| |||
Hala Han[/i] „Nic? Zvláštní~ Tvé pocity bych vážně definovala jako definice negativních, nemohu přesně tedy říci, že třeba zrovna lítost, protože... ta je jiná, nebo zloba, ale přesto,“ poškrábala jsem se za ušima a přemýšlela, jak vlastně definovat pocity. Bylo vážně zvláštní někoho potkat v takovémto stavu a přesto schopen vůbec něco říci, většinu by něco takového položilo, stejně, jako když někdo chtěl vycítit moje pocity nebo se mi podívat do hlavy... „Nové teritorium? Zajímavý to obrat, pamatuji si, že něco podobného mi řekla přerostlá liška! No, víš jak... několik ocasů, slova, že se jedná o bohyni a že narušuji její teritorium... podle všeho trpěla moc velkým sebevědomím, ani si nepamatuji, co z ní zbylo,“ zamyslela jsem se o něco víc a hlavu natočila s prstem u zubů ke stropu. „Většina experimentů měla pochroumané povahy, někteří si mysleli, že jsou bůh-ví-co... někteří zase byli až moc, ugh... naštěstí já spadla do té normálnější poloviny!“ Zasmála jsem se tak, že kdyby někdo vážně měl soudit, jestli to bylo upřímné nebo hrané... tak by vsadil vlastní život na hraný smích. Přesto jsem to myslela vážně. „Ano... jednoduše unikátní, divím se, že někdo jako ty vůbec vážně žije a není již mrtvý. Většina nesnese absolutní extrémy spektra emocí a většinou myslím absolutní extrémy, což by se dalo říci, že jsi nejspíše definicí takového spektra... nebo se pletu... což by bylo o to více unikátní!“ Usmála jsem se na něj o něco více a rychle si oblízla zuby, krvavá ranka z nedávného říznutí o mé zuby ta-tam... hlasité klapnutí a tichý smích. „Co jsi tedy zač... tvou rasu neznám, pokud tedy máš rasu. Koncept rasy je mi starý něco okolo pár hodin, jedna sebevědomá naga mi to vysvětlila!“ Řekla jsem nadšeně. |
| |||
Ošetřovna -> Chodba Tabithi, Raxan „Nashledanou,“ naposledy obdařím oba zdvořilým úsměvem a vyjdu ze dveří ošetřovny. Tam se jeho stopa znova objeví. Radostí se až zasměji a skoro se rozběhnu po chodbě. „Nevíš kam, nevíš kam! Chacha CHA!“ Ani mi to nemusel připomínat, kromě směru nahoru nevím nic a to stačí jen v přírodě, nebo když víš, kde jsou schody. Na chodbě vidím jen dvě postavy, ani jedna nepůsobí zcela lidsky, ale co jsem já, abych je soudila, že? „Ublíží ti. Je to past. Past! Uteč. Uteč.“ Nadhodím si tašku na zádech a dojdu k nim. „Dobrý večer, hledám schody do dalšího patra, víte kudy?“ Bude to rychlejší než plánek, tím si jsem jistá. |
| |||
Hala Ylrys Očka se mi rozzáří, když řekne, že se tu můžu pohybovat jak chci. Odkývu mu jeho návrat a to ostatní, protože už ho moc neposlouchám a uvažuji, co budu dělat teď. Tedy lépěřečeno, co podniknu jako první. Než se však stačím rozhodnout, nebo někam vyrazit, objeví se na schodech... Něco moc zajímavého. Někdo, koho jsem ještě nikdy neviděl a to zaujme mou pozornost. I stvoření vypadá zaujaté mnou, protože zamíří ke mne. Jak se blíží, pomalu mi klesá spodní patro, až na ni s pootevřenou pusou hledím. Být v pravé podobě, už pravděpodobně slintám až na zem. Jak asi chutná...? Když však promluví, překvapeně mrknu. "Co by se mi mělo dít?" zním opravdu překvapeně. A můj hlas moc nesedí k mému vzhledu. "Spíše bych řekl, že se mi děje dobré! Právě se chystám prozkoumat nové lov... em teritorium!" zazubím se na ni a střihnu ušima. "Jsem Han. Jako jsem já?" zeptám se zvědavě. I když pravda, moc takových jako jsem já jsem nepotkal... Vlastně takových přesně jako já... Jsem nikdy nikoho nepotkal. Zatímco ona zírá na mne, já bez mrknutí zírám na ni. Za to spolknu plnou pusu slin. Aaaaw. |
| |||
Přízemí - Hala Han Aneb, nedalo se úplně tak říci, že bych věděla, kam jdu, ale pár míst, kde by se dalo spát jsem našla. Jen polovina z nich mi říkala, že by mi nejspíše brzo někdo řekl, ať táhnu, jinak mne vezme za ucho a odtáhne do míst, kde jsem přespávala. Tiše jsem se zasmála myšlence, kde by dvě spolubydlící jistě byly nadšeny z toho, že je budu budit uprostřed spacího úseku, ale tak co. Byla jsem tam dána z nějakého důvodu a tak se přeci musí přizpůsobit... sama jsem žila až moc dlouho a pak zase moc dlouho s někým, proto to bylo prostě zvláštní. V mezikroku jsem se skoro zastavila v času a podívala jsem se jedním směrem... přesněji směrem, kde byla ta urna, o které se mluvilo, kde stálo něco, někdo... přesněji téměř pravý opak toho létajícího čehosi, co jsem již v prvních vteřinách začala nenávidět. "Hmmmm..." prst jsem zvedla směrem k zoubkům a zamyšleně jsem se na dotyčného zahleděla do momentu, než jsem se proti němu rozešla a řekla: "Copak se ti děje? Cítím, že se ti stalo něco velmi špatného... úplně to z tebe sálá... nemůžu to přeci takto nechat..." tichý smích při myšlenkách: ... nebo můžu? Nechci to měnit? Popošla jsem tak na dva metry od něj a řekla: "Já jsem Ylrys, potěšení někoho, jako jsi ty poznat!" Řekla jsem a nevědomky jsem na něj tak z větší poloviny zírala. Aneb... z 14 očí se na něj dívalo minimálně 8 a já měla problém se před ním neoblíznout. Ňááá~ |
| |||
Učebna A -> Pokoj čarodějky 2 Kdo mne potká Před dveřmi se na chvíli zastavím, abych se prohrabala deskami a vytáhla plánek školy a info o ubytování. Měla bych přece být schopná najít vlastní postel, ne? S plánkem v ruce a pomalejším krokem se vydám do prvního patra. Po cestě se akorát rozhlížím po okolí, abych příště nemusela jít s nosem v plánku. |
doba vygenerování stránky: 1.487694978714 sekund