| |||
Hala u urny Jigme, Seth, Erím "Taky mě napadlo nějakou kouzlo, které by nám zablokovalo paměť, připadá mi to jako nejjednodušší řešení. A že by si nás nechali na škole nebo nás nevrátili do naší doby, myslím, že i tím by mohli narušit rovnováhu času, ale nejsem na to expert, takže se nechám asi překvapit." Jestli tedy zdejší výuku a střety s jinými studenty přežijeme, že. Ale věřím, že už to bude jen lepší a lepší. Přimhouřím oči a můj typický úsměv a sluníčkářská aura se vytratí. Celá jsem najednou taková schlíplá a bez nálady. Jako by ze mě během pár vteřin vyprchala veškerá radost. Svěsím ramena i křídla, sklopím hlavu k zemi. Nemá to smysl, nic nemá smysl, nikdo nemá smysl. Proč jsem tady? Je to zbytečné. Já jsem zbytečná. Nedokázala jsem zachránit Danteho, přišel kvůli mě. To já můžu za jeho smrt. Kdybych se nenarodila, uměl by ovládat celou magii rodu, měl by všechnu moc, dokázal by se bránit. Nepřišel by sem, byl by živý. Neměla jsem se narodit, neměla jsem sem chodit, měla jsem už dávno ukončit svou nicotnou existenci na téhle škole na tomhle světě. Nejsem ani dost dobrá pro upíra, má krev je nečistá, já jsem nečistá. Dax dobře udělal, kdyby zůstal, určitě bych ho zabila nějak, zničila bych ho, tak jak ničím všechno a všechny kolem sebe. Je jedno jak moc se snažím, nikdy to nebude dost, abych odčinila svoje chyby, naopak čím samotná moje existence je chybná. Beze mě bude svět bezpečnější, lepší, krásnější. Podlomí se mi kolena pod tíhou těch myšlenek, nesnažím se zbrzdit svůj pad, prostě dopadnu na tvrdou kamenou zem, ucítím bodavou bolest na levém koleni, jak dopadnu na hrubou hranu neopracovnahé kamene a pak vlhkost, která se kolem něj šíří, je mi to jedno. Třeba bych, takhle mohla zůstat a vykrvácet. Ne, je to příliš malá rána. Ale oni, oni by mohli. Oni musí. Zachrání tím svět, udělají z něj lepší místo. "Zabíjte mě! Prosím. "Otočím své oči dychtivě k mužům, kteří kolem mě stojí. "Prosím, prosím. Jigme! Ty, ty si říkal, že se potřebuješ vrátit do bitvy, bude to pro tebe hračka, nějaké jednoduché kouzlo? Zmuchlám lem šatů ve své ruce. "Oheň, ty šaty jsou z dobré látky, budou pěkně hořet." Nebo ty, uškrtit těmi sluchátky?" Shrnu si vlasy, tak aby mohl lépe šňůru ze sluchátek obtočit kolem mého hebkého krčku. "Nebo ty nemáš nějaký nůž?" Ještě s větší dychtivostí mu nabídnu své žíly k podřezání, odhrnu si rukávy, aby to měl snažší. "Radši všichni. Trojí smrt, by mohla být jistota." Kývu hlavou jako jedna z těch kývacích panenek, které si dávají řidiči náklaďáku na palubní desku. Připravená zemřít, protože jedině tak je to správné. Gyzmo se vedle mě krčí a vypadá obdobně zničeně jako já. |
| |||
Hala Jigme, Akasha, Erímëo Na návrh Ako jen pokývnu. Rád bych si udělal nějaký takový večer nebo něco takového, ale nevím jestli budu moct, protože jestli to bude něco ve stylu: všichni lidi z koleje namačkaní na pohovkách; díky ale ne. Na otázku Jigmeho odpovím: "Hele ber to takhle, když už se nebudeme moct vrátit do budoucnosti tak tu ztvrdneme s tebou. A podle mne je důležité žít v přítomnosti a budoucnost nechat budoucnosti. To zkrátka znamená se tím momentálně moc nezabývat." |
doba vygenerování stránky: 2.7879199981689 sekund