| |||
Chodba - Před ošetřovnu Rosamundelia Tvářím se dost zmateně, když v podstatě zopakuje to co řekla. Zamrkám, jak váhám, jak mám reagovat. Převezmu si promáčenou knížku, když mi ji podá a jednou rukou přitisknu k hrudníku, nedbaje na to, že i ten rozpadající se kousek oblečení, co si honosně říká halena se zašpiní. "Nejzelenější postava je na ošetřovně..." odtuším na její slova. Na její otázku přikývnu. Zvedá se a pokud mne vysloveně nepožádá, nechám ji se zvednout samotnou, jen ji jistím, kdyby padala. Jdeme pomalu přes halu a tak si tentokrát stačím všimnout, že je v hale Lailah. Jakmile o ni zavadím pohledem, rychle sklopím pohled k zemi a pokusím se trochu přidat do kroku. |
| |||
Chodba v přízemí – hala – chodba před ošetřovnou Vnuk na entou, kdo si nás všimne Jen zvednu ruku a dotknu se spánku, než ji zase spustím. „Všichni, všichni jsou mrtví. Zbyla jen prázdnota a ticho.“ Šeptám, oči upřené do dálky. „Ani já už nejsem, jen střípky... Střípky a hlad...“ Zvednu k němu oči, paže obtočené kolem hrudníku. Jeden ze střípků zapadne na své místo, deník! Zalovím ve výstřihu a zpod šněrovačky vytáhnu tu knížečku, promáčenou krví a vším, co bylo v drakovi. Podám mu ji, pak přikývnu. „Mám hlad... Byla tady zelená osůbka... Viděla jsem ji tady...“ Zamračím se, jak lovím střípky paměti. „Byla tam, co jsem se sem prvně dostala... Je tam?“ S rozklepanými koleny se vytáhnu do stoje, pomocnou ruku s vděčností příjmu, a vykročím k ošetřovně, jestli mne nenasměruje jinam. |
| |||
Ošetřovna - ředitelna "Promiň, to je reflex," trhnu rameny nad Rubusovou reakcí. Posadím se na kraj postele a promnu si čelo. "Jo díky za zprávu," pokývnu hlavou a zvednu se. Protáhnu se. "Zase někdy," pokynu Steph a vyrazím z ošetřovny. Na chodbě přidám do upíří rychlosti, abych zanedlouho stál před dveřmi ředitelny. Hlasitě zaklepu a počkám na vyzvání, než vstoupím dovnitř. |
doba vygenerování stránky: 1.5103869438171 sekund