| |||
Všichni v místnosti a v přízemí(?) Především: Alfa, Miaarea, Han, Rosamundelia, Hope, Stephanie, drak, Oranil Po menším proletění těla té, po které jsem tak toužila... tu, kterou jsem chtěla nesmírně zabít... aneb nový smysl života jsem skočila za ní. To, že na mne skočila Mia a začala mne cupovat... na zádech jsem doslova ignorovala (43). Proč? Bolest mne jen těšila, za normálních okolností bych se ji smála do očí, ale nyní byla jen moucha, která bzučí okolo mých uší... něco, co mi nedělá problém dokončit to, co jsem začala a co musí být dokončeno. Smrt této oběti. Nechala jsem ji se opět postavit s rychlým dýcháním, kdy jsem si nahodila cuknutím opět rameno a tiše se zasmála. Bolest byla tak osvěžující, hlavně, když mi ještě Mia přidávala. Šla po mně a s otevřenou pusou mi zaútočila na krk, do kterého se zakousla. Nechala jsem ji takto zaútočit, byla to jednoduše zbytečná akce vůči něčemu, co sice prokousne, ale aby mne to zastavilo? To bylo dost málo. Já se jen dále usmívala, byla jsem větší, silnější, rychlejší a tyto mouchy si myslely... oni si myslely, že mne dokážou zastavit. Byla jsem něco, co bylo vytvořeno na zabíjení, bez slabin, bez toho, aby kdokoliv, kdo mne potká přežil. A tyto dvě bytosti si myslely, že mne dokážou zranit a zastavit? Naah... Takto to fungovat nebude. V tom vidím, jak roztáhla ruce ve snaze mne obejmout. Samotná teplota je dost nepříjemná a já vím, že toto nebude bolet jen mne, ale i to, co mi nyní leželo na zádech a hrálo si s mým zátylkem a vším, co mělo na stole. Problém byl, že i když postupně odhalovala kosti, kostru, která vypadala značně jinak než u lidí, já na to nijak nereagovala, jen jsem se smála. Stačilo ustoupit vůči obejmutí a rozpřáhnout ruce, zasmála jsem se a opět řekla: „You died...“ v ten moment moje rozpřáhnuté ruce tlesknuly v úrovni její hlavy, nejspíše jsem si neuvěřitelnou silou sama zlámala kosti, ale to nejdůležitější bylo. Její hlavy skončila mezi oběma rukami a protože jsem do toho dala veškerou sílu? No... asi si dokážeme představit, že tak, jak skončila její záda skončila nyní její hlava (94). Ihned po tlesknutí jsem se nebyla schopná hýbat (49), jen jsem se tiše hrdelně smála, bytost přede mnou s rozprsknutou hlavou mezi mými dlaněmi, nejspíše se spadlými dlaněmi mezi nimi a vše, co drželo tělo byly mé ztuhlé ruce. Problém ale bylo úplně něco jiného. V jeden moment mi moje mozkovna jednoduše vypla. Kdo by to řekl. Bylo to vážně podobné tomu, jako když by mi někdo ustřelil hlavu brokovnicí... Ani si nepamatuji, jak jsem upadla do kómatu... všechny oči se zastavily na určitých bodech a já dopadla bezvládně na zem, společně s tím, co jsem měla na zádech... a tak či onak na tu, které jsem "roztleskla" hlavu. (67) |
| |||
Hala nikdo konkrétní Sbíhám schody a zatímco Stephanie zamíří za ocasem draka, já zůstávám v hale, abych zjistil situaci. Rubus kontroluje ty v chodbě a já zamířím k Ace. Trochu sebou mrsknu, abych tam byl dřív... Špatný krok. Uprostřed skoku upíří rychlostí mne zasáhne dračí řev a hned následně se mi do mysli zakousne telepatický útok. Snažím se urputně udržet vědomí a napnout proti tomu veškerý trénink, který jsem podstoupil, ale nepomůže to, útočící mysl je prostě moc silná. Vypadnu tedy z upíří rychlosti v bezvědomí a ještě hodím několik nepěkných vláčných kotoulů po nerovné kamenné zemi. (72%) |
