| |||
Hala – před ošetřovnou Dolly, Lailah, okrajově Jigme Ano, ano, na ošetřovně, jak jsem čekala... Přikývnu. Nejdřív utišit hlad a pak... Pak... Pak mohu sbírat střípky vzpomínek... Ploužím se chodbou, není přece kam spěchat. Hrdlo mne pálí pouhou vzpomínkou na tu krásnou čistou energii, tu sladkou mízu, radost z tance. Jemu tak neublížím, jsem si tím jistá, netoužím ubližovat, to... Urok mne vždy hnal do boje, to on se smál, když skrz mne proudil život jiných. Slzy se mi znova nahrnou do očí, ta prázdnota se zdá zase o něco prázdnější. Dolly přidá do kroku. Děje se něco? Má strach? Svraštím obočí a rozhlédnu se. Dívky s křídly si nejde nevšimnout, stejně jejího pohledu na Dollyho. Nevypadá moc přátelsky. „Běž na ošetřovnu,“ postavím se mezi Dollyho a dívku, pohled upřený do jejích očí. Nevezmeš mi to jediné, co mi zbylo! „Rychle! Přijdu za tebou!“ Hlas mám tichý, jen aby mne zřetelně slyšel, přesto naléhavostí přímo kypí. Jen rychle po něm střelím pohledem, jestli tam už běží a sunu se dál, tak abych vždy byla mezi ním a tou dívkou. Při nejmenším náznaku útoku, jsem připravena skočit jí do cesty. Jen mne klidně zabij, stejně jsem už pouhý stín. Teprve až si jsem zcela jistá, že nezaútočí, nebo až odejde z haly, vyběhnu za Dollym. |
| |||
Hala Jigme, okrajově Dolly a Rosa On mi vyká? Trochu vyjeveně jsem se na mladíka podívala. Vykání... Byl projev úcty. Nejspíš bych tu měla vykat všem. Ve svém světě jsem byla Nikdo. Nic. A nikdy by mi nikdo nevykal. Byla jsem tak šokovaná, že jsem jen pootevřela ústa, ale nevydala jsem ani hlásku. Jenže mé tělo se o slovo přihlásilo hned, jak se v mé blízkosti znovu ocitl ten chlapec v doprovodu bledé dívky. Má rudá křídla se v tu ránu rozevřela a převyšovala mou menší postavu. Snadno jsem tak vedle mladíka vypadala „stejně vysoká“. Nyní už jsem vrčela. To pálení, ta chuť... Jakoby na mě jeho krev volala, vybízela mě. Jediným štěstím bylo, že jsem u snídaně měla už jeden pohár. „Ano... Hned. Kamkoliv. Hlavně pryč,“ vrčela jsem dál a nebyla jsem schopná odtrhnout pohled od chlapce. Má ruka nyní sevřela mladíkovu paži a černé nehty ostré jako drápy se nelítostivě zaryly do jeho kůže ve snaze docílit toho, aby mě odsud opravdu odvedl. |
| |||
Chodba - Před ošetřovnu Rosamundelia Tvářím se dost zmateně, když v podstatě zopakuje to co řekla. Zamrkám, jak váhám, jak mám reagovat. Převezmu si promáčenou knížku, když mi ji podá a jednou rukou přitisknu k hrudníku, nedbaje na to, že i ten rozpadající se kousek oblečení, co si honosně říká halena se zašpiní. "Nejzelenější postava je na ošetřovně..." odtuším na její slova. Na její otázku přikývnu. Zvedá se a pokud mne vysloveně nepožádá, nechám ji se zvednout samotnou, jen ji jistím, kdyby padala. Jdeme pomalu přes halu a tak si tentokrát stačím všimnout, že je v hale Lailah. Jakmile o ni zavadím pohledem, rychle sklopím pohled k zemi a pokusím se trochu přidat do kroku. |
doba vygenerování stránky: 1.4892811775208 sekund