Gillovo barvě a louži, co po něm zůstala, se tvářim smrtelně vážně. Navíc se mi Rekki neozývá. Teď si nemůžu dovolit projevit nic. I tak mi do očí proniká strach a panika. Moje domněnka je správná a liány sou fuč i dole a dveře ošetřovny volný. Louži krve na podlaze obejdu a vrazim na ošetřovnu. To už mě ale začíná panika zmáhat, když to tu vidim. Odložim Gilla na volný lůžko a doběhnu k Rekkimu. "Co se tu doprdele děje?!" Pomůžu mu vstát a dovedu ho ke Gillovi, už skoro se slzama na krajíčku. "Zachraň ho..." hlesnu už potichu. Jak bude potřeba, povolim štít. |
doba vygenerování stránky: 1.9001090526581 sekund