| |||
Chodba před ošetřovnou - Ošetřovna Erímëo, Dolly, Jigme, hnusná potvora Vrhne se po mne nějaký potvora, zatímco kontroluji otřeseného chlapce. Ode mne vyšlehnou liány, zachytí obludku ve vzduchu a přichytí se na strop. Hodím po té věci jen nevraživý pohled stylem "neotravuj, pracuji" a nechám ji tam se houpat v téměř nezničitelných liánách. (90%) Vzápětí mnou zacloumá dračí řev a já už se obávám, co bude následovat, ale kolem mysli zacítím cizí ochranu. (107%) Ochrana vydrží a ochrání mou mysl, aby se nestalo to... Co se děje studentům v chodbě, kteří se začnou hroutit. Lusknu prsty a dveře do ošetřovny se otevřou. Pak čapnu do náruče Dollyho a nesu ho na ošetřovnu. Tady je moc dalších vlivů. To zopakuji se všemi na chodbě. Přes Jigmeho přetáhnu prostěradlo. Nenechám ho ale ležet na chodbě. "Faife?" zavolám na ni do ordinace, zatímco kontroluji ty dva, co jsou ještě naživu. |
| |||
Chodba před ošetřovnou Seth, Rubus, Akashka, Dolly Nechám sebou volně hýbat, i si ovázat hlavu, stejně jako nereaguji na roztrhání haleny. Naštěstí nejsem zase tak těžký, takže manipulace se mnou není náročná kvůli váze, ale spíše kvůli mé výšce. U stěny zase jen splihle sedím. I když mne pomalu obouští beznaděj, tak se mi nechce hýbat kvůli nastupující migréně z omlácené hlavy. Ale přeci jen se podívám za Akou, když se vrhne zpět do haly. Podívný skok povoukovitého tvora vnímám už jen okrajově, protože záhy mi opět klesne hlava na hruď, tentokrát v bezvědomí. (94%) |
| |||
Knihovna --> U schodiště v přízemí v přístavbě nikdo konkrétní Hned v přístavbě jsem vyrazila ke schodišti a seběhla až do přízemí. Odtamtud jsem mínila vyrazit do chodby, která spojuje přístavbu s hlavní halou. Ovšem s posledním krokem ze schodů se celým přízemím ozval ohlušující řev. |
| |||
Chodba před ošetřovnou převevším Rubus Sedím schoulený, okolní tvory ani moc nevnímám. Jen hledím do svých kolen a snažím se nepřemýšlet, ale prostě to nejde. Ani příchozího Rubuse moc nevnímám. Najednou sebou ale škubnu, jak dostanu další zásah té negativity. Nestačím nad tím ale moc uvažovat, protože přijde zářez do mysli a já se překotím na bok v kómatu. (59%) |
| |||
Učebna/Chodba Alfa, Han , Ylrys, Miaarea, Rosamundelia, Hope , Stephanie, drak Studenti se po sobě vrhnou, než však stačím zareagovat, něco zaútočí pro změnu na fyzické tělo. Prosytím své tělo magií a tak lehce překonám tento vliv. (98%) Vypadá to tak, že jsem jediný, kdo se nyní může hýbat. Okamžitě natáhnu mysl do okolí, abych zjistil skutečný dopad a rozsah škod. To jsem ale neměl dělat. Drak zařve a já se nestihnu ubránit. (85%) Jak když někdo cvakne vypínačem se v bezvědomí zřítím rovnou k zemi. |
| |||
PŘÍZEMÍ V učebně se semele hrozný chaos. Nakonec však dorazí Hope a téměř všechny znehybní. Když však obrovský východní drak zjišťuje, že se nemůže hýbat, otevře svou mysl a vztekle zařve telepaticky. Řvaní se rozlehne po celém přízemí, mimo ošetřovny, kterou brání speciální štíty. Tím ale nekončí. Cítí přicházet další silné postavy a do celé mely to vypadá, že brzy vstoupí příchozí Stephanie. Navíc jeho hračka se hýbat nemůže, zatímco někdo kdo mu odolává v učebně ano... Napne tedy celou svou mysl a vyšle do celého okolí mohutný devastující psychický ráz. (Zasáhne