| |||
Chodba před učebnou Hope "Odnést ne,odtáhla bych tě na té plachtě. Tedy aspoň než bychom dorazili ke schodům potom by přišla na řadu ta obtížnější část ..."pokusím se Hope vysvětlit jak jsem to vlastně myslela a jsem ráda že to dělat nemyslím protože by to bylo hodně namáhavé. A i když by bylo vtipné sledovat výraz Hope že jsem jí připravila o to málo co má na sobě možná to počká. Teď tu musím zjistit co se tu vlastně stalo a jak chtěla Hope pomoct pokud se jí o tom chce mluvit. I já mám věci i kterých se mi nechce mluvit. Hope se o tom asi nechce mluvit a já na ní nenaléhám a přitom uvažuji co vlastně je. Má to co dělat s těmi obrázky? Šamanismus? Ty obrázky by tomu odpovídaly, ale jak tu asi chtěla pomoct? Přejedu si rukama čelo a rozhodnu se věnovat něčemu jinému a to stáhnout z ní to co má zatím jako jediné na sobě. Bude legrace, tedy aspoň pro mně. Ostatní ne vždy přijmou mé vtípky dobře, možná nemají takový smysl pro humor jako já. "Proč ne."vstanu taky a zatímco se vydáme opět dolů tak chvíli poletuji kolem Hope než se snesu na zem. Tehdy se dostanu tak blízko že uvažuji že bych se mohla až budu dělat že jsem zakopla chytit toho velkého kusu látky. Nakonec si to rozmyslím protože pochybuji že by Hope pochopila že by šlo o vtip, možná později. Nebo až to nebude čekat to nebudu muset dělat že jsem spadla. |
| |||
chodba před učebnou Aryania „Tak odnést, jo?“ prohlížím si ze země vílu nad sebou. Nevím, nějak mě nepřijde, že by měla vůbec dost síly na to, aby mě nadzvedla. Ale co, třeba by to tou levitací mohla zvládnout. Osušku mě tedy nakonec nechává a ještě si sedá ke mě. Také se tedy posadím, ale jejím slovům věnuji jen část pozornosti. Zbytek se soustředí na dění kolem. Zdá se, že se vše vyřešilo i bez mé přítomnosti. „Já... Ano, cítila jsem to. Jsem na to dost citlivá,“ odsouhlasím jí ten vlezlý pocit, který se do mě dal dole ve sklepě. „Někdo se tu popral a nedopadlo to zrovna skvěle. Myslela jsem že bych mohla pomoct, ale místo toho jsem skončila takhle,“ popíšu jí, co se tady stalo. „O mě strach mít nemusíš. Já se jen tak zmrzačit nenechám,“ informuji ji s úsměvem. „Maximálně se zblázním,“ připustím nakonec jeden možný konec. „Děkuji, nejspíš... Nepůjdeme zpátky dolů? Obléknu se tam,“ řeknu jí, když mě podává tašku. Pokud nebude proti, zvednu se a vydám se dolů do RM4. |
| |||
Ošetřovna Moje přítomnost na ošetřovně se omezí na obletování mezi postelemi a hlídání aktuálního stavu. Bohužel o moc víc pro ně nemohu dělat, neboť jsem se už buď pokoušela a nebo je problém psychického rázu. Má magie je navíc nejsilnější na mou vlastní osobu a na druhé účinkuje o něco méně. Naštěstí po chvíli vrací Rubus. Bohužel Hana se nepovedlo probudit ani jemu s Faife. Snad tedy aspoň ostatní v učebně přivedli zpět k životu a vědomí. Vzhledem k tomu, že už tu nejsem úplně potřeba, přesunu se dál od dveří, kde si sednu na jednu z postelí. Plameny kolem mého těla uhasnou a já jsem dám do sledování dění ve své nejméně nápadné podobě. |
| |||
Hala Jigme, Dolly Byla jsem rozhodnutá jít na hodinu, i když jsem netušila, jak mé zpoždění vzrostlo, když mě někdo chytl za ruku. Vylekaně jsem se ohlédla. Byl to opět on, ten mladík, co vypadal stejně otřeseně jako já. |
doba vygenerování stránky: 1.349191904068 sekund