| |||
Tělocvična - Ošetřovna především Luis, Max, Yqi Vrátíme se zpět a koukám po místnosti, kolik je tu raněných. Léčitel nám pokyne, ať začneme probírat ty, kteří jdou. Dojdu k Luisovi a Maxovi, podívám se, jak na tom jsou. Luis je na tom mnohem hůř. Musíme je dostat na ošetřovnu, ale já Luise neunesu! Jak u něho klečím a tečou mi slzy s očí, nevšimnu si kentaurky, která přijde až k nám. Vezme Luise na hřbet a Maxe do náruče. Zvednu se a podívám se na ni. Je tu spousta zraněných, měla bych pomáhat. Ale kluci mě teď potřebují. Kouknu se do tělocvičny, jak to tam vypadá a vyrazím za kentaurkou, abych přidržovala Luise. Jdeme cestou na ošetřovnu, kde vím, že se o ně postarají. Utřu si slzy a kouknu na kentaurku “Mockrát ti děkuji za pomoc s klukama. Sama bych je tam neodnesla, děkuji ti.” Celou tu dobu jdu vedle ní, až do ošetřovny. Když jsme tam, objeví se tam zbylí z tělocvičny a jedna studentka vybuchne v plamenech. Co teď? Musíme jim pomoci! |
| |||
Učebna 3 - Dívčí pokoj 26 - Nástěnka Ještě chvíli sedím v lavici a koukám na paní profesorku. V tom se ozve rána. Podívám se tím směrem a spatřím studentku, jak drží v náruči studenta. Páni, co se s ním stalo? Holčina zmizí ven ze třídy. Zvednu se a kouknu na minci, která leží na stole. Měla bych trénovat. Nechám minci ležet a vyrazím ze třídy ven. Dojdu si najít svůj pokoj. Pokud mě někdo nebo něco nezastaví, dojdu do pokoje, kde si odložím své věci. Pak z pokoje vyrazím k nástěnce. |
| |||
Chodba před učebnou 2 - Nástěnka Merlin, Ary Když se mě zeptá na můj původ. "Hmm, nevím nic,” kouknu se na něho a silně se zamyslím. Můj původ? Neměl bych všem hned říkat všechno. Z mého zamyšlení mě vytrhne jeho hlas o tom, že profesor nedorazil. Během chvilky zmizí do učebny. Mám teď volno, měl bych jít, ať Alyssa nečeká. Kouknu se na Ary. “O nic jste nepřišla. Pan profesor nedorazil na hodinu, takže buďte v klidu, slečno. Omluvte mě, slečno, ale už něco mám. Přeji vám krásný zbytek dne.” Vydám se směrem k nástěnce. |
| |||
Před hlavním vchodem Hill, Lubomír, Thomas "Hmmmm..." rozhlídnu se kolem, když tak zarputile zatřese hlavou. Všimnu si pohybu za dveřmi a uvědomím si, kolik je hodin. "Mám nápad," zakřením se. Rozejdu se normálním tempem k hale a jen otevřu dveře. Držím je otevřené, aby kdyžtak Hill viděl dovnitř a aby mě ti uvnitř slyšeli. "Dobrý večer," pozdravím kocourka s obchodníkem s úsměvem. "Mohla bych na Vás mít prosbičku? Tady Hill by se potřeboval najíst, ale vchod je teď trochu malý a jídlo je uvnitř..." |
| |||
Ošetřovna - Lékařská laboratoř Claudie, Komori, Moxxi, všichni po cestě "Jo, to asi jo," přitakám na jeho poznámku ohledně schůzky s profesorem. "Jenže teď jsem potřeba tady, informace o tohle celém... něčem... počkají." v tichosti jsem pak následoval Clauda skrze chodby. Na někoho pak jen kývl a nikde se nezastavoval. Takže já taky ne. Na objevování bude asi času dost. Došli jsme až do nějaké laboratoře, kde mi na dálku otevřel dveře. Ale uvnitř je bordel. Jak jinak, ještě jsem tu neviděl nic v klidu. Claud hned jak viděl tu spoušť tak odložil tělo co nesl a vrhl se na léčení nějakého chlapa. Já si jen povzdechl a prostě pustil tělo vlka někam na zem, ale tak, aby nepřekáželo. "Co se stalo?" koukl jsem směrem k těm dvěma holkám. Tedy k jedné, druhá vypadá, že je mimo. |
| |||
Pokoj - Tělocvična Naberius, Rara, Lyla Dostatečně odpočatá od nemalého výdeje energie při čarování . I tohle zvonění bych nejspíš ignorovala. Kdyby neohlašovalo individuální hodinu. O tu první jsem byla připravena už ve staré budově, ve starém světě a nikdo se neobtěžoval tu hodinu nahradit. O další se tak nepřipravím sama. Ještě než opustím pokoj přidám dveřím stejné ochrany jako má zbytek mého pokoje. Předtím jsem na ně trochu zapomněla a rozhodně nechci nic opomenout. "Ale…Rara, tak přece tě tam nechali" pozdravím poletuchu potěšeně už ve dveřích. Dušice sice dokázala být pořádně otravná, taky ale byla pro každou špatnost a to za mě bylo malé plus. "To vypadá že si tady po sobě někdo neumí uklízet…" prohodím poněkud otráveně když vlezu do tělocvičny. Krev je jasně cítit už z chodby, i přes louži zvratků co to tady zamořuje. Krev sama o sobě by ani tak nevadila, ne jako kus zvířecího těla. "A vy nevypadáte jako…" z kapsy rychle vytáhnu rozvh abych se podívala s kým že to mám hodinu vlastně mít. I když to je mi popravdě docela jedno, dokud bude dotyčný profesor co k čemu. "...jako Thunderstorm" tázavě pozvednu jedno obočí nejprve k muži , a potom taky k neviditelné postavě vzadu, jestli mi k tomu hodlá něco říct. Je možná skrytá před zrakem ale to ještě neznamená že ji ostatní nedokáží vycítit. "Hmm…ale to je asi jedno, mám mít individuální hodinu až s kým je jedno" zopakuji nahlas svůj pohled na věc, zatímco vracím rozvh zpátky do kapsy a pohled zpátky k profesorovi. Předpokládám že ví co znamená individuální hodina. Žák, tedy já… a profesor nebo profesorka. Zatím, než se nezvaní hosté rozhodnou zpakovat se s povzdechem pustím do úklidu. Pochopitelně ale nebudu nic vytírat, jen mávnu rukou směrem po loužích krve a ty se změní v mlhu než i ta zdánlivě zmizí úplně (92%). Po krvi nezůstane ani památky, snad jen ten kus čumáku. Toho já se ale nedotknu. Hotová se pohodlně uvelebím kus od dveří, ruce skřížené na prsou, a počkám si na hodinu. Snad mě nenechají čekat příliš dlouho. |
doba vygenerování stránky: 1.6056668758392 sekund