všechny v přízemí mimo Ošetřovny a Rosy.) (95%) Doufaje, že sundá jak útočnici, jak narušitele jeho pomsty. (Obranné hody: 1- 47% - okamžitě rozstřelený mozek 48 - 68% - kóma a blízkost smrti 69 - 94% - bezvědomí 95% - neuvěřitelná paralyzující bolest 96 – 100% - příšerná migréna a bolest hlavy pro profesory – nad 100% - jediná možnost to ustát) To ale není jediné co se v přízemí děje. V hale se rozkoukávají velmi ošklivá stvoření. První se vrhne do chodby k ošetřovně, kde to vypadá, že by se mohl pobavit. Pokusí se přistát na jediném tvorovi co tam stojí, což je Rubus. (78%) Druhý se nehrne tak daleko a rovnou skočí po Akashce. (64%) Nevypadá to, že by je psychický ráz nějak ovlivnil. |
| |||
Učebna Dívce se moje pohlazení moc nelíbilo a rychle si vytvořila ochranu, přesto byl ale cítit zápach spálených vlasů. Jako lusknutím prstu se mi vrátila vize. Rychle jsem se zorientovala kde jsou dveře. Jen co jsem stáhla ruku z dívčiny hlavy strčil mi profesor do ruky pohár. Jak se ke mě dostal tak rychle? On se snad dokáže teleportovat? Nemělo cenu se tím příliš zabývat, zvláště když jsem dostala krev. Okamžitě jsem vypila co v poháru bylo do poslední kapky, potom jsem se otočila na profesora a natáhla ruku s pohárem pro přídavek. Samozřejmě že mi jeden nestačil, tohle by se dalo považovat možná tak za chuťovku. Než mi ale stihl doplnit rozletěli se dveře a za nimi stála dívka s tou zvláštní myslí, tentokrát byl ale její úmysl dost jasný. Nijak jsem se nabránila jejímu zkoumání myslí, naopak, sama jsem si prohlížela tu její. Možná byla chyba neuzavřít se před její myslí. Místností se rozezněl zpěv té dívky a mě mnou okamžitě zacloumala ukrutná nenávist a touha po krvi bytosti za mnou. Vím že nemá smysl se té žízni bránit, i kdyby to šlo, přivodilo by mi to akorát více bolesti. Nejsem tady ještě ani jeden den a už jsem okusila jak zoufalství a touhu po konci vlastní existence tak nenávist vůči jiné bytosti - a to jsou pro mě naprosto nové pocity. Rychlá! Problesklo mi hlavou jakmile se energie té bytosti pohnula mým směrem. Potom už přišel zvuk praskání kostí (18) spolu s dalším dosud nepoznaným - bolestí. Rána mě okamžitě poslala k zemi. Každý můj nádech byl jen prázdným sípáním. Nevadila mi bolest, naopak ta byla snad i vítána, protože v takovémhle měřítku jsem ji nikdy nezažila...takže další novinka. Nehodlala jsem se ale vzdát, né dokud je v té bytosti třeba i jen jediná kapka krve. Aura horka kolem mě byla najednou mnohonásobně intenzivnější jak oheň získal kontrolu nad mým tělem. Hodlala jsem využít kterýchkoliv prostředků abych dosáhla svého. A když se nemůžu hýbat sama, bude mnou hýbat oheň. Až nepřirozeně plynulým pohybem a dalším zapraskáním kostí jsem se postavila zpět na nohy. Záda jsem měla po úderu zvláštně pokroucená, přesto ale byla bolest na druhém místě. To že na ní už vysel někdo jiný mi dokonale vyhovovalo, alespoň ji zabaví a pro mě tak bude mnohem jednodušší se v tomhle stavu dostat k tomu po čem toužím. Vrhla jsem se na ni že se zakousnu do krku (66). Pokud neuhnula ještě před znehybněním pevně jsem objala kolem hrudníku (32?). (pokud se nevyhnula nebo nesetřásla Miu obejmu obě) Pokud uhne zastavím se před ní ve snaze osvobodit se od té síly co mě zastavila (28). |
doba vygenerování stránky: 1.4545509815216 sekund