| |||
Učebna a ti dva na chodbě Oranil, Miaarea, Han, Alfa, Ylrys, Stephanie, Rubus Přejedu pohledem po těch, na které ukazuje a semknu rty. "Vzhled klame, zvláště na téhle škole. Příště se napřed zeptejte, než se pustíte do sebevražedných útoků," pokynu ji hlavou a couvnu do rámu po dveřích. "Přestaňte tam sedět jak pecky a pojďte je zkontrolovat," houknu na ty dva léčitele za rohem. Vrátím se pohledem k dívce, která vypadá otřeseně. Přejdu k ní a přikleknu vedle ní. Položím ji konejšive ruku na rameno. "To co se zde stalo, bude prověřeno, ale bylo to mimo možnosti studentů. Jste zde, abyste se učili a zlepšovali, nikdo neočekává, že zvládnete prastaré bytosti v prvním týdnu, co nastoupíte na školu," těknu pohledem k Oranilovi. "Nemusíte mít ze sebe špatný pocit. Jednala jste dle svého přesvědčení nejlépe, jak jste myslela. A tato situace poslala k zemi i zkušené čaroděje." Zkouším trochu zklidnit její pláč. |
| |||
chodba Rubus „To už netuším,“ odpovím Rubusovi. „Ani jeden není na chodbě,“ dodám na dotaz ohledně ředitele a Oranila. Ptá se na detaily, ale ty mu ani já nemohu sdělit. Nejsem vědma a navíc je ve vzduchu pořád ten drak. Nevím, jak bude reagovat na plamennou dívku a minule to nebylo zrovna příjemné. Náš problém nakonec řeší příchod ředitele. Přijde, projde kolem, vyhne se drakovi a zmizí v učebně. Tohle je jiná třída, napadne mě, jak sleduji jeho postup. Něco mě říká, že jestli někdo vyřeší tenhle zapeklitý problém, bude to on. |
| |||
Učebna Han, Ylrys, Alfa, Oranil, Tarney, Sanko Bytost neuhne, můj skus nepovolí, jen se posuneme blíž k té zářivé dívce. Přes krev v očích nevidím nic, jen neúnavně cupuji tělo bytosti pod sebou a nechávám se spalovat záští. Do štítu se mi opře miu, silné, spalující. Kisi! Kisi! Pouze přání smrti mi rezonuje myslí. Tlak a žár a každičký sval jako z kamene. Chci vykřiknout, ale nemůžu. Miu ze lví hlavy, paží a všeho kromě štítu se mi přelije na záda, kde se začne formovat do podoby křídel. Stvoří se sotva pahýly. Myslí mi projede psychický ráz stejně lehce jako miu kůží. Nezbude nic, co by mohlo myslet, přesto se mé vědomí na okamžik vznáší v prostoru, než se úplně rozplyne. Vystoupím ze svého těla, jako něco víc i míň, než jsem dosud byla. S dětským údivem sleduji ty malé věcičky, co postava v kápi spustí do prostoru. Netuším co to je, přesto se mi to zdá půvabné. Jen neochotně otevřu oči. Tělo se mi zdá podivně cizí, jak v něm nezejí rány po posledním boji. Vrátila jsem se snad z náručí Bohyně? Protáhnu si ruce a jednu si zvednu před oči. Se zatajeným dechem hledám své staré jizvy, když zaslechnu hlas. Posel Bohyně? Svraštím obočí, jak upřu pohled na toho vysokého muže. Zavrtím hlavou, hned ale přikývnu. „Našla jsem tady bestii stojící nad mrtvolou...“ Bezradně ukážu na bestii a okatou bytost, jak neznám žádné slova, kterými bych je mohla pojmenovat. „Myslela jsem, že to je jen zvíře... Chtěla jsem chrá...“ Zaseknu se v půli slova, jak si konečně uvědomím, že jsem zemřela. Tak dlouho jsem se vyhýbala druhé smrti, až si mne sama našla. Padnu na kolena a tělo přitisknu na stehna, takže se čelem skoro dotýkám podlahy, tvář zkřivenou pláčem. Nezasloužím si své jméno, nejsem hrdina, nikdy jsem nebyla... |
| |||
Učebna Oranil, Miaarea, Han, Alfa, Ylrys Sleduji jeho práci a jen lehce neutrálně trhnu ramenem. Poté vyšlu svou energii k Ylrys a prostě ji uklidním a stabilizuji na formě A, ještě před tím než se probere. (87%) Stojím tam tak a chci je všechny probrat, ale telepatické akce mi nikdy nešli. (8%) Čekám tedy jen, až se proberou další a upřu pohled na Miu, který je momentálně jediná vzhůru. "Máte představu o tom, co se tady stalo?" |
