| |||
Pred učebňou A --> knižnica Tortun, Tab Netrpezlivo čakám, kým hodina skončí a ja budem môcť ísť dnu. Toto bol môj jediný dnešný predmet, a keď som nerátala zdravotnú prehliadku, o ktorej som ešte dosť pochybovala že sa jej vôbec zúčastním, mala som potom úplné voľno. Plánovala som stráviť kopu času v knižnici- keď som už nemusela pracne polku dňa hľadať, čo som potrebovala, ale mohla som sa jednoducho spýtať...veci pôjdu omnoho rýchlejšie. Na moju spokojnosť začnú pomaly vychádzať študenti, čo znamená že hodina skončila. Zostávam opretá o stenu, čakajú že sa vyhrnú všetci, ale v skutočnosti väčšina zostáva vnútri. Čo im to toľko trvá? Vycerím zuby na okolo prechádzajúcu schyzofreničku a akurát zvažujem, že tam proste vojdem a niekoho vyhodím z lavice, keď zrazu zacítim rapídne sa približujúcu energiu. Veľkú, dračiu energiu. Pre krista, nie ďalší. Zavrčím si pod nosom. Je stále bližšie a bližšie, až zbadám draka, ktorý sa sem teperí vo svojej dračej forme. Zamračím sa, keď sa zastavím tesne predo mnou, a na štíte mi to podráždene zaiskrí. Chystám sa otvoriť ústa, ale to hovädo sa našťastie premení do ľudskej podoby, takže sa tu zase dá dýchať, a zmizne vo dverách. Ide tiež na lektvary keď prišla teraz? Odlepím sa od steny, no kým zvažujem či sa mi chce naozaj trepať do miestnosti s toľkými blbými tvormi, dvere sa otvoria a vyjde Tortun. Zbadá ma a povie mi, že lektvary sú zrušené. Hm. Poviem iba sucho. A to vedeli všetci okrem mňa keď tu nečakajú? Cvaknem zubami, ale nenechám sa tým príliš naštvať. Jeden pokojný deň, to by mi bodlo. Takže rovno knižnica. Do knižnice sa dostanem bez zbytočného zastavovania či vyrušovania. Zavriem za sebou dvere keď vojdem a zastavím sa. Okje, takže teraz...ju len nejako zavolať. Povedala že mi ukáže keď budem chcieť niečo nájsť. Ak t ó chápem správne že je to akási projekcia knižnice... tak pravdepodobne stále vie, čo sa tu všade deje. Takže stačí keď sa ozvem. Taaakže...si už len vyberiem, čím chcem začať. Matka, či otec? ....načala som to drakmi, tak to môžem už rovno aj dokončiť. Poobzerám sa k začínajúcim regálom. Hľadám knihy o ružových drakoch. Prenesiem svoju žiadosť, stručne a vecne. |
| |||
Hala – učebna v přízemí Han „Nicota, nic zajímavého, strašná nuda. A jak dlouho? Jedná se o srdce... hmm... ještě dneska bych měla být zpět?“ řeknu mu a pokrčím rameny, protože to tak prostě bylo. Měla jsem vlastní teorie, proč jsem nikdy nikoho nepotkala nebo nic neviděla, ale to byly jen spekulace, které se nedala potvrdit. Zajímalo mne to, proč vlastně jeho ocasy jsou tak důležité... aneb, třeba bude maso z jeho ocasu chutnat jinak, než z jeho těla? Možná... následně jsem ale kývnula na jeho potvrzení naší dohody a potřásla jeho tlapou, jako kdyby to byla klasická nabídka od kohokoliv jiného. „Mnoho bytostí si to nedokáže představit, ale prý mnoho z nich si to přálo zažít, kdykoliv jsem byla poblíž, hlavně opakovaně,“ zasmála jsem se opět o něco více sadisticky a následovala Hana do nějaké místnosti, kde budeme mít klid. Dohoda byla dohoda, nevěděla jsem za jak dlouho nás budova nahlásí, protože již minule s Vesou mi připadalo, že jakmile na to došlo... tak jsme jaksi byly nabonzovány a přišel nám tam ten profesor. Ale to uvidíme, až se probudím. Vlezu za Hanem do místnosti a zavřu dveře, při čemž se začnu mírně protahovat. Sice mi nikdy nedělalo problém to dělat, ale čím jsem byla ztuhlejší, tím větší nepořádek jsem tvořila. |
| |||
Učebna A - směr Hájenka především Tabi Objetí se prodlužuje a já na krátký okamžik i zavřu oči. Když se odtáhne, své dlaně přesunu na její ramena. "Já vím," odpovím prostě a lehce nakrčím čelo. Po jejím vzoru se rozhlédnu po učebně. "Promluvíme si u mne," pobídnu ji nakonec a pustím ji. Vyvedu ji zpět na chodbu a zavřu za námi dveře. Pohled mi padne na Shrey. "Jestli čekáš na lektvary, tak ty dnes nejsou," povytáhnu jedno obočí, než zamířím i s Tabi ke schodům do haly. Vedu ji k pravému zadnímu východu. Vyjdeme na dvůr a ji se může naskytnout pohled na obří pozemky. Zrovna prší, takže jen lusknu prsty, abychom nenamokli. Usměji se na ni a vyrazím přes louky směrem k lesu. |
| |||
106MMp - Ředitelna nikdo konkrétní Opustím místnost za ním a zavřu za sebou dveře. Vyrazím ke schodišti vzhůru a během kroků na sebe vezmu opět kompletně lidskou podobu. Ač ji nemám rád, naučil jsem se, že tady je potřeba. Snad bez problémů se vrátím do pracovny, abych se konečně vrátil ke své práci. Uvidíme, jak si povede. |
| |||
Hala - učebna v přízemí Ylrys "Hmm... Dobrý postřeh, možná kdyby všichni byli stejní, taky by mne to přestalo bavit... No, pak tedy buďme rádi, že jsem tu jen já!" pohodím hlavou. "To asi neprojde, když máme studovat a něco je společné," tiše štěkavě se uchechtávám. Kývnu hlavou na souhlas. "A ty tedy prožíváš jistou černotu, než se vrátíš zpátky? Fufufu, jak dlouho ti to bude trvat?" otáži se nakonec na praktickou stránku věci. Zamávám ocasy a uculím se ještě o něco víc. "Dostaneš maso ocasu," souhlasím, "no to sice netuším co znamená, ale asi to znamená, že se nebudeme nudit! Tak dobře. Moje maso za tvoje srdce a potom společnost do zabavení? Je to tak?" shrnu nakonec. Když natáhne ruku, lehce se nakloním a vložím do ni svou tlapu. Máme tedy dohodu. Potom se pustí do vysvětlení toho, jak to u ní je. "Huuu, tak to si nedokážu ani představit... Možná někdy přijdeme na to, jak to přenést..." "To je fakt," znovu tiché zachechtání. "Dobrá, tak si jen kousnu," štěknu natěšeně a všechny ocasy se kolem mne kmitají. Když mne pobídne, zamířím směrem ke dveřím v přízemí. První skrývají moc fancy vnitřek, tak zamířím k dalším dveřím, do kterých vklouznu. Prázdná místnost. Ideální. |
doba vygenerování stránky: 1.5331180095673 sekund