| |||
303 – hala – chodba před ošetřovnou Dolly, Oranil, Alfa a kdokoliv koho potkáme Přikývnu, ano to bylo blízko. Ale všechny mé další snahy se míjí účinkem. S větším a větším zoufalstvím zavrtím hlavou. Nechápe nic. „Slabá. Hloupá. Neschopná jsi, slečinko!“ Sevřu čelisti a posbírám uhly s deníkem. Podívám se na chlapce s tím nejklidnějším výrazem, kterého jsem schopna. Nelekni se... Chytnu ho za zápěstí a vykročím ke dveřím, jedinou nadějí mi je, že je stejně zvědavý, jako býval Tahrian. Netáhnu ho násilím, ale můj stisk je pevný, přesto něžný. Co chvíli se ohlížím, jestli mu to není moc nepříjemné. Bez většího váhání ho vedu stejnou cestou, jakou jsem přišla. Snad se moc soustředím na něj, že drcnu do nějaké dívky. „Postřeh ho moje červ.“ Tváře, stejně jako tělo, mi polije horkost. „Nebezpečí. Uteč. Uteč!“ Ustoupím a chlapce stáhnu za sebe, aby se musela nejdřív vypořádat se mnou než se vrhne na něj. Po té dračí dívce nechci nechat nic náhodě. Obejdu ji, s očima přilepenými na ní, než se otočím a rychlejším krokem vyrazím k ošetřovně. Usmála se na nás štěstěna. Samou radostí se málem rozběhnu a hlasy naprosto ignoruji. Zastavím se až před vysokým mužem z ošetřovny. „My zlýho prosit, litovat.“ Pokusím se znova promluvit, ale jediným výsledkem je ječivý smích hlasů. Chytnu tedy muže za rukám s veškerým zoufalstvím ve tváři. Pomoc! Zapisník vytáhnu až si jsem skutečně jistá, že mám jeho pozornost. Ukážu mu stránku posetou krátkými zápisky s patnáct let starými daty, sem tam kresby tváří. Ukážu na dvě z nich, Tahriana se ženou, a pak na chlace za sebou. Dítě. Jediná myšlenka, na kterou se soustředím. |
| |||
Učebna A - Hala Jigme, Ary, Seth, Erímëo Radostně se usmívám a srdce mi malinko pookřeje, když vidím, jak se přivítají profesor s tou dívkou. Je milé vidět, že zde má někdo i pozitivní city a nemá myšlenky jen jak někoho zmrzačit, zabít, rozcupovat. Ano, láska a přáteství se zde moc nevyskytují. Možná to je tím, že zdejší studenti toho ve svém životě okusily až příliš a proto se bojí, že kdyby ukázali svou pravou tvář, tak by se stali slabými. Jak bláhové. Tok mých myšlenek přeruší Jigme. S úsměvem na něj kývnu a následuji jej až k urnám, všimnu si, že někteří se rozhodli nejít hlasovat s námi. Gyzmo se loudá, ale jde se mnou, asi se mu stýská po profesorovi, nějak si ho oblíbil. Když Jigme zabrblá cosi o oranizaci, lehce konejšivě jej pohladím po rameni. "Snaha se cení" Povzbudivě se na něj usměji. Vezmu lísteček, napíši na něj jméno, přeložím na půl a hodím jej do urny. "Já zamířím do knihovny." Sdělím své plány víle. "Hezky se bav." popřeji jí. Když se ozve Seth, nabídnu mu svou propisku, kterou držím v ruce. "Společenská místnost, vyčaruje vše co by si potřeboval. Nevadí, že ti tykám? Myslím, že můžeš být jen o málo mladší než já a asi jsme ze stejné doby, podle těch sluchátek bych soudila." Pokud si dobře pamatuji, tak v mé době se příliš na nějakém tykání nebazírovalo. "Uvidíme." řeknu s nadějí v hlase. Snad bude dostatek hlasů, aby byl nějaký zástupce zvolen. |
| |||
Učebna A - Hala Chtěl jsem jenom počkat a po proslovu se učitele na něco zeptat, ale někdy mezi tím vtrhla do učebny nějaký tvor a odvlekl učitele sebou. Mou hlavou se jenom prohnalo: No tak se ho na to zeptám příště. Po nějaké době odcházíme všichni do haly vhazovat hlasy do urny, ale jakmile tam dojdeme, tak mi dojde, že nemám papír ani nic podobného. Takže se zeptám Jigmeho, který už svůj hlas chodil: "Hele Jigme nemohl by jsi mi prosím dát papír nebo něco podobného. Víš já jaksi sebou žádný nemám. A taky kdyby jsi mi mohl půjčit něco čím bych to napsal, tak bych ti byl opravdu vděčný." |
doba vygenerování stránky: 1.3157520294189 sekund