| |||
chodba před učebnou primárně Aryania Proberu se. První co vnímám, je že ležím na zemi. Snažím si vzpomenout, jak se vlastně semlelo, to, že ležím na zemi oděná pouze do osušky. Vzpomenu si a z klidného vzpomínání mě ruší až slova víly v mé bezprostřední blízkosti. Otevřu oči a podívám se po ní. Natahuje se po osušce, kterou ze mě chce stáhnout. „Myslela jsem, že oblečení nemáš ráda, tak proč mě bereš osušku?“ zeptám se jí s úsměvem na tváři. Strach ze smrti zmizel spolu s její přítomností. |
| |||
INFORMAČNÍ POST Přízemím nám proběhl chaos a zmateni jsou nejen ti, co se probrali zpět mezi živé. Podíváme se tedy na to, jak to tam vlastně vypadá. Začněme ošetřovnou... Stephanie se vrátila, aby převzala ošetřovnu, zatímco Faife pošle na pomoc Rubusovi. Pohybuje se tu Aurora, která byla zrovna na prohlídce, když se to celé semlelo. Také je tu Jennie, jenž na prohlídku zrovna měla jít. Zrovna pečlivě podle pokynů Rubuse pomáhá. Na postelích se z bezvědomí probírá Dolly, Chrys a Seth. V bezvědomí zůstává Erímëo a to především protože narozdíl od ostatních neutrpěl jen psychický šok ale má také rozraženou hlavu o kterou se mu stará Jenn. Posuňme se před ošetřovnu na chodbu. Tam se v pevných liánách, zavěšený pod stropem, zmítá pavoukovitý gremlin. Když se posuneme dál do haly, uvidíme Jigmeho.... Který se rozkoukává po svém znovuzrození. Před ním stojí urna, která je stále ještě od krve. Chodba mezi učebnami... Jak zastavená v čase tam stojí Rosa uprostřed kroku s nepřítomným výrazem. U té se zrovna zastavil ředitel. Za ním capká Miaarea a Alfa, měla by je docházet Ylrys. Dál v chodbě se ze země sbírá Hope, ke které se přihnala Aryania se strachem o její zdraví. Nicméně už ji nemusí nikam tahat, Hope je při vědomí. Hope se asi bude divit, proč ji krade i ten jeden kousek oblečení, co má na sobě. A dál... Nepojmenovaná učebna. Stále ještě nemá dveře, zbytky jsou rozbité v učebně. V učebně leží na zemi Oranil a Han. Nad nimi se sklání Rubus a Faife. Rubus je oba jen stabilizoval, zatímco Faife se podařilo uklidnit Oranilovu mysl, aby se mohl sám probrat. Nyní je tam tedy v bezvědomí jen Han. Pod schody v přístavbě se ještě navíc po své smrti rozkoukává Lailah. Absolutně zmatená tím, co se zrovna stalo, protože ji to všechno zasáhlo jen náhodou, aniž by vůbec viděla bitvu v hlavní budově. |
| |||
Ošetřovna Má pomoc Jigmemu skončí neúspěchem. Zdá se, že Rubus má pravdu, tady už je pozdě něco řešit. Pomohu tedy ostatním a snažím se vytěsnit tělo pod prostěradlem z hlavy. Na jeho řešení bude čas později. Situace se ale zhorší neboť na ošetřovnu přitáhne nová vedoucí dlačí koleje Chryse. S Rubusem ho dostanou na lůžko, kde ho pak já pokusím oživit (104%). Když se rozhlédnu po ošetřovně, tak je tu Eriméo, který je stabilizovaný. Pak Dolly, kterého už jsem nakopla k životu. Chrys se povedl též. Navíc je tu Jigme, kterému nemohu pomoci a Seth. Dojdu tedy k Sethovi a donutím jeho hlavu se probrat. (105%) S jeho vyčerpáním bude muset pomoci někdo jiný. Znovu se otevřou dveře a vejde zase Stephanie. Tentokrát naštěstí nikoho netáhne, ale popohání mě do učebny pomoci dalším mimo. Vzhledem k tomu, že jsem na ošetřovně hotová, rozhodnu se tam vydat. Pokud mohu Oranilovi pomoci, nemohu jinak. Učebna Zamířím tedy do učebny, kde je i Ředitel. Ovšem pro mě je daleko důležitější Oranil a Han. Prvně zkusím pomoci Hanovi (66%) a pak Oranilovi (114%) |
| |||
chodba, učebna a pak zase ošetřovna Na vyzvání ředitele následuji Rubuse směrem do učebny. Tady se snažím pomoc komukoliv, kdo potřebuje uzdravit nějakou tu bolístku. Primárně však uzdravuje Rubus, který má asi přeci jen víc schopností. Mé pomoci nakonec podle všeho není potřeba. Pokusím se sice pomoc u Hana, ale ani já ho nedokáži uzdravit a probrat. Jak tak pozoruji dění, uvědomím si, že jsem tady jaksi zbytečná. Hodil by se spíš někdo ovládající hlavu. Stále tu totiž leží kolega Oranil a Han. Oběma by prospěla trocha péče. Vydám se proto do ošetřovny, kde jsem viděla elfskou kolegyni, která tu dělá psycholožku. Projdu chodbou, přes halu. Tady se u stropu v liánách vznáší gremlin. Netuším, zda ho ředitel nechce zatím nechat a nebo zda ho nechce poslat někam podle sebe. Nikomu však v tuhle chvíli nemůže ublížit. Během chvíle jsem na ošetřovně. I tady se začali jedinci probouzet k životu. „Mohla by jste se dojít podívat na Oranila a ještě jednoho studenta v učebně v přízemí? Jsou stále mimo,“ zeptám se Faife a v případě, že se tam půjde podívat přeberu dohled nad ošetřovnou. |
