| |||
Učebna - Ošetřovna Han, Oranil, Faife, všichni cestou, všichni na ošetřovně Steph vystřídá Faife. Pokývnu hlavou a Hanovo tělo v bezvědomí do vzduchu zvednou liány. "Postarej se o něj," houknu k Faife a pokývnu k Oranilovi. Poté už vyrazím z učebny. Minu ty na chodbě, každému věnuji zkoumavý pohled. Vypadají otřeseně, ale ne, že potřebují mou pomoc. A naši telepaté jsou nedaleko, takže se jistě postarají. Vejdu na ošetřovnu, kde je až moc živo. Probouzející se tvorové a tak. Položím Hana na jednu z postelí a přitočím se k Jennie, abych se podíval jak jí to jde. "To stačí, děkuji," zkontroluji její práci a jen trochu to pošťouchnu magií. Nicméně jeho probrání bude ještě trvat. "Počkej na mne v ordinaci," pokývnu nakonec Jenn, než zkontroluji i zbytek, co zde je. |
| |||
Relaxační bazén - Ošetřovna okrajově Lailah a Jigme, ti na ošetřovně Myslím že v bazénu už jsem už dost dlouho, chtělo by to nějakou změnu prostředí. Tady už jsem vyzkoušela snad úplně všechno, včetně té vodní skluzavky. Ta byla asi nejzábavnější...i když mi trochu vadilo pokaždé lézt nahoru. Pomalím krokem se vydám zpátky do haly. Nijak nespěchám, není kam a navíc je to tu teď nějak jiné. Jsem si totiž dost jistá že jsem se předtím přišla přes saunu. Jen co vejdu do chodby která vede do haly, zarazím se a zpozorním. Ve vzduchu je cítit krev a to přece není normální ne? Pomalu se přiblíží ke dvojci stojící u urny. Znám jen Lailah, a zrovna s tou mluvit nechci. Zeptám se někoho jiného, co se stalo. Vejdu do haly, nevypadá to ale že by mi hrozilo nějké nebezpečí takže se zase trochu uvolním. Pohled mi padne na hodiny. To je...deset hodin. Měla bych asi jít na prohlídku. Jdu tedy na ošetřovnu. Zvědavě si prohlížím na lehátku ležícího kluka. To je ten co ho předtím chtěla Lailah zakousnout. Celá ta scéna není zase tak překvapující, přeci jen je to ošetřovna ne? Příliš se tím teda nezabívám a jdu do ordinace. |
| |||
Hlavní hala --> Směr schodiště do sklepení Jigme, okrajově Rosamundelia Ten zmatek a nejistota, který jsem cítila ze svého blízkého okolí, mě naplnil a spojil se s mými vlastními obavami. Znovu jsem pevně stiskla mladíkovu ruku, než mě přemohly rozpaky a já ji pustila a o krok ustoupila. Krev očividně nebyla jeho a byl v pořádku. Tak co tu vyšiluju... Chabý pokus o uklidnění. |
doba vygenerování stránky: 1.4293670654297 sekund