| |||
Hala Na její zopakování přikývnu. Povzbudivě se na ni usměji, i když jsem ve tváři stále ještě smrtelně bledý. Starostlivě si ji prohlížím, jak se dotkne hrdla, zatímco druhou se mi snaží rozdrtit ruku. Naštěstí to nejde tak lehce. "Chcete se projít?" nabídnu ji spolu s tím i rámě. "Vzhledem k událostem je mi skvěle," odtuším na její otázku,"myslím že ošetřovna není nutná." |
| |||
Chodba v přízemí Rosamundelia Překvapeně zamrkám, když jen šeptne mrtví. Rozhlédnu se. "Kdo?" zeptám se zmateně. Natáhnu k ní ruku, ale těsně před tím, než se ji dotknu tak se zarazím. I když říkala, že je příbuzná, v mysli mám stále jasné varování od mých rodičů. Nikdy se nikoho sám nedotýkej. Nikdy nikomu neukazuj své schopnosti. Vyhýbej se kontaktu na veřejnosti. Slova se mi přehrávají v hlavě hlasem mého hodného a starostlivého otce. "Mohu... Mohu nějak pomoci?" zeptám se nakonec, zatímco ruku zase stáhnu. Vždy buď milý a laskavý. To jsou zase slova mé laskavé matky. |
| |||
Chodba před učebnou Hope "Odnést ne,odtáhla bych tě na té plachtě. Tedy aspoň než bychom dorazili ke schodům potom by přišla na řadu ta obtížnější část ..."pokusím se Hope vysvětlit jak jsem to vlastně myslela a jsem ráda že to dělat nemyslím protože by to bylo hodně namáhavé. A i když by bylo vtipné sledovat výraz Hope že jsem jí připravila o to málo co má na sobě možná to počká. Teď tu musím zjistit co se tu vlastně stalo a jak chtěla Hope pomoct pokud se jí o tom chce mluvit. I já mám věci i kterých se mi nechce mluvit. Hope se o tom asi nechce mluvit a já na ní nenaléhám a přitom uvažuji co vlastně je. Má to co dělat s těmi obrázky? Šamanismus? Ty obrázky by tomu odpovídaly, ale jak tu asi chtěla pomoct? Přejedu si rukama čelo a rozhodnu se věnovat něčemu jinému a to stáhnout z ní to co má zatím jako jediné na sobě. Bude legrace, tedy aspoň pro mně. Ostatní ne vždy přijmou mé vtípky dobře, možná nemají takový smysl pro humor jako já. "Proč ne."vstanu taky a zatímco se vydáme opět dolů tak chvíli poletuji kolem Hope než se snesu na zem. Tehdy se dostanu tak blízko že uvažuji že bych se mohla až budu dělat že jsem zakopla chytit toho velkého kusu látky. Nakonec si to rozmyslím protože pochybuji že by Hope pochopila že by šlo o vtip, možná později. Nebo až to nebude čekat to nebudu muset dělat že jsem spadla. |
| |||
chodba před učebnou Aryania „Tak odnést, jo?“ prohlížím si ze země vílu nad sebou. Nevím, nějak mě nepřijde, že by měla vůbec dost síly na to, aby mě nadzvedla. Ale co, třeba by to tou levitací mohla zvládnout. Osušku mě tedy nakonec nechává a ještě si sedá ke mě. Také se tedy posadím, ale jejím slovům věnuji jen část pozornosti. Zbytek se soustředí na dění kolem. Zdá se, že se vše vyřešilo i bez mé přítomnosti. „Já... Ano, cítila jsem to. Jsem na to dost citlivá,“ odsouhlasím jí ten vlezlý pocit, který se do mě dal dole ve sklepě. „Někdo se tu popral a nedopadlo to zrovna skvěle. Myslela jsem že bych mohla pomoct, ale místo toho jsem skončila takhle,“ popíšu jí, co se tady stalo. „O mě strach mít nemusíš. Já se jen tak zmrzačit nenechám,“ informuji ji s úsměvem. „Maximálně se zblázním,“ připustím nakonec jeden možný konec. „Děkuji, nejspíš... Nepůjdeme zpátky dolů? Obléknu se tam,“ řeknu jí, když mě podává tašku. Pokud nebude proti, zvednu se a vydám se dolů do RM4. |
doba vygenerování stránky: 1.3212990760803 sekund