| |||
Učebna - cesta do ředitelny Zvláštní že odpověď přišla zrovna od toho od koho přišla, vzhledem k tomu že do jeho mysli není vůbec vidět. Ani se nijak nepokouším do ní nahlédnout, nemá to smysl. Problémy je dost širokoý pojem a nějaká ta přesnější definice by se hodila. Ta bytost bez jakýchkoliv připomínek souhlasila a hned mi nabídla jak ruku tak krk. Po jejích slovech jsem se jen mile pousmála. Je možné že mi teď nebude chutnat, když už nejsem pod vlivem té zvláštní moci...o tom ale dost pochybuji. Zatímco jsem se zbírala ze země klekla si a strčila mi svou ruku skoro pod nos. Mě ale mnohem více přitahoval její krk. Kdyby jen byly všichni takhle ochotní, jak bych to měla hned jednoduší...místo toho musím běhat po škole a krev shánět sama. Nakloním se že se zakousnu když se ozvalo varování od toho muže. "Vážně nemůžu?" zeptala jsem se ho ještě ...i když trochu zbytečně, jeho slova nezněla jako něco co by nemyslel vážně. Hlava mi ještě nepatrně cukla k jejímu krknu než jsem se s povzdechem zase odtáhla. Trochu vrávoravě jsem se postavila na nohy, přeci jen je to chvilka co jsem ještě byla bez hlavy. Co se vlastně stalo? Tak to bych taky ráda věděla. Vydám se s ostatním za ním. O údálostech toho moc nevím ale ráda se tady nechám provést. |
| |||
Sklepení - RM4 - přízemí - chodba před schody do slepení Ležím a čas ztrácí smysl podobně jako všechno ostatní, vznáším se v prázdnotě a současně jsem její součástí. A pak postupně ten obrovský tlak mizí a já mám pocit jako bych se nadechla čerstvého vzduchu. Opět se mi začíná vracet má dobrá nálada, ale a s ní přichází i jistá únava, ještě nějakou dobu proto ležím a přemýšlím co se to vlastně stalo. Hope. Narovnám se a zjistím že Hope tu už není. Její lázeň s bublinkami je prázdná, ale přesto tu nechala tašku, své oblečení i krystal. A to říkala že nechodí nahá ... Usměji se,ale potom úsměv zmizí si vzpomenu na to co Hope říkala: Musím jít nahoru, zůstaň tady. Nahoře to není bezpečné. "Hope?"těknu pohledem nahoru a pak sesbírám tašku s jejím oblečení i krystal a vyrazím nahoru. Běžím a po chvíli se rozhodnu vznést do vzduchu abych se v přízemí opět postavila na zem a vydám se směrem kde si všimnu nějaké dívky a ředitele. Vydám se tedy směrem k nim, minu je a zrychlím když si všimnu Hope jak leží na zemi, její drobná pomalovaná postava vyčuhující z velkého kusu látky je poněkud nepřehlédnutelná. Rozhodnu se opět vznést ovšem nejde to tak rychle a tak chvíli trvá než k ní snesu. "Uf, jsem ráda že jsi v pořádku. Měla jsem obavy neboj se dostanu tě k nám jenom to bude chvíli trvat."poznamenám když se potom skloním k Hope a pozorně si jí prohlédnu. Potom se sama se opřu o zeď a snažím se vydýchat zatím co přemýšlím jak Hope dostanu k nám na kolej. I když je na to že je člověk poněkud drobná tak jí budu muset odtáhnout ke schodům a tam jí pomocí levitace přenést přes schody. To bude práce, dobrá tak do toho. Položím tašku s jejím oblečením a krystalem a zaberu za tu látku. Ovšem ona mi zůstane v ruce, no to bude řešit později zatím jí rozprostřu vedle Hope abych jí na ní potom mohla položit. |
| |||
Učebna – směr ředitelna Oranil, Tarney, Han, Alfa, Ylrys, Stephanie, Rubus Váhá, tělo napjaté. Nepřekvapuje mne to, taky jsem se své první smrti bála, před druhou pro jistotu utekla. Až tady mne dohnala... Zmíní rituály, ale to slovo mi nic neříká. Bezradně na něj koukám, než se dostane k poslední větě. Nabízí mi snad pomoc? Neu, přesně tak to zní... Přikývnu se. „Potřebuji pod zem, čím níž, tím líp. Nůž...“ Zarazím se a hledám slova v tom jejich divném jazyce, „vodu z jezera, né... Toho velkého jezera, z kterého se člověk nenapije... Taky oheň a něco na psaní. A kalin...“ Nejistě vzpomínám všechny části obřadu. Je sice jednoduchý, ale zato je každá část nezbytná. Tentokrát to udělám správně! Pohled mu sjede vedle, na tu dívku, co jsem se snažila zachránit a tu bytost, ke které jsem cítila tu strašnou zášť. Překvapeně sleduji ten výjev, s jakou samozřejmostí nabízí svou krev, jako by se vlastně nic nedělo. Stále v kleče naslouchám rozhovoru, i když netuším, kam že je to má poslat. Ale hádám, že to brzy zjistím, když vyzve i mne k pochodu. Jen se zvednu ze země a připojím se k procesí. |
doba vygenerování stránky: 1.3885459899902 sekund