| |||
Učebna Dívce se moje pohlazení moc nelíbilo a rychle si vytvořila ochranu, přesto byl ale cítit zápach spálených vlasů. Jako lusknutím prstu se mi vrátila vize. Rychle jsem se zorientovala kde jsou dveře. Jen co jsem stáhla ruku z dívčiny hlavy strčil mi profesor do ruky pohár. Jak se ke mě dostal tak rychle? On se snad dokáže teleportovat? Nemělo cenu se tím příliš zabývat, zvláště když jsem dostala krev. Okamžitě jsem vypila co v poháru bylo do poslední kapky, potom jsem se otočila na profesora a natáhla ruku s pohárem pro přídavek. Samozřejmě že mi jeden nestačil, tohle by se dalo považovat možná tak za chuťovku. Než mi ale stihl doplnit rozletěli se dveře a za nimi stála dívka s tou zvláštní myslí, tentokrát byl ale její úmysl dost jasný. Nijak jsem se nabránila jejímu zkoumání myslí, naopak, sama jsem si prohlížela tu její. Možná byla chyba neuzavřít se před její myslí. Místností se rozezněl zpěv té dívky a mě mnou okamžitě zacloumala ukrutná nenávist a touha po krvi bytosti za mnou. Vím že nemá smysl se té žízni bránit, i kdyby to šlo, přivodilo by mi to akorát více bolesti. Nejsem tady ještě ani jeden den a už jsem okusila jak zoufalství a touhu po konci vlastní existence tak nenávist vůči jiné bytosti - a to jsou pro mě naprosto nové pocity. Rychlá! Problesklo mi hlavou jakmile se energie té bytosti pohnula mým směrem. Potom už přišel zvuk praskání kostí (18) spolu s dalším dosud nepoznaným - bolestí. Rána mě okamžitě poslala k zemi. Každý můj nádech byl jen prázdným sípáním. Nevadila mi bolest, naopak ta byla snad i vítána, protože v takovémhle měřítku jsem ji nikdy nezažila...takže další novinka. Nehodlala jsem se ale vzdát, né dokud je v té bytosti třeba i jen jediná kapka krve. Aura horka kolem mě byla najednou mnohonásobně intenzivnější jak oheň získal kontrolu nad mým tělem. Hodlala jsem využít kterýchkoliv prostředků abych dosáhla svého. A když se nemůžu hýbat sama, bude mnou hýbat oheň. Až nepřirozeně plynulým pohybem a dalším zapraskáním kostí jsem se postavila zpět na nohy. Záda jsem měla po úderu zvláštně pokroucená, přesto ale byla bolest na druhém místě. To že na ní už vysel někdo jiný mi dokonale vyhovovalo, alespoň ji zabaví a pro mě tak bude mnohem jednodušší se v tomhle stavu dostat k tomu po čem toužím. Vrhla jsem se na ni že se zakousnu do krku (66). Pokud neuhnula ještě před znehybněním pevně jsem objala kolem hrudníku (32?). (pokud se nevyhnula nebo nesetřásla Miu obejmu obě) Pokud uhne zastavím se před ní ve snaze osvobodit se od té síly co mě zastavila (28). |
| |||
105MM – hala – chodba před učebnou Chrys a další - především Hope Situace se lépe než já zhostí Chrys, však je tu také profesorem delší dobu než já. Zavelí a vydá se dolů. Já jsem mu v patách prvně v lidské podobě, ale cestou se raději proměním. Jednoduše jdu po schodech a pod nimi už kolem mě tancují plameny. V další chvíli je již celé mé tělo obklopené plameny, jenž radostně praskají. Chrys schází do haly první, já hned za ním, abych případně likvidovala oheň. „Tady je už asi po všem,“ prohodím a rozhlížím se po něčem, co by nás mohlo nasměřovat na probíhající bitku. Dračí ocas se dá považovat za poměrně slušné vodítko a tak jsem během chvíle na kraji chodby. Ale ani zde, krom draka a rozbitých dveří, nevidím problém. Za to zde stojí dívka v osušce. „Co se zde děje?“ optám se a doufám, že mě odpoví. |
| |||
105MM - Hala Stephanie, Akaska a potvory kolem ní "Jdeme," kývnu na kolegyni, která se zarazí poblíž dveří. Poté z nich vykročím jako první a rychlým rázným krokem mířím do přízemí. Schody beru tak po třech. Již na plošině na přízemím mne udeří do nosu trocha krve. Pohled mi padne na zakrvácenou urnu. A díky tomu si všimnu, že dole stojí dívka a nějaké tři potvory. Povytáhnu obočí a s pohledem upřeným na ně začnu scházet dolů. |
| |||
Chodba/Učebna Alfa, Oranil, Ylrys, Miaarea, Rosamundelia, Hope, drak Ze zvědavosti a pozorování do mne pronikne zpěv. Negativní emoce se jen zařadí do klubka dalších a příliš na mne stopy nezanechají, ale ta touha... Ten hlad. Na to ale nemohu být v téhle podobě. Netrvá tedy dlouho a stojím na nohou. Není to dokonalé, jak se nesoustředím na samotnou proměnu, ale to je jedno. Kolem se prožene holka a skočí ji na záda. To je výborné. Jen tak dál, rozptylte ji. V očích mi blýskne a vykročím k ní... Ale najednou se nemohu hýbat. (36%) Frustrovaně bych zavrčel, ale nemůžu hýbat mordou a nespolupracují ani plíce. |
doba vygenerování stránky: 1.5996899604797 sekund