| |||
PŘÍZEMÍ Přejdu do viditelného spektra a volně jednou rukou přetočím mohutnou zdobenou kosu na rameno. "DIVÍŠ SE MI, ŽE SI NENECHÁM UJÍT TAKOVOU PODÍVANOU?" Pokývnu hlavou a po celém přízemí se táhne má aura respektu až strachu vůči smrti. "ALE JAK CHCEŠ." Mávnu rukou a celé přízemí se okamžitě ponoří do šedých barev. Zastaví se čas. Poté se ozve mohutné několikanásobné zadunění, které je slyšet po celém přízemí (ano i v chráněných částech). Z těl úplně mrtvých vystoupí duše zemřelých. (Lailah, Miaarea, Jigme) Zvednu ruku do úrovně svých modrých bodů a z ruky se spustí troje rozbité malé hodiny. Oči mi na krátký okamžik zasvítí modří. Hodiny se začnou spravovat a do horních polovin se vrátí písek. Během toho, co se děje toto u mne, zmizí mrtvá těla (i jejich zbytky) a duše zhmotní v nových tělech. Tedy na místě kde zemřeli. Stejně tak ze vzduchu zmizí ten veliký východní drak. Prostě se zavlní a není. "A ABY JSI NEŘEKL..." nedořeknu ale udělám složité gesto rukou a spravím těla těch, co by nezemřeli (Ylrys, Alfa) a stabilizuji ty, které spadli do kómatu, abych tady nebyl za chvíli znovu. Těch v bezvědomí si ale nevšímám. "DOPORUČUJI STABILIZOVAT YLRYS, NEŽ TO SPUSTÍ ZNOVU." Uchechtnu se tiše směrem k Tarneymu. Poté bouchnu kosou do země a přízemí se vrátí do normálních barev i času. Odmávnu kostnatými prsty pozdrav a zmizím ze svého spektra spolu se zavlněním vzduchu v místě kde mizím. |
| |||
Chodba a Učebna vnímá jen Stephanie, Rubus, drak a Sanko Drak zareaguje agresivně a máchne ocasem. Tomu se elegantně vyhnu (99%) a podsmýknu se do chodby. Několika ráznými kroky se dostanu k otvoru po dveří a jeho telepatického útoku si nevšímám, protože se neškodně odrazí od mé bariéry kolem mysli. (77%) Vkročím do místnosti, kam za mnou drak již nemůže a přejedu hororovou scénu pohledem. Založím ruce na hrudi. "Tak jsi se již pobavil dost, nemyslíš? Co splnit svou část dohody?" pronesu do vzduchu, zatímco se Ylrysino tělo zvedne z Alfy a položí se vedle. |
| |||
Chodba Drak se vlní ve vzduchu a nespokojeně odfrkává. Když je však Rosa zastavena na místě. Rozeřve se nahlas a pokouší se ji osvobodit, ale nepodaří se mu to, takže se pokouší smést z cesty Tarneyho. Máchne ocasem, aby mu ideálně srazil vaz. (78%) A pokud se mu to nepovede, následuje telepatický útok. (34%) |
| |||
Ředitelna - hala - chodba Rara, Stephanie, Rubus, drak, Rosamundelia Zvednu pohled k Raře a povytáhnu obočí. Odložím pero a promnu si kořen nosu. "Skutečně? Že mne to ani nepřekvapuje." Zvednu se od stolu a vyrazím směrem dolů. Když scházím ze schodů, vrhne se po mne nějaký podivný tvor, který si skutečně vybral velmi špatný cíl. Jednou lusknu prsty a gremlin je fuč. Zatočím do chodby, kde ve vzduchu se komíhá dračí ocas a pod tím se krčí Rubus se Stephanie. Ošetřovatel se tak soustředí na své šlahouny, že si ani nevšimne, že se k nim plíží jedna studentka. Vystoupím zpoza zdi tak, abych viděl do chodby. Zpražím příchozí dívku pohledem a než stačí cokoliv provést ošetřovateli, kterého jistě budeme potřebovat, pokusím se ji sám vyřadit z provozu. Uzavřu ji do iluzorní smyčky, kde ve svých představách dál pokračuje, ale vlastně ztuhne na místě a přestane reagovat s reálným okolím. (86%) |
doba vygenerování stránky: 1.8563890457153 sekund